MBPFW: Co si vzít nejen do skříně z podzimního pražského týdne módy?
„Přemýšlení nad udržitelností se každopádně jeví jako nadčasová záležitost, se kterou návrháři pracují nad rámec sezónnosti a trendů. Jde o změnu v uvažování, která se může jevit jako zrnko v poušti všeobecného klimažalu, nicméně se ukazuje, že může módním tvůrcům otevřít nové dveře v tvorbě, aniž by je limitovala.“
V Praze se na přelomu srpna a září konal pravidelný týden módy, který pod hlavičkou Mercedes-Benz Prague Fashion Week přináší dvakrát ročně přehlídku toho, co se děje na tuzemské módní scéně. Pod vedením ředitele Lukáše Loskota a jeho týmu se daří MBPFW skloubit prezentaci mladých talentů, českých značek, které jsou dostupné pro širší publikum, a tvůrců, kteří se stali na domácí půdě stylotvornými stálicemi. Nechybí ani instagramová záplava streetstyleu návštěvníků a pozlátko pro bulvár v podobě večírků s celebritami.
MBPFW: Rozhovor s Veronikou Ruppert. „Přehlídka není pochod oživlých figurín.“
Samotné přehlídky snad nikdy nezačínají přesně na čas. Není tu sice předkapela jako na koncertech, nicméně patří k celkové atmosféře dorazit dostatečně před začátkem. Sluší se rozhlédnout kolem a užít si všudypřítomný ruch a kouzlo patiny krásné barokní invalidovny. Fotografové, pózující influenceři a influencerky, redakce módních magazínů, celebrity a další fashion crowd. A zatímco samotná prezentace trvá kolem deseti minut, ruch před přehlídkou je podstatně delší a dodává celé akci patřičný nádech události.
Co se mezitím, co si hosté fotí outfity, zdraví s kolegy nebo si dopřávají espresso nebo šampaňské, děje v zákulisí? „Myslím, že tam je to mnohem zajímavější, mnohem reálnější. Je tu vidět práce a maximální soustředění všech, kteří na show pracují,“ říká mi Marta, která se už několik let stará o sociální sítě hlavnímu make-up artistovi MBPFW a prakticky celých šest dní tráví v zákulisí módních přehlídek. „Může to působit až úsměvně, jde jenom o hadry, žejo, ale opravdu tam jsou momenty, jako když se kardiochirurg připravuje na transplantaci srdce. Celý ten maraton je neskutečně vyčerpávající, ale taky vzrušující, funguje tu pocit sounáležitosti a to je moc příjemný.“
Tolik povyku pro nic?
Móda vzbuzuje emoce – a je jedno, jestli ji aktivně sledujete nebo ne. Ať už se jedná o vypasovanou vestu mladého slovenského návrháře Borise Kráľe, která na Facebooku vzbudila debatu o genderu a feminizaci módy, nebo o kolekci 0+ Císařovy nové šaty Ivy Burkertové (Odivi), která poslala modelky a modely na molo nahé.
V případě Kráľe je to možná s podivem. Jeho kolekce SS20 plná sytých barev a střihů inspirovaných 50. a 80. lety (oversized saka s objemnými rameny, důraz na výrazně vymodelovaný pas) ve výrazných barvách s detaily tisků koláží mladého umělce Hynka Tomana nebyla nikterak prvoplánově šokující. Ucelený rukopis vítěze soutěže pro mladé talenty Van Graaf Junior Talent Card měl preciznost i humor.
Kolekce Ivy Burkertové 0+ Císařovy nové šaty měla především statement. Burkertová vyslala na molo modely bez oblečení, aby vyvolala diskuzi o tom, zda je stávající systém módy, jejího konzumování a prezentování udržitelný. Boj se systémem v mezích systému se může jevit jako marketingová strategie, nicméně jak se následně ukázalo, pravděpodobně velmi funkční. Burkertová otevřela debatu na sociálních sítích a napříč českými médii.
Deadstock
S principem deadstocku dlouhodobě pracuje designérka Mia Jadrná. Na pražském týdnu módy se nepředstavila, nicméně to nejlepší z její tvorby můžete právě teď vidět na výstavě v galerii A.M.180 v rámci pravidelných výstav věnovaných módě „Cut Club“. Jadrná ze zbytků látek tvoří vlastní autorské metráže, ze kterých šije sukně, bundičky a další oděvy, které jsou jak autorské, tak velmi nositelné.
Jadrná sdílí ateliér a showroom s další mladou tvůrkyní, Lenkou Vackovou. Ta jako jedna z prvních u nás začala pracovat právě s deadstockem, se kterým se ve velkém setkala v textilní firmě Klatex. Tady začala přemýšlet nad tím, jak tyto „mrtvé“, a přesto stále využitelné materiály zpracovat. Kromě několika kolekcí se rozhodla otevřít Textile Mountain, prodejnu nevyužitých materiálů a galanterie, kterou najdete na pražské Letné. Prostor, který spolu autorky sdílí, se jmenuje LUV-1 a můžete zde nakoupit nebo si nechat vytvořit něco na zakázku.
V DVTV v rozhovoru s Martinem Veselovským zmínila, že si je vědoma jistého utopistického prvku svého počinu, nicméně je přesvědčená o tom, že právě mladším tvůrcům není myšlenka udržitelnosti v módě cizí, naopak, že je to aspekt, nad kterým mladá generace přemýšlí a snaží se s ní pracovat.
Důkaz místo slibů přinesl Adam Kost, mladý návrhář, který ve své kolekci postavené na pleteninách a úpletech představil modely vytvořené z tzv. deadstocku, tedy zbytků materiálů, které se běžně skartují nebo leží ve skladech. Jeho kolekce tak nabídla pohled na to, jak může vypadat autorská tvorba z recyklovaných materiálů, aniž by ztratila rukopis a poctivé zpracování. Kost tvoří unisexovou módu a do jeho svetrové kolekce dostanete chuť se zachumlat už teď, ačkoli je datovaná na jaro.
Přemýšlení nad udržitelností se každopádně jeví jako nadčasová záležitost, se kterou návrháři pracují nad rámec sezónnosti a trendů. Jde o změnu v uvažování, která se může jevit jako zrnko v poušti všeobecného klimažalu, nicméně se ukazuje, že může módním tvůrcům otevřít nové dveře v tvorbě, aniž by je limitovala.
Novodobé nomádky
Návrhářské duo Laformela je stálicí, která už několik let prezentuje trendovou módu v autorském podání. Jejich poznávacím znamením byly od začátku plisované prvky, především sukně. Jedna taková nechyběla ani v jejich nové kolekci, která je inspirovaná vizí ženy-nomádky.
Laformela představila kolekci v pražském Kongresovém centru, v místě, které výborně vystihovalo ducha kolekce, který se snaží představit ženu budoucnosti, pracující s nadčasovými materiály, jako je kůže, a běžnými oděvními kousky, jako jsou saka nebo kabáty. Ženy budoucnosti se procházely proskleným Palácem kultury, který v sobě snoubí dobový futurismus a melancholii zaprášených obřích pokojových rostlin, větracích šachet a mramorových panelů, a jejich modely tomuto místo dávaly atmosféru postapokalyptického filmu.
Typické plisované sukně přenechaly místo upnutým kamaším rozšířeným do zvonu. Hudbu doplňoval zvukový design s ruchem velkoměsta i zpěvem ptáků, podobně jako přísnou kůži střídaly modely se sametovým vzorováním. Už podruhé se navíc Laformela na doplňcích spojila se šperkařkou Viktorií Beldovou, která doplnila modely autorskými šperky ze stříbra a nerezové oceli. Viktorie je pokračovatelkou rodinného šperkařství Belda a kromě autorského šperku jsou Beldovi mimojiné ti, kteří se v pravidelných intervalech starají o korunovační klenoty.
Jiný příběh stejný večer v lokaci barokní Invalidovny předvedl Zoltán Tóth se svou „kolekcí 3“. Inspiroval se novou slovenskou módní a uměleckou fotografií, autory Michalem Pudelkou (který má za sebou díky své jedinečné umělecké vizi a stylu například celosvětovou kampaň pro značku Valentino), Evelyn Benčičovou a Máriou Švarbovou. Kolekce svojí barevností odkazuje k postmodernímu vnímání socialismu, jak jej ve svých fotkách zpracovávají výše zmínění autoři, ale funguje i sama o sobě jako autorské dílo perfektně zpracovaných šatů, které podle Tótha fungují i jako dvourozměrné plošné artefakty, které se dají vystavit jako obrazy. Až v momentě oblečení modelkou se šaty stávají trojrozměrným objektem.
Kromě klasických módních přehlídek nabídl MBPFW také dvě klubové prezentace. Jana Černého a Dominiku Kozákovou. Její večírek s dresscodem „Harajuku“ nabídl pestrou plejádu modelů a modelek, které se mísily na parketu s neméně pestrobarevnými návštěvníky v duchu Club Kids a hlavně v duchu tvůrkyně, která na minulém vydání týdne módy pobavila a téměř roztančila publikum svojí kolekcí inspirovanou novodobým cirkusem. Jan Černý představuje jiný klubový směr, nachází inspiraci v pohodlné a méně nápadné streetové módě. Soustředí se na doplňky a díky stáži u Virgila Abloha, kreativního ředitele Louis Vuitton, dostal legendární české prestižky ve vlastní limitované edici do hledáčku vlivných hype blogů a magazínů.
Kde končí inspirace a začíná apropriace?
Nechyběla ani pohádka o instagramové princezně, která módu žije i šije. Vanda Janda je nejen studentkou ateliéru Módní tvorby na pražské UMPRUM, ale také známou influencerkou s více než 37 tisíci sledujících. Je zrcadlem svojí generace: dvaadvacetiletá designérka se zálibou v mileniální růžové, luxusních doplňcích a francouzském stylu. Šít ji především baví a mezi jinými tvůrci své generace vyčnívá bezchybnou sebeprezentací, která zahrnuje nejen vlastní oděvy, ale také životní styl novodobé podnikavé dívky se srdcem na dlani.
Vanda ztělesňuje všechno to, co nás na Instagramu baví a frustruje zároveň – představuje dokonalý archetyp slečny, která je cílevědomá, šikovná a půvabná, a především to vše umí dokonale prezentovat. Její kolekce působila jako kostýmy pro „Pretty Woman“ ve verzi pro generaci Z, nechyběl ani vzor puntíku, který mohl být mrknutím na Juliu Roberts v jedné z jejích nejslavnějších rolí, ani saka a jemné halenky.
Jeden z doplňků, drobounká kabelka jako by z podšívky vypadla kabelce „Chiquito“ francouzského návrháře Jacquemuse. Podobnost nebude čistě náhodná, tenhle návrhář patří k těm, kteří se na výsluní dostali mimo jiné díky zdatnému marketingu na sociálních sítích. Když k tomu všemu připočteme Vandino okouzlení francouzskou Riviérou, budeme doma (nebo tedy spíš v Saint-Tropez). Díky rychlému světu sociálních sítí je dnes inspirace častokrát sprostým slovem a džungle kulturních referencí a apropriace je stále spletitější.
Rychlejší orientaci, co se týče imitace v globálním měřítku, denně servíruje instagramový účet Diet Prada. Jeho zakladatelé Tony Liu a Lindsey Schuyler ho založili v roce 2014, aby upozorňovali vtipnou i vážnější formou na problematiku vykrádání návrhářů řetězci a fejky. Postupně se stali jedním z nejvlivnějších hlasů v současném světě módy, který upozorňuje i velká jména světového designu na vykrádání především mladých tvůrců, kteří v milionovém módním byznysu nemají zastání. Ukazují na případy imitací velkými oděvními řetězci i značkami spojenými s influencery a snaží se poukazovat také na případy rasismu, transfobie nebo misogynie napříč módním průmyslem.
Typickým příkladem módního propletence autentického a vykrádaného je kauza Ariany Grande. Její tým žaluje za porušení duševního vlastnictví řetězec s rychlou módou Forever 21 za to, že v rámci kampaně použil vizuály s modelkou vypadající a pózující jako Grande ve svém klipu k písni 7 Rings. Podle Guardianu se koncem roku 2018 řetězec se zpěvačkou snažil domluvit partnerství na kampani, které odmítla.
Jen pár dní na to adresoval však zpěvačce a jejímu týmu instagramový post právě účet Diet Prada, ve kterém zveřejnil autentický moodboard, se kterým zpěvaččin tým oslovoval módní domy a tvůrce v rámci přípravy kostýmů a scénografie na její nadcházející turné. Podle Diet Prada se jednalo o apropriaci, jelikož většina referencí pocházela z šatníku zpěvačky barbadoského původu Rihanny. Problematické byly podle DP také reference pocházející od mladých tvůrců, kteří nebyli osloveni přímo.
Grande se s narážkami na apropriaci potýká nejen na poli módy, ale také s ohledem na barvu pleti – bulvární média spekulují o Arianině postupném „tmavnutí“ a soustavném vykrádání afroamerických zpěvaček. Nakolik se jedná o bulvarizaci a nakolik o apropriaci, je sporné – jisté je, že celebrita stylu Ariany Grande se neobléká sama. Za její image z posledních videoklipů a i kostýmním vizuálem jejího turné „Sweetener“ stojí jeden z nejpopulárnějších a nejvlivnějších stylistů posledních několika let – Law Roach.
Proslavil se jako porotce v reality show America’s Next Top Model, vytvořil novou image Céline Dion a looky na červený koberec Zendaye (mj. seriál Euphoria) nebo Mary J. Blige. V souvislosti s touto kauzou si mimo jiné lakonicky postěžoval na sociálních sítích: „Tomu postu popravdě nerozumím, ten moodboard jsem pro ni dělal já – Afroameričan. Znamená to, že jsem vykradl svoji vlastní kulturu? Lidi, ona si nedělá styling sama.“ A pokud by to celé bylo ještě málo, stačí se podívat na onu reklamní kampaň řetězce Forever 21 – modelka oblečená skutečně tak, jako by vypadla z videoklipu 7 Rings s popiskem, je Afroameričanka.
Necháme na vás, co si z podzimního týdne módy odnesete, i kdyby to nemělo být vůbec nic, vězte, že je to úplně ok. A trvale udržitelné!
Autorkou fotografií je Jasmína Orlická.
