Jak pochopit zkušenost trans dítěte? Vyučujícím pomůže slyšet konkrétní příběh
V populaci žije podle výzkumů zhruba 0,4 procenta transgender osob. Některé z nich mají o své identitě jasno už od útlého věku. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy dosud nezpracovalo metodiku, jak pracovat s trans studujícími ve školách, a někteří vyučující podléhají různým mýtům a polopravdám. Výchovná poradkyně ze středočeské základní školy, kam už šestým rokem chodí trans žačka, vysvětluje, jak vnímá její situaci v kontextu spolužáků, spolužaček a vyučujících, jaké mají ohledně přítomnosti trans dívky obavy a kde získala informace, díky nimž se jí podařilo dívku pochopit. Redakce její jméno a působiště zná, z důvodu ochrany trans žačky chce zůstat v anonymitě.
Aby pomohli přijetí vlastního dítěte, uspořádali rodiče trans žákyně na škole diskuzi s výkladem pro vyučující. Je podle vás tento postup v pořádku?
Ano, určitě. Je potřeba, aby vyučující viděli rodiče, jak o svém dítěti hovoří, jak to mají zařízené doma, jak se na situaci dívají a jak s dítětem pracují. Dokážou na vyučující přenést ducha rodiny. Osobní rovina a osobní příklad jsou pro pochopení velmi důležité: vidím před sebou celou bytost, maminku, tatínka, kteří o svém dítěti hovoří ne abstraktně, ale konkrétně. Pokud jim situaci popisuji já jako výchovná poradkyně, hovořím v abstraktní rovině o něčem, co se mě osobně netýká. Aby vyučující do zkušenosti trans dítěte víc pronikli, musí na ně působit emoce rodičů. Samozřejmě že důležitá je i přítomnost odbornice, ale slyšet konkrétní příběh hraje na lidskou strunu a vyučující to spíš přijmou.
Vzpomenete si, jaké dotazy od vyučujících v diskusi nejčastěji zaznívaly?
Hodně se ptali na hormonální léčbu, protože kolegyním přišla v jedenácti letech brzy. Jinými slovy měly obavu, že může jít o fázi psychického vývoje, kdy dítě hledá svou identitu a své místo a neví, kterým směrem se vůbec vydá. V tomto případě si myslím, že je potřeba přijmout, jak se rodina rozhodne. Rozumím, že vyučující mají strach o dítě. Ne že by přímo zpochybňovali jeho identitu, ale bojí se, co když to tak není.
Myslíte si, že škola by měla mít vliv na to, jestli u dítěte proběhne, nebo neproběhne hormonální léčba?
Škola má vliv přesně takový, jak se k situaci postaví. Je-li nám řečeno, že se rodiče s odbornicí rozhodli od dvanácti třinácti let podávat léčbu, aby nedošlo k rozvoji druhotně pohlavních znaků, musíme na to reagovat. Proto je důležité, abychom to věděli. Pokud se začne něco dít, můžeme zakročit. Byl by třeba průšvih, kdyby nějaký vyučující řekl: „Co když si to rozmyslíš?“ a vytiskl článek týkající se detranzice. Což se děje. Taková nežádoucí intervence může být pro dítě bolestivá a velmi nerespektující a vyučující by si nic podobného opravdu neměli dovolit.
