Lidé z praxe mohou mít ve třídě velký dopad. Dobrovolnice žáka nadchla tak, že ji navrhl na státní vyznamenání
Jak děti motivovat k aktivnímu občanství, rozšířit jim obzory ohledně kariérních možností, a ještě jim přinést důležité lekce komunikace, zpětné vazby či kritického myšlení? To vše spojuje program Den pro školu, který bez nadsázky mění životy. Student Karlínské obchodní akademie Daniel Krauz díky programu získal odvahu se prezentovat před staršími ročníky na svojí škole a díky jeho iniciativě získala dobrovolnice Lucie Hyblerová státní vyznamenání od prezidenta republiky.
Za Dnem pro školu stojí Nadace České spořitelny, která už čtvrtým rokem buduje komunitu jak napříč profesemi, tak skrze regiony celé České republiky. Zhruba patnáct set dobrovolníků a dobrovolnic představuje mladým lidem od základních po vysoké školy škálu různých povolání. „Jedním z benefitů programu je, že funguje od Aše až po Jablunkov,“ usmívá se projektová manažerka Dne pro školu Michaela Veselá. „Prostřednictvím diskuzí chceme dodat dětem odhodlání a sebedůvěru, aby se nebály příležitostí a navzdory strachu se vydaly do neznáma,“ vysvětluje.
Někteří dobrovolníci a dobrovolnice cítí potřebu něco vrátit společnosti. Další inklinují k učení a program pro ně představuje možnost si ho vyzkoušet. Už se stalo, že v přednášení našli takové uspokojení, že si dodělali pedagogické minimum nebo kvalifikaci a učit alespoň na zkrácený úvazek skutečně začali. Jiní zkrátka vnímají nedostatky ve školství a chtějí přispět k jeho oživení. „Některé obory se také snaží být atraktivní pro mladé lidi, což platí třeba u stavitelství nebo IT. Leckdy jde o to, dodat odvahu holkám: odbourávají se stereotypy, že v těchto oborech nenajdou uplatnění. Program je naopak vyzývá, aby neměly strach a nenechaly se odradit,“ usmívá se Michaela Veselá.
Probudit vnitřní motivaci
Web programu funguje jako e-shop, kde si vyučující mohou procházet medailonky zapojených přednášejících a vybírají si jak z profesí, tak z lokalit. Jedním z nejoblíbenějších dobrovolníků je například pražský elektrikář, který se žactvo snaží nadchnout pro řemeslo. Důležité je, že dobrovolníci do škol přicházejí bez nároku na odměnu a nesmějí v rámci programu nijak propagovat svoje služby. „Už výběr hostujících může být zajímavý úkol. Když se na něm podílejí samotní studující, získají vnitřní motivaci a třeba si předem připraví otázky. Ostatně dobrovolnictvu
doporučujeme předem se zeptat na očekávání jednotlivých tříd a podle toho se připravit,“ vysvětluje Michaela Veselá.
Foto: Den pro školu
V rámci setkání se studujícími radí zařadit do prezentace interaktivní prvky, jako jsou kvízy nebo hlasování. „Dobře funguje třeba simulovat určitou situaci a zeptat se dětí, jak by reagovaly. Získají možnost volby a učí se samostatně přemýšlet. Profesionál či profesionálka jim pak prozradí, jak se v danou chvíli zachovali oni sami – a děti mají šanci zkušenosti porovnat,“ vysvětluje.
Takový přístup dětem a dospívajícím usnadňuje orientaci ve světě plném příležitostí: uvědomí si, jakým směrem by se sami chtěli vydat. Oblíbení jsou lidé podobného věku, kteří se třeba občansky angažují. Dokážou mladým lidem svou zkušenost srozumitelněji předat.
Není překvapením, že děti mají v oblibě zajímavé či dobrodružné profese – ale jak upozorňuje projektová manažerka, nemusí nutně jít pouze o povolání: „Děti často zaujme zajímavý příběh s emotivním přesahem. Pochopitelně se mohou seznámit i s praktickými otázkami z praxe. Ještě lépe ale fungují profesní zvraty, změny či pády, které lidi využili k seberozvoji či posunu vpřed.“
A především dokážou vycítit vášeň a zaujetí: „Vůbec nejlepší zpětnou vazbu máme na osobnosti, které dovedou předat nadšení a sdílejí s dětmi svůj zápal pro téma. Skvěle také funguje představit celou škálu své osobnosti, například když bezpečnostní analytička o víkendech působí jako instruktorka raftingu – a ještě k tomu včelaří. Takový příběh dokáže dětem nejlépe zprostředkovat, co vše život v praxi nabízí,“ popisuje Michaela Veselá.
