Smysl má i nechat děti být, říká zakladatel školy pro nadané a talentované žáky

Podle výzkumů se dají jednotky procent lidí v populaci označit jako mimořádně nadaní. Kdyby prý ale měly všechny děti potřebné podmínky pro svůj rozvoj, dokázala by až čtvrtina v nějaké oblasti vyniknout. I s rozvojem soukromých institucí nyní ve školství přibývá možností, jak takové podmínky dětem poskytnout. Podívali jsme se, jak to vypadá na jedné ze škol zaměřené na rozvíjení nadaných a talentovaných dětí, a to konkrétně v Soukromé základní škole Cesta k úspěchu na Praze 6.

Že je tu prostředí jiné, je jasné už u vchodu, kde návštěvníky lákají na začátek března nezvykle vzrostlé květiny. „Sázeli jsme je s přírodovědci, zkoušeli jsme si cibulky rychlit,“ usmívá se Stanislav Svoboda, zakladatel školy. Na přilehlé zahradě upozorňuje na budky pro ptáky a vysvětluje, že jsou v nich kamery, takže dění uvnitř hnízda pozorují děti ve třídách. Žáci tu sází bylinky i další rostliny, a protože jsou opatřeny QR kódy, na dosah jsou podrobnosti o nich. Samozřejmostí jsou české, anglické a latinské názvy. A o kus dál hledíme na skleněnou nádobu rozdělenou na dvě poloviny, kde se činí žížaly na kompostu. Mají být jen v půlce, kde se hmota rozkládá rychleji a nádoba má také obsah již znatelně menší. „Ale příroda nás doběhla. Žížaly přelezly i do té druhé části,“ krčí rameny Svoboda. Nevadí, důraz je kladen na souvislosti a v přírodě se to také občas stane, pokus navíc plánují zopakovat.

Bez vynucených hranic

K výuce v této škole patří hudba. Hudební nástroje jsou ve třídách, dostupné jsou třeba také varhany a škola disponuje i koncertním sálem. Prostor je věnován pohybu, který tu zdůrazňují jako způsob, jak rozvíjet tělo v souladu s mozkem.  Děti během vyučování i v rámci odpoledních kurzů vaří v kuchyňce, a protože důraz je kladen na proces od začátku do konce, pokrmy si také spolu ochutnají. Tak může vypadat třeba i hodina angličtiny.

I jazyky tu hrají podstatnou roli. Třetina pedagogů školy je anglicky mluvící. Další hovoří španělsky. Během různých představení se děti učí vystupovat a prezentovat svoje schopnosti a dovednosti.  Zvonění neuslyšíte. Děti se učí podle rozvrhu, ale není třeba, aby je vyrušovaly vynucené hranice, vysvětluje Svoboda. Škola nabízí řadu odpoledních kurzů a aktivit, neméně důležitá je ale také volnost, upozorňuje Svoboda. „Děti si můžou hrát pro radost, ale můžou také napodobovat dospělý svět, je potřeba jim ten prostor ponechávat,“ zdůrazňuje zakladatel základní školy, která funguje už 18 let.

Zklamané nadané děti

Svoboda založil školu pro nadané na základě vlastních zkušeností. Ač se jeho syn kdysi jako prvňáček do školy těšil, realita zklamala oba. Byl nadaný a v řadě věcí napřed, ale zpětná vazba vyzdvihovala nedostatky. „Že jsme před spaním četli, počítali, do školy přinesli posudek od psychologa, že je nadaný, to školu nezajímalo,“ popisuje Svoboda. Důraz na naprosto přesné psaní a ideálně vykroužené písmeno „F“ nakonec vedlo k situaci, ve které musel právě z tohoto písmena prvňáček dělat reparát. „To jsme absolvovali někdy v roce 2004. Nicméně tento přístup stále přetrvává,“ diví se.

Svoboda tedy syna ze školy odhlásil a zapsal ho na domácí výuku. Našel soukromou učitelku, začal se zajímat o problematiku vzdělávání a možnosti, které ve školství existovaly. Domácí výuka ho pak sblížila s dalšími rodiči, kterým systém nevyhovoval. Spojil se nejen s nimi, ale i s odborníky z řady oborů, například s právníky a psychology. Rozhodl se otevřít vlastní školu a zaměřit se právě na nadané děti, na jejichž rozvoj se běžné školy obvykle nesoustředí. Získat potřebné souhlasy a povolení od ministerstva školství, zařadit se do rejstříku škol nakonec trvalo plné tři roky.

Dnes má škola více než 150 žáků ve věku od 4 do 15 let. Děti totiž můžou nastoupit už do takzvaného nultého ročníku. „Je určený pro ty, kdo se už ve školce nudí,“ vysvětluje Svoboda. Co se učí, je ve formě hry. A i když z nultého ročníku děti nemusí nutně pokračovat na stejné škole, pokud zůstanou, je to pro ně výhoda. Pohybují se totiž už ve známém prostředí. Platí to i obráceně, nultý ročník není podmínkou k následné běžné školní docházce. V té je ve třídách maximálně 22 dětí, ale ne nutně jsou naplněné. Vedení stojí o to, aby kolektiv byl optimálně sehraný.

Podle zdejších zkušeností se rodiče o soukromé možnosti výuky a specializované školy zajímají stále víc a stále častěji jsou ochotni různé možnosti zaplatit. Aktuálně škola hlásí dvaapůlkrát víc zájemců, než kolik může uspokojit. „Přístup k žákům je cílenější, respektující a hlavně milejší,“ věří Svoboda.

Postavit si svůj svět

Cesta k úspěchu zvenku působí jako běžná škola, uvnitř ji však zdobí neobvykle velké množství dětských výtvorů. Učebny jsou pro menší děti vybaveny koberci a prostorem na hraní, někde i gaučem, knížkami či legem. V jedné ze tříd jsou zjevně právě v kurzu kostky Kapla, podlouhlé dřevěné hranoly, ze kterých děti můžou stavět svůj svět. Některé věže, které se tu tyčí, jsou vyšší než ony samy. O kus dál si výtvory propojily mostem a děti stále přinášejí další hranoly, práce tu dneškem podle všeho neskončí. „Dostávají je pod stromeček jako třídní dárek. Staví z toho neuvěřitelné věci. Hrají si a zároveň se rozvíjejí,“ chválí Svoboda.

Řada projektů funguje napříč ročníky, takže chodby zdobí plátna inspirovaná stejnou tematikou, kterou namalovaly děti od prvních ročníků až po ty poslední. „Jsou z kurzu Art in English, mají ho s íránskou umělkyní. A teď si to zopakujeme. Tento týden navštěvují všechny třídy pražské galerie. Inspirují se světovým dílem a příští týden budou malovat zcela podle sebe. Roli hraje i to, že malují na plátna, to je přeci jen něco jiného než papír,“ pochvaluje si Svoboda.

Když to dává smysl, děti tráví čas mimo budovu, škola pořádá různé projekty, na kterých spolupracuje s entomology, mineralogy, mykology nebo třeba paleontology. Ctí přístup „learning by doing“, tedy učení se díky zkoušení věcí, a tak tu žáci třeba pěstují houby, pak je vaří a jedí. „To jsem s nimi dělal já, vařili jsme smetanovou omáčku s shitake a parmazánem,“ usmívá se Svoboda. Vyšší ročníky mají možnost věnovat se IT nebo třeba 3D tisku, základy programování se tu však učí už od nultého ročníku.

Mimo kolonky

Škola dbá na akademický výkon, ale přiměřený věku, popisuje zakladatel. Kolektivy jsou proti běžným vzdělávacím institucím menší, důraz se klade na tvořivou atmosféru. Cesta k úspěchu se nezařazuje do konkrétních kolonek a směrů, ale z každého si bere to, co považuje za smysluplné. Kde se hodí přístup Montessori, může být, v jiných oblastech škola sahá k jiným směrům, někde uplatňuje vlastní zkušenosti a nápady.

Děti odsud nemusejí nutně nastupovat na víceletá gymnázia. Někdy totiž takovou cestu provází velký tlak na výkon, který děti demotivuje či směřuje tam, kde pro sebe nenachází nutně uplatnění, myslí si Svoboda. „Měli jsme tu chlapce, který během let postupně začal tíhnout z všeobecného směru k technickému, a i když rodiče preferovali gymnázium jako tu „nejprestižnější“ možnost, syn byl už rozhodnutý, že chce na technickou střední školu. Sám si ji vybral a rodiče dodatečně zjistili, že je z ní největší šance přijetí na ČVUT. V těch 14 letech už měl jasno a dokázal si doma prosadit svou volbu. I když má velmi chápavé rodiče, nějaká rodinná diskuse probíhala. Ale povedlo se a na ČVUT se určitě dostane,“ věří Svoboda. Absolventi směřují na nejrůznější vysoké školy a někteří pak do zahraničí. 

I nuda může být projevem nadání

Svoboda už mnohokrát do různých médií hovořil o nadaných dětech a nyní se tomu zlehka vyhýbá. Někdy se totiž poznají brzy a jasně, často mají upřený a stabilní pohled, zájem o okolí, pokládají zvídavé dotazy, dřív počítají či píšou. „Ale ne univerzálně,“ upozorňuje zakladatel. „Ne každé dítě, které sem nastoupí, umí číst a psát. Proto tu máme mimo jiné i psychologa. Rodiče se můžou přijít poradit, i když jejich dítě do naší školy nechodí, a můžou si nechat udělat komplexní diagnostiku kognitivních funkcí,“ říká. Ve škole může nadané dítě najít učitel. Ale stejně tak se nadání může projevit tím, že se žák nudí, nedává pozor a vyrušuje.

Když má volné místo, Cesta k úspěchu přijímá děti i do vyšších ročníků, a Svoboda říká, že je nezřídka jasně viditelné, jak se žáci po nástupu promění. „Do školy se těší. Ostatně, to je pravidlem, u nás chodí děti do školy i v létě, kdy máme summer camp. A mají radost, že sem můžou,“ usmívá se zakladatel.