Česká rodičovská dovolená vypadá na první pohled jako ideální „produkt na míru“. Můžeme volit dobu trvání, měnit výši měsíčního příspěvku, prohodit si svou roli s partnerem nebo jít oba do práce. Jenže… Můžeme?
Většina snah zasáhnout do podoby podpory rodin a péče o děti bývá v Česku obratem označena za „sociální inženýrství“ a za pokus vnutit lidem takové chování, které by si nikdy sami nevybrali – pokus srovnatelný s tím, co tu páchal komunistický režim. Podobná rétorika se v posledních letech projevila například v debatách o možném zkrácení doby rodičovského příspěvku, o zpřístupnění školek dětem mladším tří let nebo o větší podpoře zapojení mužů-otců do péče o děti. Jedním z hlavních argumentů odpůrců změn bývá „svoboda volby“ – rodiče mají mít možnost rozhodnout se o podobě nastavení péče a rozdělení úloh ve své rodině a stát by do toho měl zasahovat jen minimálně a ideálně vůbec.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!