Omluvenky od lékaře škola může požadovat jen výjimečně, právně stačí ty od rodičů, vysvětluje advokátka

V podstatě neexistuje žádné jednotné pravidlo, které by určovalo, kolik toho mohou děti ve škole zameškat. Není na to žádný právní předpis, což je podle advokátky Alice Kubů Frýbové i logické, protože pokud je žák například nemocný, klidně může chybět celé pololetí. Existují ale formulky v rámci jednotlivých škol, které určité mantinely nastavují. 

„Ve školním řádu některé školy určují podmínky pro klasifikaci, respektive neklasifikaci žáků, což bývá v rámci klasifikačního řádu, který je standardně součástí každého školního řádu. A ta může záviset i na docházce žáků, případně třeba počtu známek či dalších podmínek, které si škola nastaví. Centrální podmínky tedy dány nejsou a určuje si je škola sama,” vysvětluje Kubů Frýbová, která se problematice školství a právních předpisů dlouhodobě věnuje. 

Ve výsledku tak může škola za určitých podmínek sáhnout například k přezkoušení před komisí, ke kterému vede hned několik cest a důvodů. Buď právě kvůli vysoké absenci, nedostatku podkladů ke klasifikaci, nebo se k tomu může rozhodnout samotná rodina, která s konečnými známkami na vysvědčení nesouhlasí. 

Omluvenky můžou psát rodiče nebo plnoletí žáci

Historicky se do žákovských knížek k omluvence dávalo ještě razítko od lékaře, když děti přišly na kontrolu. Složitější to bylo s nástupem technologií a školních informačních systémů, pediatři navíc nebyli podle předsedy Sdružení praktických lékařů Petra Šonky spokojení s tím, že by měli taková potvrzení vydávat a přebírat tím zodpovědnost. „Jiné je to u posudků, jestli třeba děti mohou chodit do školy, k čemu jsou fyzicky způsobilé a podobně. Takové posudky lékaři samozřejmě dávají,” vysvětluje Šonka. Pravidlo, že by děti měly chodit do školy s omluvenkou od lékaře, proto žádné není. 

„Pokud budeme slovíčkařit, tak škola něco takového požadovat sice může, ale lékař není povinen ani oprávněn něco takového vydávat. Ze zákona omlouvá nezletilé dítě pouze zákonný zástupce, nikdo jiný. Žádná další třetí strana není povinna ani oprávněna omlouvat absenci dítěte ve škole, tudíž ani lékař, i kdyby to škola měla nakrásně ve svém školním řádě napsané,” popisuje Helena Zitková z Univerzity Pardubice, kde připravuje budoucí učitele. 

Když je dítě nemocné a jde třeba jen o nachlazení, nemusí s ním totiž rodiče k lékaři ani jít. Jestliže škola po rodičích omluvenky od lékaře chce, měli by se podle Zitkové ozvat a chtít podobná pravidla z řádu vymazat. „Školy si někdy do svých školních řádů dávají požadavky, které však nejsou v souladu s legislativou. Ale školní řád je vnitřní předpis školy, který nemůže nikomu udávat povinnosti nad rámec zákona,” upřesňuje Zitková a dodává, že škola například nemůže dětem dávat kázeňská opatření či neomluvené hodiny za omluvenku bez razítka lékaře. A rodiče, kteří mají o některých pravidlech pochyby, je mají konzultovat rovnou s vedením školy, případně se obrátit na Českou školní inspekci. 

Jasno v tomto má i školský zákon. Omluvenky jdou přes zákonné zástupce, případně si absence mohou na středních školách omlouvat plnoletí studenti. Potvrzení od lékaře škola jako pravidlo chtít nemůže. „Nicméně dle metodických stanovisek Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstva zdravotnictví lze ve výjimečných případech, zejména pokud je podezření na záškoláctví, požadovat potvrzení onemocnění lékařem jako přílohu omluvenky od rodiče,” vysvětluje Alice Kubů Frýbová z kanceláře Holubová advokáti. 

Škola by měla absence řešit s citem, plánované pak s předstihem

Omlouvání absencí, kouření u školy, používání mobilů nebo přezůvky. To jsou podle programového ředitele EDUinu Miroslava Hřebeckého evergreeny, se kterými se školy potýkají pravidelně. Jestliže má třídní učitel či ředitel pocit, že rodiče záškoláctví dětí kryjí, měli by to řešit opatrně. „Každý případ takového žáka je potřeba řešit individuálně a diplomaticky. A hlavně do toho zapojit podpůrné profese. Úplně ideální je mít na takové případy k ruce sociálního pedagoga, který má být mostem mezi školou a rodinou. Je třeba tyto problémy řešit nejprve všemi možnými měkkými prostředky, které má škola k dispozici. Využít všechny cesty, než zapojí orgány sociálně-právní ochrany dětí či policii,” míní Hřebecký, podle kterého jsou podobné případy jedním z důvodů, proč by podpůrné pozice měli být v co nejvíce školách. 

Problémy s docházkou však začnou podle Hřebeckého zejména klasické školy bez inovativních přístupů k učení řešit až v případě, že děti mají třeba málo známek. „Ale to není přece nemá být o známkách. Má to být o budování přístupu dětí ke škole. Vysoké školy či semináře to řeší tím, že dají hranici třeba osmdesáti procent docházky, jinak studenti nedostanou zápočet. Na základní škole nic takového říct nejde, protože je docházka povinná a má být stoprocentní. Výjimkou je výhradně nemoc dětí. Což je znovu o tom, jakým způsobem se absence omlouvají, jaké ‚důkazy‘ škola od rodiny vyžaduje a dostáváme se tím opět na začátek, že je třeba to řešit případ od případu přímo s rodiči a co nejdelikátněji to půjde, aby se ještě více neuzavřeli,” vysvětluje Hřebecký. 

Další kapitolou jsou pak plánované absence, kdy chtějí jet rodiny například na hory či jinou dovolenou v době, kdy děti nemají prázdniny. Často z tohoto důvodu ve školních řádech bývá, že je podobné absence třeba hlásit dopředu a do tří dnů je omlouvá třídní učitel, více dní je pak už na rozhodnutí ředitele. Na mnoha školách jde ale podle Hřebeckého o formalitu a s rodiči se zpravidla domluví. 

„Maximálně řeší třeba prospěch a řeknou, že to nedoporučují. Rodiče ale stejně odjedou, omluví dítě s nachlazením a problém je na světě, protože všichni tuší, jak to bylo. V tom je to delikátní, protože škola chce s rodiči vycházet, nechce devalvovat vzájemný vztah a nastává úplně typická situace, kdy se hraje v Čechách poziční válka. V jiných evropských státech to ale mají rodiče mentálně nastavené jinak,” popisuje programový ředitel EDUinu. V řadě států hrozí rodičům za odjezd na dovolenou mimo prázdniny třeba i pokuty a rodiny o zameškání školy z osobních důvodů ani nepřemýšlí. „V Německu chodí děti do školy a přijedou třeba za babičkou do Čech výhradně o prázdninách. Neexistuje u nich, aby kvůli tomu zameškaly i třeba jen pár dní vyučování,” dodává Hřebecký. 

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.