Doporučujeme: Hurá, čtu! Knihy, které si začínající čtenáři zamilují

Brala jsem jednu knihu za druhou do ruky, zmateně jimi listovala a hlavou mi běžela otázka, zda tyhle texty dokáže začínající čtenář učíst. A zdali vůbec, při soustředění se na písmenka, dokáže pochopit, o čem to celé vlastně je. Zda ze čtení něco má. Nechápejte mě špatně, knížky Arnolda Lobela jsou na žebříčku našich oblíbených příběhů vysoko, a při společném čtení se u nich doma nasmějeme i s dětmi. Neuměla jsem si ale představit, že by je dcera s chutí vzala a zkoušela je číst sama.  

Každé dítě je jiné. Jedno začne číst v pěti letech samo, jiné se čtením válčí ještě na začátku třetí třídy. Od doby, kdy jsem poprvé přistoupila k regálu pro začínající čtenáře, uplynul nějaký čas. Už vím, že nejvhodnější knihy pro začínající čtenáře mají ideálně hodně obrázků, spíše méně textu, dobře čitelné písmo a přiměřenou délku. Učitelé a učitelky z prvního stupně čím dál více mluví o tom, jak velký dopad na chuť ke čtení má moment, kdy dítě dokáže samo přečíst celou knížku. Ale stejně, kolik začínajících čtenářů se s knihami, které splňují tyto parametry, na začátku své čtecí dráhy potká? A má to na chuť číst významný dopad?

Jak souvisí myčka na nádobí se čtením?

Dovolím si malou odbočku. Nedávno jsme se přestěhovali z domu, kde bylo vyndavání umyté myčky v rodině předmětem velkých dohadů. Kuchyň byla členitá, nebylo ustálené, kam jaká věc patří. Nikomu se do vyndavání nechtělo. Zdálo se být nekonečné, i když reálně to nezabralo víc než deset minut. Často jsme prostírali „rovnou z myčky” a červené světélko na spotřebiči indikující, že nádobí není vyndané, dokázalo při příchodu do kuchyně zkazit den. V nové kuchyni máme myčku hned naproti skříni s nádobím. Abychom ji vyklidili, nemusíme udělat ani tři kroky. Její kompletní vyklizení nezabere dospělému v přiměřeném tempu ani 90 vteřin. Devadesát vteřin! V novém bydlíme už půl roku a denní spory o vyklizení myčky jsou dávnou minulostí. Nebyl ani jeden. Myčka je často vyndaná hned, jakmile po domytí „pípne”. Jde o mechanickou činnost a bavíme se tu o dospělých. Nevím jak pro vás, ale pro mě je to důkaz, jak velký dopad může mít vhodně nastavené prostředí na chuť něco dělat (a také pohodu v rodině).

A teď si představme začínající čtenáře a čtenářky. Děti, pro něž čtení může být namahavé a náročné. Děti, které se učí zcela novou dovednost a potřebují postupovat krok po kroku. Jaký dopad na jejich čtenářství by mělo, kdybychom jim mohli nabízet knihy a materiály nasedající svým designem na jejich potřeby? Podobnou otázku si  pravděpodobně kladly i Petra Líbová a Dita Dlouhá s kolegy při rozbíhání nakladatelství Hurá, čtu!. To vydává knížky a další materiály pro začínající čtenáře. Jak sami píší, jejich knihy jsou „tak akorát velké, tak akorát tlusté, tak akorát dlouhé. I písmen v nich je tak akorát.” 

Tak akorát

Zdá se, že při tvorbě knížek v Hurá, čtu! mysleli opravdu na všechno. Knihy mají podobu čtvercových sešitků, které dobře pasují do dětských rukou. Mají 20 až 30 stránek z tvrdého papíru, ve hřbetu spojených spirálou, takže se stránky díky tomu snadno otáčí a kniha se během čtení nezavírá. Design knížeček je velmi čistý, začínajícího čtenáře tak při čtení nic nerozptyluje. Text koresponduje s celostránkovými fotografiemi, takže si dítě podle ilustrace může zkontrolovat, jestli četlo správně. Písmo je zvolené tak, aby nedocházelo k záměně například velkého tiskacího „i” a malého psacího „L” (vypadají potom stejně).

Velikost i rozestup písmen jsou zvoleny tak, aby si čtenář mohl ukazovat prstem. Nakladatelství má v nabídce desítky titulů s různými náměty – nechybí koťátka, traktory, piráti, recepty na pečení perníčků, baletky, počítání, pusinky, příběh Hvězdné noci a tak dál. Ke každé knížce je pak připraveno pdf s aktivitami, umožňující knížku k podpoře čtení a psaní ještě více vytěžit.

Knížečky jsou rozdělené do čtyř úrovní a texty jsou pečlivě zvoleny tak, aby seděly dětem podle toho, zda se o čtení teprve začínají zajímat, zdali už přečtou slova, jednoduché věty nebo kratší odstavce. Texty jsou v nižších úrovních zvoleny tak, aby se část sdělení opakovala a u čtenáře se budovala jeho sebedůvěra, že knížku dokáže dočíst. Například v knížce Traktor jede se pak za doprovodu příslušných fotografií objevují texty jako: Traktor jede. Orá pole. Traktor jede. Veze slámu.

Dospělému to může připadat až příliš jednoduché, ale začínající čtenář to může vidět diametrálně jinak. O tom ostatně svědčí zkušenosti z naší domácnosti. Když dám vedle sebe Pana Sovu a Traktor jede, rozdíl v zájmu o čtení a chuti louskat písmenka je podobný, jako když jsme vyndávali myčku v původním a novém obydlí. Stejná činnost, úplně odlišná míra chuti se jí zabývat.

Mezinárodní srovnání ukazují, že čeští dětští čtenáři si nevěří. Přála bych si, aby se podobných knížeček jako těch z Hurá, čtu! v policích s označením „Začínající čtení“ objevovalo čím dál více. Možná bychom pak některé čtenáře přestávali ztrácet už „na startu”.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.