Ani slovo a žádný kontakt. Menstruující žena měla nálepku nemocné a špinavé. Prolomili už jsme tabu?

Menstruace rozhodně nikdy nebyla extra populární téma. Už ve Starém zákoně se píše, že žena, která krvácí, je vnímána jako nečistá a s ní i každý, kdo by se jí dotkl. Hinduisté dříve uzavírali menstruující ženu do oddělených prostor, aby nebyla ostatním na očích. Když se tam náhodou sešlo stejně „postižených“ více, nesměly spolu navíc vůbec mluvit.

Mýty a pověry kolem menstruace přetrvaly mnohem déle, než by se dalo čekat. Ještě v 19. století se lékaři domnívali, že každoměsíční krvácení je v podstatě chorobný stav, který ženě nedělá dobře. Není divu – v těchto časech bývala žena tak často těhotná nebo kojila, že se s menstruací setkávala mnohem méně než dnes.

Zlom v chápání menstruace přinesl začátek 20. století. Vídeňský lékař Josef Halban tehdy přednášel o hormonech, které se uvolňují z vaječníků a mají na svědomí pravidelné krvácení. V této době se také začala rozvíjet gynekologická chirurgie a diagnostika a medicína uháněla kvapem kupředu, takže brzy správně stanovila, že zhruba polovina intervalu mezi periodami je nejvhodnějším obdobím pro početí dítěte.

Už tedy více než sto let víme, co se přesně v menstruujícím těle odehrává. Přesto si ale jako společnost pořád s tímto biologickým dějem nevíme rady. Jak o něm mluvit a kdo by o něm vůbec mluvit měl? Je ještě dnes menstruace stigmatem a lze menstruační vložky srovnávat s holítky na mužské tváře? Přečtěte si text na webu Heroine.cz u příležitosti Mezinárodního dne menstruace.