Cesta do IT pro Elišku Slobodovou ze slovenské Prievidzi nebyla zrovna přímočará. Vystudovala mediální komunikaci a byť se během studií viděla spíš jako novinářka, měla stále blízko také k IT. Příběhy totiž nejen psala, ale vnášela je i do počítačových her. Zlomový moment přišel s přestěhováním do Brna před dvanácti lety.
„Přítel dostal nabídku pracovat jako vývojář v Red Hatu, tak jsem se rozhodla jít s ním,“ vzpomíná Eliška. A když v Red Hatu otevřeli pozici Technical Writer, zkusila to a vyšlo to. „Znělo to jako pozice, kde můžu zkombinovat nadšení pro psaní i IT,“ vysvětluje.
Aby dokázala Eliška k produktům psát srozumitelné a užitečné návody, musela je však nejprve sama pochopit. Zájem o vzdělávání považuje Eliška za klíčový. To, co kandidát umí na začátku, je podle ní důležité, ale nehraje to tu největší roli. Bez prokazatelného zájmu a vystoupení z komfortní zóny by to nešlo.
Pro Heroine Eliška popisuje, jak se naučila programovat, co dělá nyní v roli IT manažerky a co doporučuje dalším ženám, které zvažují rekvalifikaci.
Co v tobě vzbudilo zájem o technologie?
Při studiu jsem překládala texty pro vícero IT firem, dělala webovou grafiku a vytvářela své první webové stránky. S programováním to ovšem nemělo moc společného.
Přístup k počítači jsi měla od dětství?
Vůbec ne. První počítač jsem měla až ve třetím ročníku na střední škole a spíš z nouze. Začínali jsme psát hodně esejí a primárně tak šlo o nástroj do školy. Až postupně jsem zjistila, že se na něm dá dělat víc, než jen psát seminárky a hrát solitér. Zjistila jsem, že existují další hry a chtěla jsem pochopit, jak fungují nejen ony hry, ale i systém, na kterém to běží, jak můžu modifikovat existující hry, či si dokonce vytvořit hru vlastní nebo něco interaktivního.
Podařilo se ti to?
Vytvářela jsem textové adventury, což je něco jako interaktivní kniha. Čteš text a v jistém okamžiku má hlavní postava například nějakou možnost volby, sbírá různé předměty a podobně. To byl počátek zjišťování toho, jak vůbec programovací jazyk funguje.
Co jsi třeba hrála?
Když jsem zmínila adventury, tak zmíním hru Posel smrti neboli Black mirror. To byla zrovna jedna z adventur, která mne nadchla k tomu, abych začala přemýšlet o tom, jak si vytvořit vlastní příběh ve vlastním světě.
Co dělá firma Red Hat, pro kterou pracuješ?
Vyvíjíme open source softwarová řešení, přičemž jedním z našich klíčových produktů je operační systém Red Hat Enterprise Linux. Operační systém je něco jako mozek počítače, který definuje, jak bude počítač komunikovat s uživatelem a současně umožňuje běh programů. Náš operační systém však není určen primárně pro běžné uživatele, ale pro firemní servery a podnikové využití. Další skupinou zákazníků jsou univerzity a výzkumná centra.
Jak se ti podařilo se do Red Hatu dostat?
Přítel už tam pracoval, díky tom jsem se dozvěděla, že tato firma vůbec existuje. Celkově mě přivedl k open source a alternativním operačním systémům. Do té doby pro mě existoval jen Windows. Pak to bylo asi o štěstí. Když jsem nastupovala, bylo v brněnském R&D centru Red Hatu sto nebo dvě stě lidí. Dnes je nás tisíc pět set. Samotný dokumentační tým měl tehdy nízké zastoupení, systém a spolu s ním i další produkty se ale vyvíjí dál a s tím roste i tým.
O čem je pozice Technical writer, na kterou jsi před jedenácti lety nastupovala?
Mým úkolem bylo sepisovat uživatelskou dokumentaci pro různé části operačního systému. V podstatě jakýsi návod, jak systém používat. Proto bylo důležité, abych rozuměla tomu, co popisuji, tak aby tomu následně porozuměl i koncový uživatel.
A tak ses naučila programovat?
Neříkala bych tomu vysloveně programování. Vývoj samotného systému jsem nedělala, ale postupně jsem začala psát jednoduché skripty, které automatizovaly některé kroky při vytváření výsledné produktové dokumentace..
Obecně vzato je tento problém daný historicky vedením. Velmi dobře to bylo vidět už na gymnáziu, kde jsem měla řadu spolužaček, které excelovaly v matematice a logickém myšlení, ale oblast technologie nebo programování nebyly ty, na které by se zaměřovaly nebo o nich vůbec věděly.
Do hloubky technologií jsi šla z vlastního zájmu?
Jinak to ani nešlo. Nějaké informace existovaly od kolegů, kteří systém popisovali již dříve. Spolupracovali jsme přímo s vývojáři, ale chtěla jsem si ta data ověřit, vyzkoušet si to, ohmatat a pochopit to, o čem píšu. Chtěla jsem mít jistotu, že to, co bude uživatel číst, je pravda, že popsané kroky udělají to, co od nich očekává.
Takže mít ruce na technologii a přesah do IT je na této pozici nezbytný?
Celkově, a to neplatí jen o technical writingu, je důležité mít o podstatu dané práce zájem a prokázat to. Při náboru u nás není až tak důležité, jaké mají kandidáti znalosti v daný moment, ale jak jsou otevření se sami dál rozvíjet. Proto je Red Hat aktivní i v akademické sféře, kde participuje na řadě studijních a doktorandských programů a stáží, a dává příležitost lidem se ty věci naučit. Je důležitá otevřená hlava, ochota vzdělávat se a být součástí komunity. Red Hat vyvíjí open source a otevřená, inkluzivní je i jeho kultura.
Po dvou letech ses posunula do jiného týmu, který jsi dokonce vedla. Všimli si nadřízení tvého potenciálu?
Asi ano. Jeden z kolegů rozbíhal nový projekt související s v té době novými kontejnerizačními technologiemi, a hledal team leadera, někoho, kdo by projekt převzal a dále ho rozvíjel. Šlo to přirozeně a postupně se k nám přidávali další kolegové. Byla to příležitost jako pro mne samotnou rozvíjet se dál, jako manažerka jsem několik let působila už v dokumentačním týmu, tak i příležitost věnovat se nové technologii a pomoci formovat její směr. Když jsme začínali, zaměřovali jsme se primárně na obsah. Je hezké vidět ten obrovský skok, kam se to posunulo po letech.
Jak ses tedy naučila programovat?
Jak už jsem zmínila, s jednoduchými skripty na automatizaci procesů jsem začínala v dokumentačním týmu. Nicméně, Red Hat spolupracuje s komunitami, které se zaměřují na ženy a na juniorní kandidáty, ze začátku své kariéry jsem se mimo jiné účastnila i různých vzdělávacích akcí, jako například komunitní akce Rails Girls, zaměřené na technologii Ruby on Rails. Když jsem přešla do vývoje, většina nástrojů byla v jazyku Python. Využívala jsem tedy také Codeacademy portál, kde lze vyzkoušet a na praktických příkladech se naučit různé programovací jazyky.
Sara Polak studovala v Oxfordu archeologii a antropologii. Pak pracovala ve startupech v Londýně a v Los Angeles. A teď je zpátky v Česku, popularizuje umělou inteligenci a mentoruje nové startupy. Zdejší startupové prostředí se jí zdá oproti tomu, jaké poznala na Západě, „ještě zdravé a inovativní“. Důraz se tu pořád klade na to, aby člověk něco vytvořil, ne aby tomu dokázal udělat bombastické PR. „V Londýně se všichni snaží, aby byli hlavně vidět – tady je pořád cítit energie přijít s něčím zajímavým, co bude tak dobré, že se o tom bude mluvit i bez milionů za marketing,“ říká.
Až nám rozvážou ruce. Rozhovor s popularizátorkou umělé inteligence Sarou Polak
Pomohl ti i přítel?
Určitě mě na mé cestě vedl. Pomáhal mi, když jsem si s něčím nevěděla rady a byla na tom zaseklá. Také mě kontroloval v tom, zda jsem něco pochopila správně. Kdybych ho neměla, bylo by to o něco těžší. Neměla bych tak snadnou možnost něco si ověřit.
Co bys doporučila ženám, které zvažují přechod do IT?
Vyjděte ze své komfortní zóny. To byl asi můj největší problém. Člověk žije v rámci mantinelů, kde se cítí dobře. Pokud však chce udělat velký krok a změnu, musí posunout své hranice. Lepší je proto dělat menší kroky a ty hranice posouvat postupně, jen vyjít ven většinou nestačí. K tomu vedu i lidi ve svém týmu, aby přechod nebyl tak bolestivý.
Kolik máš nyní v týmu žen?
Je nás dvacet, z toho jsme tři ženy, čtvrtou jsme právě nabrali.
Jak vnímáš mužskou převahu?
Nikdy jsem si nekladla otázku, zda by toho kterého pohlaví mělo být v týmu víc či míň. V Red Hatu jsou předpokladem pro obsazení pozice pouze schopnosti kandidáta, nikoliv pohlaví. Obecně vzato je tento problém daný historicky vedením. Velmi dobře to bylo vidět už na gymnáziu, kde jsem měla řadu spolužaček, které excelovaly v matematice a logickém myšlení, ale oblast technologie nebo programování nebyly ty, na které by se zaměřovaly nebo o nich vůbec věděly. V této oblasti je dost prostoru na tom pracovat už v dřívějších stádiích, kdy se lidé rozhodují, kam chtějí kariérně směřovat. V tomto odvádí Red Hat skvělou práci.
Co konkrétně?
Aktivity Red Hatu na akademické půdě zahrnují vedení bakalářských a magisterských prací zaměřených na reálné projekty z praxe, pestrou nabídku stáží pro studenty všech ročníků, podporu studentů doktorského studia a jejich výzkumných projektů formou stipendií, výuku akreditovaných kurzů vedených zkušenými zaměstnanci Red Hatu, organizaci seminářů, workshopů a dalších akcí ve spolupráci s předními technickými univerzitami i středními školami u nás.
Z nich k nám pak přichází také spousta ženských kandidátů. Vnímám v tom velký posun. Red Hat vyvíjí aktivity nejen na vysokých školách, ale i středních a základních. Před třemi lety jsme spustili projekt KiCo, tedy kids coding na základních školách, které dostávají od Red Hatu set na kódování hrou, což jsou nejrůznější hry a robůtky, se kterými se učí logickému myšlení.
Třikrát do měsíce dojíždějí děti pátých tříd na hodinu přímo do Red Hatu, kde formou her rozvíjejí analytické myšlení, někteří mí kolegové se zase jezdí věnovat dětem přímo do škol. Už na základce je potřeba budovat povědomí, že kódování je zábava a může se mu věnovat každý. Red Hat jde velmi dobrým směrem, snaží se vzbudit aktivní zájem ve studentech, to je jediná cesta, jak rozšířit povědomí i mezi ženy.
Pak je tu ještě cesta práce s dospělými a rekvalifikace…
Způsob Red Hatu, jak získat kandidáty, kteří mají o IT zájem, ale nemají profesní background, je skrze komunity. Třeba CyberMagnolia je komunita, která se zaměřuje vyloženě na rekvalifikace žen v technologiích. Druhý způsob je interní mobilita. Máme spoustu žen s podobným příběhem, jako mám já. Pro mě byl dokumentační tým startovací bod a i další mí bývalí kolegové se posunuli na techničtější pozice.
Co hodně pomáhá, a souvisí to s tím prokázat zájem, o kterém jsem mluvila, je přispívání do projektů, které mají veřejný zdrojový kód. Nemusí to být však nutně kontribuce kódová, ale i nějaká oprava, dokumentace. Zkrátka dělat jakékoliv kroky, kdy člověk získává zkušenosti, které lze ukázat na pohovoru. Je to cesta, jak se dostat do povědomí nejen Red Hatu, ale i dalších firem.
Další možností, jak nabýt nových poznatků a zároveň poznat lidi z daného oboru, jsou různé akce. V Česku máme silnou základnu komunit, které se pravidelně setkávají na technologických meetupech nebo různých konferencích.
Dá se v Rad Hatu dohodnout i na zkráceném úvazku?
Celkově je Rad Hat velmi flexibilní zaměstnavatel, z pohledu ženy typicky pokud jde o mateřské dovolené. Úvazek lze měnit dle potřeby. Pracují zde například manželé, rodiče, kteří se věnují stejnému projektu a střídají se na jedné pozici i v péči o děti.
Podílí se Red Hat aktivně na diverzitě a inkluzi v týmech?
V Red Hatu věříme, že dobré nápady mohou pocházet od kohokoli a odkudkoli, bez ohledu na pracovní pozici, hierarchii nebo pohlaví. Různorodost podporuje naši inkluzivní kulturu tím, že přináší mnoho pohledů a nápadů, zpochybňuje naše předpoklady a inspiruje inovace. Různé perspektivy jsou vítány. Konkrétně v Brně máme lokální diversity and inclusion tým a řadu komunit, které se snažíme rozvíjet.
Zmínila bych Red Hat Woman Leadership projekt, prosperující globální síť žen z celého Red Hatu. Ženy zde vytváří obsah z vlastních zkušeností pro další ženy, které se snaží podporovat v situacích, které samy řešily, nebo by mohly nastat. Na lokální úrovni dále spolupracujeme třeba s PyLadies či Czechitas, jakožto sponzor či poskytovatel lektorů.
Máme také interní komunity zaměřené na kariérní rozvoj žen a překonávání specifických problémů, které mohou vyvstat z mužského prostředí. To může být totiž občas drsnější.
Ty to však nepociťuješ…
V mém případě ne. Momenty, kdy mi nebylo vše jedno, si však vybavím. Třeba když někdo řekl něco moc napřímo, ale s touto zkušeností se pravděpodobně setkal každý znás, zejména na počátku kariéry, a nutně to nemusí být jen zkušenost ženy v převážně mužském prostředí. V Red Hatu se snažíme vzájemně si pomáhat a přistupovat k sobě přátelsky.