Vyhonit ďábla: Mladí jsou dnes stejně nejistí, jako jsme byly my

Ačkoli jsem jako stárnoucí mileniálka, která od Bravíčka, Elle a Cosmopolitanu přešla plynule k indie bloggerkám typu Karley Sciortino, přistupovala k podcastu o sexu zpočátku s jistým despektem, povídání se Zuzanou a Terézií mě přesvědčilo o tom, že přesně takový formát je u nás třeba. Vyhonit ďábla je girl-talk o sexu, který se postupně vyvinul ve strukturované povídání o intimitě, vztazích a o všem, co s tím souvisí. Dvěma studentkám přinesl do života nejen šuplíky plné erotických hraček, ale také poznatky a zkušenosti od nejrůznějších hostek a hostů, kteří jejich studiem prošli.

Terézia je studentka sociologie v Brně a pracuje pro organizaci Konsent, kde se věnuje prevenci sexuálního násilí, Zuzana studuje balkánská a středoevropská studia v Praze, pracuje pro Green European Foundation a učí street dance. Osa Praha–Brno měla ostatně přímý vliv na vznik samotného podcastu, někdejší spolubydlící si ho vymyslely zkrátka proto, aby se neodcizily. „Já jsem odcházela na magistra do Prahy a Terézia věděla, že se musí chopit příležitosti a nějakým způsobem si mě udržet,“ vysvětluje Zuzana a Terézia se na třetí straně našeho „telemostu“ směje: „Ale to jsi poprvé řekla ty, já to jen přebírám!“ „Prostě jsme chtěly mít společnou aktivitu, navíc jsme už měly zkušenost z univerzitního rádia i technické zázemí. A bavily jsme se spolu hodně o sexu. Jednou u piva jsme si řekly, že zkusíme něco nahrát, nečekaly jsme ale, že to vůbec někdy bude poslouchat tolik lidí. Považovaly jsme to za takovou zábavu pro několik kamarádů.“ Z několika kamarádů se ovšem záhy stala hustá síť fanoušků. „V červenci 2019 jsme podcast zveřejnily na Spotify, pak nás někdo označil, že jsme se dostaly do nějakého žebříčku a jsme v top 20. A my úplně wtf, jak se tohle stalo?“ rekonstruuje Terézia časovou osu.

Pak už jen s úžasem sledovaly všechny instagramové reposty a stoupající poslechovost: „Tehdy nám asi opravdu došlo, že to má potenciál.“ Další zlom následoval, když se koncem roku 2019 domluvily s platformou GoOut a začaly si tvorbou vydělávat. Letos v lednu tak Vyhonit ďábla slaví výročí úspěšné spolupráce s GoOutem, a vzhledem k tomu, že obě protagonistky pečlivě naslouchají fanouškům i kritice, posunul se tím původní formát „pokecu u vínka“ zase o kus dál.

Hranice spontánnosti

Oproti úplným začátkům si Zuzana s Terézií začaly během uplynulého roku uvědomovat zodpovědnost, kterou s sebou vysoká poslechovost nese. „To, co řekneme, mezi lidmi rezonuje. Posluchači se o tom baví a sdílejí to v nejrůznějších skupinách, takže se ukázalo, že bychom měly přemýšlet nad volbou slov, abychom svůj projev kultivovaly. Chceme být citlivější vůči různým lidem a skupinám,“ přemýšlí Zuzana a Terézia ji doplňuje:

„Je to trochu v rozporu s autentičností. U vína může člověk bezprostředně napovídat hromadu hloupostí a je to ok, nedostane se to nikam dál. Původně nám ani nedocházelo, že tohle není reálný pokec nad skleničkou, že to najednou poslouchá spousta lidí. Teď se ale snažíme najít rovnováhu mezi autentičností a tím, abychom nikoho neurážely. Protože humor prostě občas urazit umí.“

„Celkově dost přemýšlíme nad vyvážeností. Občas jsou epizody míň vtipné, občas jsou vtipnější. A někomu samozřejmě nepřijdeme vtipné vůbec,“ konstatuje se Zuzana. „Ale to je v pohodě. Třeba dvě serióznější epizody vyvážíme nějakou uvolněnější. Uvolněnější mají větší poslechovost, jenže my se chceme zabývat i vážnými tématy, přestože poslechů mají dvakrát míň. Jako příklad dám třeba sex lidí na vozíku, což je podle mě fakt dobrá epizoda, má ale o polovinu méně poslechů než kuřba,“ směje se a já se jen ujišťuju, že nejposlouchanějším dílem je stále ještě ten o análu. „Ten pořád vede,“ hlásí Terézia s hlavou ve statistikách: „Na paty mu šlape úplně první díl, protože na něj lidi automaticky klikají, když nás objeví, a následuje epizoda s našimi boyfriendy.“

A osobně nejoblíbenější epizoda? Zuzana nezaváhá a vybírá díl o úzkostech. Byl pro ni silný a intimní a padly věci, které do té doby řešila jen s mamkou a přítelem: „Možná to ode mě bylo nepromyšlené. A taky to podle toho dopadlo…“. „Bylo to dobrý!“ ujišťuje ji Terézia a Zuzana pokračuje: „Je zvláštní si uvědomit, kolik lidí mě slyšelo v tom díle poplakávat. Já jsem sice hrozná plačka, ale takhle veřejně? Navíc to bylo poprvé, kdy jsme se vyvázaly jen z tématu sexu, šly jsme spíš cestou něčeho intimního. Řekly jsme si pak, že takhle to můžeme rozvíjet i dál.“

I přátelství je vztah

Jak vlastně vypadá, když spolu dvě kamarádky pracují, navíc na projektu, který nabírá na obrátkách? Unese přátelství společné „podnikání“?

„Normálně jsme si zavedly instituci porad,“ směje se Terézia, „máme je pravidelně a je to dost bizár. Když jste s někým zvyklí jen kamarádit a rozebírat životní bolístky a najednou máte řešit byznys a netahat do toho nic, co vás právě jen tak napadne, tak je to dost zvláštní.“ Míchání pracovního a osobního je podobné situacím, kdy spolu podnikají třeba manželé. Riziko třecích ploch je značné.

„Ale zlepšujeme se. Ze začátku jsme s tím nedokázaly pracovat, bylo to ke škodě věci. Teď si čas na kamarádění a na práci oddělujeme,“ přidává se Zuzana. Terézia je ještě specifičtější: „Snažíme se používat na práci Slack a Messanger jen na soukromé psaní. Občas se to slije, ale hodně jsme se v tom posunuly.“

Napadá mě, že pro přátelský vztah může naopak být společné „podnikání“ i praktické – lidi se poznají také z jiné stránky. Loni spolu ostatně absolvovaly i úspěšné miniturné po České republice. „Pravda, trávit spolu čtrnáct dní v kuse, to bylo… nové,“ navazuje Zuzana a přivádí mě zase zpátky k příměru k partnerskému podnikání. Přátelství je taky vztah a možná mu neprávem věnujeme mnohem menší pozornost než vztahům partnerským. Ostatně i to je téma, nad kterým obě přemýšlejí: „Romantická láska se řeší úplně nejvíc, je to ten vytoužený ‚životní cíl‘, a přitom tu máme tolik jiných typů vztahů, do kterých by stálo za to investovat. Přátelské vztahy dokážou být úplně stejně náročné a stejně láskyplné a podporující jako ty partnerské,“ shrnuje Terézia. 

Zuzana navazuje: „Zrovna včera jsem koukala na video o druzích přátelství a je moc pěkné sledovat, jak se člověk společně se svými přáteli a blízkými vyvíjí. Myslím, že kdybychom se víc zamýšleli nad konceptem přátelství obecně, může nám to pomoct i v partnerských vztazích, protože je jejich důležitou součástí. Pozoruju to hodně i u sebe.“ Jak je vidět, nápad na společnou aktivitu, která měla udržet jedno přátelství na dálku, se vyplatil. Nejen že vydrželo, ale vyrostlo s Terézií a Zuzanou podobně jako počet jejich followerů na Instagramu.

Influencerky od vedle

Co holky odlišuje od jiných influencerek, je odpovědný přístup i při vybírání instagramové spolupráce. Nabídky přicházejí, ale ne každá jim sedne. Důležité není jen to, aby odpovídala tématu podcastu, ale také jejich životním postojům – nejradši podpoří udržitelné nebo české brandy, jako je Primeros nebo Sexshop.cz, který na rozdíl od některých jiných hráčů na trhu netlačí sexistický a stereotypní styl propagace. Když jim ale v inboxu přistála nabídka na propagaci doplňků stravy napomáhajících erekci, odmítly:

„Roli hrálo jak to, že je samy nemůžeme vyzkoušet, tak i etický aspekt. Prostě tomuhle typu vitaminů moc nevěříme. Nemají s nimi zkušenosti ani lidi z našeho okolí a víme, že poruchy erekce se dají řešit jinými způsoby,“ přibližuje Zuzana jejich přístup. Výše zmíněná spolupráce se sexshopem však oběma přinesla do života novinku, se kterou předtím na vlastní tělo zkušenost neměly – erotické pomůcky. Ty teď obě poctivě zkoušejí a pro své followery i recenzují. Co jim podcast do života přinesl kromě nových hraček?

„Vždycky jsem byla otevřená rozmanitosti, ale s podcastem se to ještě prohlubuje. Baví mě, s jakými lidmi máme možnost si povídat, zveme zajímavé hostky a hosty a bylo fajn potkat se na tour i s lidmi, kteří nás poslouchají. Chtějí s námi sdílet svoje osobní příběhy a názory, to mě obohacuje,“ vyjmenovává Zuzana. Terézia přitakává a doplňuje, že jde o rozvíjení schopnosti naslouchat a „nacítit“: „Když posloucháš, uvědomíš si tu extrémní různorodost. I my jsme se totiž obklopovaly jen jednou skupinou lidí, bublinou vysokoškoláků určitého zaměření, a pak jsme si začaly zvát cizí lidi, které jsme našly třeba na Instagramu.“

S Vyhonit ďábla je ale až překvapivě snadné cítit se na stejné vlně. V podcastu se posluchačům otevírají a působí jako kamarádky z vedlejšího vchodu, kterým se můžete svěřit úplně se vším:

„Pojmenovaly jsme si to ‚výměna informací‘. Takhle funguje i přátelství, něco na sebe povíš a ten druhý se pak cítí méně zranitelný, když na sebe poví něco i on. Tím, že toho na sebe v podcastu prozrazujeme fakt hodně, otevřeně a bez servítků, dáváme lidem pocit, že i oni se nám můžou svěřit. Intimní dojem navodí taky to, že jsme ve studiu dvě, a hosti a hostky pak podobně jako my na začátku můžou propadnout dojmu intimity, zapomenou, že nás potom poslouchají cizí lidé. Jsme za to vděčné,“ říká Terézia a dodává, že příběhy se jim hromadí i v inboxu. „Často nám lidi píšou, že se jim třeba podařilo dosáhnout mokrého orgasmu! Mladí lidé se svěřují s prvními sexuálními zkušenostmi – co se jim povedlo, co ne, nebo že chtějí začít a nevědí, jak na to. A pak nám píšou starší muži, kteří po nás chtějí tipy a triky na to, jak uspokojit ženu. To je docela zajímavé.“

Stejná i jiná generace Z

V posluchačské základně Ďábla převažují ženy mezi 18 a 28 lety a následují, možná překvapivě, muži od čtyřicítky výš. Jako mileniálku mě ovšem nejvíc zajímá, jestli autorky vidí nějakou změnu v přístupu k sexualitě právě u generace Z. Jsou dnešní teenageři jiní, než jaké bývaly v pubertě Terézia se Zuzanou?

„Vedu taneční tréninky s holkama, kterým je 15 až 18, a hodně u nich vnímám, že se proměnil ideál krásy. To, že se stylizují do něčeho jiného než dřív já, je asi logické, ale platí to i pro postavu – opravdu se nosí větší zadky, holky je vyloženě chtějí. Za nás chtěly všechny holky minizadeček. Taky mám pocit, že důraz na dokonalost je už trochu narušován tím, jak se o tomhle tématu začíná víc mluvit – ať už na Instagramu nebo jinde. Na sociálních sítích je zajímají profily, které řeší body-neutralitu. Když jsem byla v jejich věku, tohle se ke mně prostě nedostávalo, nikdo mi nikdy neřekl, že mít chlupy je v pohodě, že to nemusím hrotit. Oni se o tom ale baví a klidně ti ukážou chlupatou nohu. Já bych to v šestnácti neudělala, ani nikdo kolem mě, pro nás to byl extrém. Takže mám pocit, že se to prolamuje, i když si nemůžu být jistá, jestli to zase není jen jedna bublina samých super holek, který to zajímá a sledují náš podcast,“ vypráví Zuzana.

Co se ovšem nezměnilo ani se sociálními sítěmi, je nejistota spojená s prvním sexem: „Mladí jsou dnes stále nejistí, jako jsme byly my. A pořád je tu problém s komunikací, ptají se nás, co se tomu druhému bude líbit, místo toho, aby se zeptali přímo toho, koho se to týká. Nikdo jim neřekne, jak o sexu mluvit, nikdo to s nimi necvičil, tohle je pořád stejné,“ doplňuje Terézia. Možná je komunikační bariéra překvapivá u generace, kterou si stereotypně spojujeme s permanentním otevřeným sdílením úplně všeho prostřednictvím chytrých telefonů. Zdá se ovšem, že aspekty, které jsou symptomatické pro určitý věk, stále přetrvávají, mění se jen kulisy a místo Nokie 3310 tu máme iPhony.

Když jsme u jistot a nejistot, musím se zeptat i na plány Vyhonit ďábla pro rok 2021. „To hlavní bude udržet podcast naživu,“ říká Terézia, protože Zuzana má v plánu odjet na Erasmus do Německa – ovšem zda k tomu dojde, to je v současné situaci ve hvězdách. Obě jsou ale připravené na různé alternativy, navíc se před nimi otevírají i další projekty: „Jednáme teď s Českou televizí a s několika nakladatelstvími, uvidíme, co z toho vzejde, zatím je to všechno v procesu,“ upřesňuje Zuzana. Je tedy možné, že i rok 2021 bude rokem Ďábla, tedy spíše dvou chytrých studentek, jednoho kamarádství a spousty povídání o sexu. A takový rok by nemusel být vůbec špatný.

Partnerem projektu Jak se milujeme je Levi’s.

FOTO: ONDŘEJ KOŠÍK
MAKE-UP: NATÁLIE HOST
STYLING: MAREK CPIN A NATÁLIE HOST
PRODUKCE: LINDA MAJEROVÁ