Rodič a učitel se jeden druhého bojí. Dá se to změnit?

„Učitelé byli zvyklí, že do školy nikdo nechodil, nikdo se na nic neptal, všechno bylo příkazem nebo zákazem. A teď se najednou rodiče začínají ptát, dokonce se jim třeba něco nelíbí a chtějí to jinak,“ myslí si pedagožka Helena Zitková. Mnohde ještě přetrvává atmosféra vzájemných obav: „Učitelé se bojí rodičů a rodiče se bojí učitelů. A mezi tím jsou děti jako rukojmí.“ Podle Zitkové by učitelé měli myslet na to, že na rozdíl od rodičů jsou právě oni profesionály, a měli by zvládat i momenty, kdy komunikace přeroste ve spor. K tomu slouží různé deeskalační techniky, které se dají naučit z knih nebo seminářů.

Spolupráci a komunikaci se školou si pochvaluje Jana Neumajerová, jejíž tři děti postupně navštěvovaly montessori sekci pražské ZŠ Na Beránku. Škola je rodičům velmi otevřená, nabízí třeba účast ve výuce, pořádá různé akce a naučila se využívat jejich potenciálu. Rodiče naopak nadstandardně vypomáhají – například škole pomohli vyprojektovat a postavit venkovní učebnu nebo kuchyni, zařídili veškerou administrativu s tím spojenou. Když starší děti Jany Neumajerové odešly na střední školy, byla nepříjemně překvapená. „Tady jsem zvyklá, že když něčemu nerozumím, přijdu se zeptat. Ale pochopila jsem, že na středních školách mých dětí to tak nefunguje,“ popisuje. „Není tu vše ideální, ale když se něco děje, rodiče i žáky někdo vyslechne.“

Jak říká učitelka ze základní školy Nový PORG v Praze Magdalena Málková, pro usnadnění komunikace funguje nejlíp, když se učitelé, žáci a rodiče trochu poznají, a to ideálně mimo školu. Potom je jednodušší řešit i různé spory, protože je už od začátku nastaven vztah důvěry. „Když si pak rodič s učitelem – třeba i za přítomnosti psychologa, mediátora nebo vedení školy – vyjasní, že jim jde o to samé, většinou se uklidní,“ vysvětluje učitelka, které ani nevadí, když si rodič na schůzku přivede nezávislého pozorovatele zvenčí. Co můžou školy udělat pro to, aby k nim rodiče měli důvěru a nebáli se přijít řešit různé problémy? A proč je někdy jednodušší začít tím, že škola uspořádá akci venku na zahradě než ve třídách? A stojí tolik námahy vůbec za to? Přečtěte si článek Markéty Plíhalové na webu Heroine.cz.