Gastro procházka letní Prahou: Dejte si langoše, koktejl i rajskou, po karanténě si to zasloužíte
Letošní léto je pro většinu Čechů ve znamení tuzemských dovolených. Nejrůznější kampaně se v nás snaží probudit touhu objevit českou lázeňskou tradici, přírodní krásy a samozřejmě pohostinství. Kdybyste se náhodou rozhodli trávit prázdniny v Praze (nebo z ní nemůžete utéct), vybrala jsem pár post-pandemických gastro tipů, od bezlepkové indické kuchyně až po smažák.
Pandemie zamávala s ekonomikou a výrazně se podepsala i na gastronomii. Restauratéři hledali způsoby, jak se na nečekanou situaci adaptovat. Otevírali improvizovaná okénka, navazovali spolupráce s donáškovými aplikacemi, upravovali nabídku. Po znovuobnovení provozů ke zdánlivému normálu teď přichází období adaptace. Často znamená upravenou nabídku a někdy i celkovou změnu konceptu a cen. Pohostinství se snaží vyjít vstříc českému zákazníkovi, protože hlavně na něm bude letos v létě závislé.
Moje kritérium výběru je osobní. Nejsou to michelinské hvězdičky, trvalá udržitelnost, lokálnost používaných surovin, ale v podstatě cokoli, co mě donutí se do podniku zamilovat. Nehledám instagramovatelnost interiérového designu, jídel a drinků, ale žiju v roce 2020 a nebudu předstírat, že hip podnik musím automaticky ironicky přehlížet. Proč bych měla, když mi může nabídnout dobrý burger, ramen nebo barevný koktejl z kvalitního alkoholu, po kterém budu mít milosrdnější kocovinu, než po pivu se zelenou? Na druhou stranu nedám dopustit ani na místa, která na žádné gastromapě nenajdete. Bufety, jídelny, čtyřky. A bohudíky, že i taková místa přežila krizi, která výčepním způsobila vrásek na několik botoxových sezení.
Nostalgie po roznášce
Když jsem si dávala dohromady seznam svých oblíbených míst, moje mentální mapa mě zavedla pár měsíců nazpět, do období povinných roušek a rozkvětu donáškových služeb. Tou dobou jsem netrpěla nostalgií nad tím, že si nemůžu jít sednout do oblíbené hospody, ale bohapustou rozmazlenou chutí na konkrétní jídla, která ve svých oblíbených bistrech nebo jídelnách běžně dostanu. A rozmazlenou mileniálku tak jednou až dvakrát týdně oblažila roznášková služba.
Na systém donášky přes aplikace se v rámci snahy přežít adaptovala většina pražských podniků, dokonce i těch, které byste možná nečekali. O záchranných veletočích marketingově zdatného impéria Tomáše Karpíška myslím netřeba podrobněji psát. Podniky z rodiny Ambiente se adaptovaly velmi zdatně a bylo o nich slyšet, ať už šlo o snídaňové boxy z café Savoy, které hojně sdílely influenceři napříč instagramovými bublinami, kauzu kolem zavření (a následného znovuotevření) Kuchyně na Hradě nebo o michelinské degustační menu z La Degustation do ešusu.
Pasovat tyto služby do rolí spasitelů není fér – na krizi totiž nejvíc vydělaly právě ony.
Na Woltu a Dáme jídlo se tou dobou začaly scházet podniky napříč gastrospektrem. Od veganských bister a burgráren po tradiční české hospody. Malou revolucí pro mě pak byla možnost donášky českých hotovek z Havelské Koruny, jedné z mála oáz lidového stravování za dostupné ceny v centru Prahy. Ta do toho šla po svém zavedením vlastní rozvážky a já tak nepřišla ani o koprovku nebo rajskou s paprikovým luskem.
#spolupráce
V horké dny vás schladí nové kávy z řady Nespresso Barista Creations. FREDDO DELICATO je káva z Keni s ovocnými tóny, určená milovníkům jemnějších chutí. Pro plnější kávu vyzkoušejte FREDDO INTENSO, směs jihoamerických a indonéských zrn Arabica. Když tuto směs smícháte s ledem, vynikne její intenzivní chuť a plné tělo. Barista Creations pro ledové osvěžení jsou dostupné online a v Nespresso Boutiques.
Případ Koruny je ale ojedinělý, protože pro většinu podniků bylo nejsnazší a nejrychlejší cestou právě zapojení se do již existující sítě dovážkových aplikací. Ne vždy to je výhra. Jako zákazník jsem se první týdny opájela pocitem vlastní důležitosti, který mě přepadl pokaždé, když kurýr v bezpečné vzdálenosti na prahu bytu nechával krabičky s objednávkou – vždyť zachraňuju svůj oblíbený podnik. Jenže spasitelské tendence mě opustily ve chvíli, když jsem zjistila, že za rozvoz jídla neplatím službě pouze já jako zákaznice, ale také každý podnik. A platí dokonce více, než zákazník – běžná taxa za dovoz je 30 % z celkové ceny objednávky (ještě absurdněji pak 25 % při objednávce, kterou si zákazník vyzvedne v podniku sám).
Škoda, že aplikace nenabízejí například podobně jako možnost spropitného i možnost zaplatit si za dovážku sám. Zákazník by pak byl vcelku upřímně konfrontován s realitou, se kterou se gastroprovozy potýkají. Podle majitele jednoho z pražských podniků rozvozové aplikace v době krize gastronomickému odvětví výrazně pomohly, i minimální profit byl v té době lepší, než žádný, ovšem z dlouhodobého hlediska je hlavně pro menší provozy neudržitelný. A podotýká, že pasovat tyto služby do rolí spasitelů není fér – na krizi totiž nejvíc vydělaly právě ony.
Vinohrady od Sandokana až po langoše
Z mých oblíbených podniků jsem pravidelně v rámci rozvážky objednávala z vinohradského Sandokana, KRO Kitchen a Mr. Hotdog. Bohudík všechny korona-krizi přežily. A stejně jako další podniky níže stojí za to se tam zastavit.
Sandokan Bistro
/Korunní 81/
„Je to krásný!“ Chytlavou catchphrase strejdy Sandokana zná nejspíš každý pražský vegan s Instagramem. Právě tahle sociální síť se stala hlavním komunikačním kanálem malého bistra na Korunní ulici jen pár kroků od vodárenské věže.
Sandokan tu každý všední den servíruje do vyprodání zásob veganské a často také bezlepkové variace převážně na indickou kuchyni. Nechybí ani extrémně barevné vegan-bowls s domácím falefelem, hummusem a superpotravinami, za které by se nestyděla žádná influencerka.
Ale nenechte se mýlit – Sandokan zásobí sociální sítě kromě lákavě vypadajícího jídla hlavně humorem, kterým nešetří ani naživo. Oběd pořídíte od zhruba 120 Kč výš, což je na Vinohrady opravdu, slovy Sandokana, „krásný“. Zajít na oběd ke Strejdovi znamená dostat k jídlu navíc porci dobré nálady, což zní jako nejohranější klišé, ale oproti manýrám, které se pojí s hip místy (vážní baristé, kteří vás zpraží za nevhodný výběr kávy), je tohle opravdu příjemná změna. Po obědě pak stačí jen přeběhnout přes Korunní na druhou stranu chodníku na kávu a něco sladkého do kavárny Coffee Room.
TIP: Vegan Bun Cha Bowl.
Bullerbyn
/Chodská 17/
Už od dětství jsem snila o bydlení na pražských Vinohradech. Může za to nejspíš ten hóchnóbl měšťanský pel, který mě tolik fascinuje, i když spodní část Vinohradské třídy připomíná stále jakýsi časový tunel, který vás vtáhne do nultých let. Legendární butik módního návrháře Josefa Klíra už tu bohužel není, ale Vinohrady svoje kouzlo neztrácí ani dnes.
Nejsympatičtější místo, které spojuje staré a nové Vinohrady, je Bullerbyn: bistro, bar, kavárna. Záleží na denní době. Mladý personál zásobuje každý den facebookovou stránku podniku společně s denním menu nesouvislými historkami a dadaistickými observacemi, které jsou stejně dobré jako tamní polední meníčko: do tří (odpoledne) do chobotu. Večerní stálá nabídka pak nastupuje kolem páté hodiny a o víkendu místo stálic najdete brunchové speciality, které velice volně drží náhodné gastro téma (jedla jsem tu už smaženou Snickersku i lahodnou blízkovýchodní shakshuku).
Bullerbyn není „vysnažený“ koncept, ale samovolný organismus, v tom je jeho kouzlo. Otevřeli si ho dva přátelé s dlouholetou zkušeností za barem a každý po svém v prostoru po bývalé české pivnici zanechal otisk svých zkušeností z noční Prahy a vytvořili tak nenucené místo doslova pro všechny. Přes den je Bullerbyn ideální zašívárna, můžete tu pracovat nebo jen tak pít kafe a koukat kolem. A v zadní části, která je jakousi magickou variací na „vnitřní zahrádku“, najdete dokonce i dětský koutek.
TIP: Dejte si Mango Jumbo (mangová limonáda s bazalkou a ginem) a z večerního menu halušky.
U Houmra
/Šumavská 20/
Jen dva bloky od Bullerbynu se nachází nenápadná vinohradská legenda, hospoda U Houmra. Místo, které nepodlehlo gentrifikaci a bylo i oblíbeným podnikem vinohradské postavičky Jiřího Pomeje. Ten Houmra dokonce proslavil ve VIP Prostřenu, když zde uvařil několika chodové menu třeba pro Agátu Hanychovou.
Při poslední návštěvě nám usměvavá servírka na naše podivování se nad porcemi neváhala sdělit, že „tady jsou největší v celé Praze“. A když jsem zde před pár lety vyzvedávala objednávku smažených dobrot pro sebe a partu přátel, která čítala tolik boxů, že by z nich šla postavit menší věž v Pise, číšník se při pohledu na tolik jídla a na mne upřímně rozesmál.
Houmr je synonymum pro všechno smažené: řízky, sýry, žampiony plněné nivou. Jíst tu každý den vám nejspíš způsobí žlučníkový záchvat, ale kdykoli vás přepadne chuť na klasický český „smážo“, je Houmr jasná volba. Kde jinde si můžete za cca 400 Kč dát kilovou mísu mini-řízečků? Ceny jsou lidové a štamgasti pestří.
TIP: Zkuste pokořit Houmrovo smažené šílenství (kuřecí a vepřový řízek, smažený eidam a smažený žampion s nivou) a 200g přílohou dle výběru.
Řízky s rajskou na dohled od Václaváku
Havelská Koruna
/Havelská 23/
Koruna je oáza české závodní kuchyně v srdci Prahy mezi Staroměstským náměstím a Václavákem. Po vstupu musíte projít pokladnou, kde vám paní přidělí lísteček, na který vám personál u jednotlivých stanovišť poznamená kódy jídla a pití, při odchodu pak podle lístečku u pokladny platíte.
Koronu tu pojali jako urychlovač a neváhali vyslat do světa vlastní rozvážku napojenou na nový web. Opravdové kouzlo Koruny je ale v geniu loci rozsáhlé jídelnové restaurace s boxy i vnitřní terasou s ratanovým nábytkem. Další trik je v samotné nabídce a možnosti neomezených kombinací, která během časů neomezeného turismu dokázala zamotat hlavu nejednomu cizinci. Vznikaly tak nečekané gastro-kombinace jako řízek s rajskou nebo svíčková s hranolky. Ceny jsou zde lidové a nabídka čítá většinu českých klasik.
TIP: Rajská s rýží a hovězím masem.
Párky a zákusky na Letné
U Palmy
/Jirečkova 17/
Cukrárna U Palmy. Pamatuju si, když se u stolečků připomínajících devadesátkové variace na secesi ještě kouřilo. Místo, kde si můžete dát klasický zákusek a zapít ho Cinzanem. Věnečky, větrníky, rakvičky nebo „čára“. Obsluha, která je tu doma a občas vám to dá znát. Nečekejte dokonalý servis a úsměvy, vlastně, nečekejte nic moc. Ovšem zmínku za výdrž si prostě zaslouží. Návrat do dětství se vším všudy v místě, které by miloval Wes Anderson i David Lynch, kdyby žili v Praze. A nazapomeňte, že tady je svět ještě v pořádku a zavírá se každý den v 17:00. A v sobotu je zavřeno.
TIP: Florida dort.
Mr. HotDog
/Kamenická 24/
Bistro amerického typu specializované na hotdogy. Mě ovšem z nabídky nejvíce baví jejich slidery, tedy malé burgery. Mají totiž naprosto ideální velikost, kterou se nepřejíte, ale ani nebudete po zbytek večera hladově civět, copak si to objednali vaši spolustolovníci.
A hlavně – mají tady dokonalé hranolky. Ideálně zlatavé a křupavé, lehce mastné v typickém košíčku. Dokonalý „happy meal“ burgeru nebo hotdogu s hranolkami můžete doplnit o malý coleslaw salát, ale hlavně nezapomeňte na okurku, tedy, chci říct na margaritu! Večeře vás tady navíc nezruinuje.
TIP: Cheeseslider, sidefries a koriandrové martini.
Split
/Farského 1/
Kamarádky Bára a Jarmila, které spojuje láska k bývalé Jugoslávii a devadesátkám, si před rokem otevřely „něco jako kavárnu“ jen kousek u Strossmayerova náměstí. Ze zrušené herny z pohraničí si přivezly zrcadla, z trhu v Bělehradě nástěnné koberečky, vymalovaly na růžovo, kolem zrcadla zavěsily lesklé meruňkové drapérie i nástěnný telefon a místo venkovních stolků si postavily zahrádku z bas od Braníků.
Místo cukřenek tu najdete plastové mušle a v playlistu očekávejte to nejlepší od turbofolku po devadesátkový eurodance. Ale nenechte se mýlit, přes den je tu božský klid na práci a večer je to ideální meeting point na společenské schůzky. V tomhle maličkém „Grandcasinu Letná“ s devadesátkovými kovovými židličkami si můžete dát kafe v džezvě nebo Meltu a vzpomínat na pubertu můžete nad skleničkou Houby. I v koktejlovém menu se odráží fascinace devadesátými lety v nečekaně jednoduchých i současných komplikovanějších kombinacích.
TIP: Koktejl Počasíčko (Frangelico, espresso, citronáda).
Skryté poklady a království langošů
U Matěje
/U Matěje 1/
Matěj je pro mne svátek. Koncept českého pohostinství se skvělými surovinami šéfkuchaře Jana Punčocháře umně kombinuje moderní podání českých klasik s atmosférou, která není přespříliš formální. Narazíte tu na oslavy promocí, byznysmeny na pracovním jednání i na rodiny s dětmi. Matěj je vyhlášený, takže rezervace je nutná, ale stojí to za to se sem vypravit, ideálně procházkou z Dejvic nahoru na Hanspaulku.
V menu prakticky nejde udělat krok vedle. Stálicí je zde telecí pavouček nebo nadívaná perlička. A nechte si místo na dezert, protože tvarohové buchty s rumem jsou nebe v hubě i pro ty, kteří jinak buchtám neholdují. Ceny docela příjemně překvapí, a pokud se sem vydáte s tisícovkou na hlavu, najíte a napijete se královsky. K Matějovi se vyplatí jít v hodně volných šatech.
TIP: Tvarohové buchty s rumem a rozinkami, vanilková zmrzlina.
Eaternia
/Nádražní 3/
Komu by se v Praze zastesklo po typické letní smažené pochoutce, tak nemusí jezdit daleko. Smíchovská veganská jídelna Eaternia nabízí ve stálém menu langoš s kečupem a hořčicí na kyselo. Tohle místo stojí za návštěvu i kvůli příjemnému komunitnímu prostředí a dennímu menu. Veganský smažák tu chutná jako popcorn ze Cinema City, což je skvělý a nikdo mi to nevymluví.
A pro všechny, kteří milují osamělé toulky rozpáleným městem, pak musím doporučit stinné zákoutí u Muzea Policie ČR (Ke Karlovu 453/1). Hned u dětského dopravního hřiště je tam od května do září otevřený kiosek, kde narazíte na langoš přesně jako z koupaliště. Jen pozor, zavřeno je stejně jako v muzeu v pondělí a končí se v 17:00.
