Jakmile porodíte, přebíráte největší nálož v životě. Mlčí se o tom, že to musíte nějak přežít
V průběhu těhotenství je vcelku normální, že žena chodí pravidelně na vyšetření, pozorování i pro podporu. Na porod se ženy i jejich okolí pečlivě připravují – navštěvují kurzy a sepisují porodní plány. Co ale nastane potom? Žena se stane najednou pro vnější svět v podstatě nedůležitou, jen musí ve správných intervalech vodit dítě na pediatrii a dostavit se po šestinedělí na gynekologii. Je to snad tím, že těhotenství a porod jsou viditelné a akční, zatímco po porodu je přece na tom žena (zdánlivě) stejně jako před otěhotněním a musí zvládat totéž, co předtím?
Jizvy z porodu nejsou vidět a i ty, které jsou (po císařském řezu), nejsou dnes společenským důvodem pro klid a odpočinek v posteli s miminkem. Takže kromě sžívání s dítětem a se svou novou rolí zůstává matce obvykle péče o domácnost a o starší děti, k tomu se často přidává péče o obdivující návštěvy. Veškerá pozornost okolí je zaměřená na novorozeně, které ale potřebuje především mámu, pokud možno při smyslech, najedenou a aspoň trochu vyspanou.
V typických širších rodinách bývala šestinedělka chráněna a opečovávána, ostatní úkoly převzaly příbuzné nebo sousedky. Od té doby, co jsme se rozdělili do nukleárních rodin a žijeme individualizovaně, bývá péče o pečující osobu poslední na řadě, časově i finančně. Vyčerpání ženy z porodu se násobí, zbytečně se protahuje na dlouhé týdny a měsíce nebo prohlubuje do poporodních depresí. Jak je možné, že je žena po porodu ve škatulce „nic ti není“, zatímco porod je stále směřovaný do nemocnic jako riziková situace vyžadující lékařskou péči – a tedy pokud žena zvládne porod, mělo by o ni být pečováno, než se plně zotaví?
Šárka: Příběh první
Myslela jsem si, že jsem se na období po porodu dobře připravila: zaúkolovala jsem manžela, odmítla „obdivovací“ návštěvy. Malovala jsem si, jak o mě bude manžel pečovat a já budu mít klid a energii pro dítě. Bohužel to bylo daleko složitější, než jsem čekala.
