Záchranář Vít Samek a porodní asistentka Alžběta Samková se střídají v psaní o situacích, kdy jde o zdraví a někdy i o život. Takovýhle kurz první pomoci jste ještě nezažili.
Dneska vám řeknu, jak to celé začalo. Nic zlého netuše, napsal jsem z noční pro svých tehdy asi sto padesát přátel pár slov o tom, co tak dělat a nedělat u laryngitis.
Stal se z toho poněkud virál. Lidé žádali další články, tak jsme se sestrou založili blog. Název Bulbem záchranáře a vulvou porodní asistentky vymyslel můj skvělej parťák.
Potom už to šlo ráz na ráz. Heroine, DVTV... U pana Veselovského jsem odpálil poněkud bombu. Záchranky v této zemi (a pražská nejvíce) jezdí pro obrovské množství banalit a je to z mnoha důvodů problém.
Hysterie rodičů, jejich panika, jejich zcela nesmyslně rychlý pohyby, to všechno stav zhoršuje. Vážně. Tak se ovládejte, ju?
Naprosto jsem nepočítal s tím, jakou pozornost si rozhovor získá. Když se tak ale stalo (a já vám za to děkuju), byla by škoda toho nevyužít. Sešel jsem se s některými politiky, abychom se pobavili, zda situaci nelze nějak řešit. Pomalu ve mně vítězí skepse. Ale pořád bojuju!
Už jste si ode mě přečetli jak na resuscitaci, opařeniny, co s mrtvicí, febrilkama. Všechno strašlivý stavy, s některými toho mnoho nenaděláte. Ale laryngitis, to je jiná pohádka. Virový zánět hrtanové příklopky sice vypadá někdy děsivě, ale můžete velmi pomoci!
Prosim vás takhle. Laryngitis je svinstvo, vo tom nic. Jsou u týhle diagnózy dvě zcela zásadní věci.
Záchranář radí, co dělat, když teče krev, když to s někým sekne. Jak na masáž srdce, co dělat při mrtvičce. Aby první pomoc nebyla poslední:
Porodní asistentka radí, jak se nebát. Jak prožít těhotenství v klidu a nenechat se rozhodit v těžké hodince. K čemu je porodní plán a kdy se vůbec do porodnice vydat.
Pomněte, že příroda není idiot. Logicky se vám snaží zabít dítě v zimě, abyste ho mohli chladným vzduchem zase zachránit. Při babím létě dobře poslouží mrazák.
Ale! Jde vám o to, aby robátko ten chladnej vzduch dýchalo, nechcete ho podchladit. Tak ho, pěkně poprosím, nejdřív zabalte do deky, dík. Vono totiž pneumonie je asi ještě horší sviňstvo, ju?
Tak si představte, jak je ten uzlíček vyděšenej, protože je dušnej. Myslíte, že ho uklidní anebo jeho stav jakkoliv zlepší hysterická matka s rudýma flekama po obličeji, s vlasama ztopořenýma hrůzou? Ta je sama dušná. Hysterie rodičů, jejich panika, jejich zcela nesmyslně rychlý pohyby, to všechno stav zhoršuje. Vážně. Tak se ovládejte, ju?
A teď to nudný, ale důležitý. Laryngitis se týká dětí asi do šesti let věku, většinou na podzim a v zimě, typicky večer nebo v noci, a předtím bývá nachlazení (ale ne vždycky).
Podle čeho to hlavně poznáte? Štěkavý kašel. To je zcela rozhodující příznak. Proto se to lehce diagnostikuje, protože i lidi, který ten termín nikdy neslyšeli a poprvý se potkají s laryngitis, ho použijou. Dalším slovesem na ráně je kokrhat. Hrubej, hnusnej, štěkavej kašel, neklid, dušnost. Teplota do 38,5.
Volat nás, nevolat? A kdo myslíte, že to za vás rozhodne, holoto nesvéprávná? V zásadě jsou dvě možnosti. Buď nás zavoláte, nebo ne. Je to na vás, je to vaše dítě, vaše starost a vaše zodpovědnost.
Berte do úvahy, že malý děti nějak, vůbec nechápu proč, nemají rádi dochtory a zdravotníky obecně. Možná by u lehčích případů a u případů, kde skvěle zabral studenej vzduch, bylo ke zvážení, jestli je nutný zvát si k dítěti dvě až čtyři tupá, odporná, deprivovaná, cizí a zpravidla dost ošklivá hovada, pro jistotu krytá jedním až dvěma strašidelnejma autama. (Tím myslím nás, ZSS.)
Nenechte se totiž zmást. Děti milují sanitky, akorát když jim nic není, jinak je to naopak. Já už toho viděl moc a věřte mi, že přijet někam, kde je tou dobou již tzv. vykokrhané dítě (tj. chladný vzduch zabral, nekašle, dušnost se zlepšila) a jenom co nás zmerčí, začne zase štěkat hrůzou jak vzteklý, je to prostě trochu zbytečný. S klidnýma rodičema a ve vlastním autě mu bude líp.
Dělám to dvanáct let, štěken kokrhavejch jsem vezl na stovky, ale intubaci se to nikdy ani nepřiblížilo.
No a pak jsou tady dramatičtější průběhové. Promodralá pusa, těžká dušnost se zapojením svalů, které byste nečekali (takové to, když dýchá i jamkama pod klíčními kostmi), tady už bych asi neváhal a volal, protože kyslík, adrenalin, nebulizaci a kortikoidy doma asi nemáte a my to máme a ono se to zrovna báječně hodí.
Jedna rada nakonec: Negooglujte si to. Akorát byste se dozvěděli o nějakým skóre, který nemáte šanci zjistit, a který když je větší než menší, tak je nutná intubace. Já neříkám, že k tomu nemůže dojít. Já jenom říkám, že to dvanáct let dělám, štěken kokrhavejch jsem vezl na stovky, některým bylo i ouvej, ale intubaci se to nikdy ani nepřiblížilo.
To je asi tak všechno, co jsem vám chtěl říct. Good luck. ✌️