Obalové iluze: greenwashing a skutečná udržitelnost

1) Hnědá nemusí být eko

Udržitelnost je hodně trendy, je ale potřeba se vyvarovat greenwashingu, tedy vytváření klamného zdání ekologičnosti. Barva obalu určitě nerozhoduje o jeho udržitelnosti. Například hnědá krabice vyvolává ve spotřebiteli pocit, že je přírodní, recyklovaná a recyklovatelná. Ve skutečnosti je ale dobarvovaná – přírodní barva lepenky je totiž šedivá. Ekologičnost obalu ovlivňují hlavně použité materiály, proces výroby, a to, jaký má obal dopad na životní prostředí po skončení životnosti. V prvé řadě by mělo být jasné, kam obal vytřídit, a to ideálně do jednoho z kontejnerů na tříděný odpad. Pozor na různé vágní nápisy výrobců, které hlásají, že jde o ekologický obal s vysokým obsahem recyklátu. Kolem greenwashingu teď vzniká nová legislativa a firmy budou muset tato svá tvrzení dokázat.

2) Čeští obaláři patří ke světové špičce

Obalový institut SYBA každoročně pořádá soutěž Obal roku, jejíž vítězové pak postupují do světové soutěže. V té bylo například z dvaceti přihlášených z Česka a Slovenska vloni oceněno dohromady deset výrobců obalů, přičemž asi největším úspěchem bylo vítězství v kategorii marketing, která představuje využití tradičních obalů netradičním způsobem. Vyhrál ji obal na sýr Romadur od Madety, který je určený na rozpékání sýra na gastro festivalech. Vlnitá lepenka, z níž je vyrobený, je zatím jediná na světě, kterou lze použít pro styk s potravinami a navíc vydrží teplotu až 180 °C.

3) Bezpečnost potravin

Obaly musí chránit produkty před poškozením a zajistit jejich hygienickou nezávadnost. Pro evropský trh určuje většinu pravidel Evropský úřad pro bezpečnost potravin (EFSA), v Česku jejich dodržování kontrolují krajské hygienické stanice. Evropská legislativa teď nově řeší například zákaz některých chemických koktejlů, což jsou kombinace látek, které se do obalů přidávají pro jejich specifické vlastnosti, třeba aby dovnitř nepronikala vlhkost. Jejich obsah v obalech je stále přísněji kontrolován, protože se pořád neví, co by některé z nich mohly z dlouhodobého hlediska způsobit. Problém je ale často s certifikáty obalů vyrobených v zemích globálního Jihu, jejichž výrobci nejsou schopni obsah chemických koktejlů důvěryhodně doložit.

4) Proč tolik obalů?

I když se u některých výrobků na první pohled zdá, že jdou množstvím použitých obalů proti udržitelnosti, nemusí tomu tak vždy být. Ve světě se teď hodně řeší téma plýtvání potravinami a v té souvislosti i velikost porcí. Pokud žijete sami a v obchodě nemáte možnost koupit si jiný než pětikilový meloun, je velká pravděpodobnost, že vám doma shnije. V takovém případě by někdy i z hlediska ekologické udržitelnosti bylo lepší, kdyby byla porce menší a zabalená a nemuseli jste pak větší část potraviny vyhodit. CO2 stopa obalu na potravině nakonec dělá jen 3 %. Ve finální fázi schvalování je zároveň evropská legislativa, která bude zakazovat obaly s více než 50 % volného objemu.

5) Nové trendy

Udržitelnost nejen environmentální, ale i ekonomická a sociální. Jako obaláři se pořád snažíme vymýšlet lepší, lehčí, efektivnější balení, lepší materiály. Důraz se klade na cirkulární ekonomiku, opakované použití, populární jsou teď refilly, tedy náhradní náplně. Směřovat bychom měli hlavně k zákazu greenwashingu a snížení objemu směsného odpadu.