Zdravím z noční. #10 Cukrovka
Záchranář Vít Samek a porodní asistentka Alžběta Samková se střídají v psaní o situacích, kdy jde o zdraví a někdy i o život. Takovýhle kurz první pomoci jste ještě nezažili.
Dneska vám povím něco málo o cukrovce, a to tradičně z několika důvodů.
1) Diabetiků je vás jako psů.
2) Je to relativně dobře léčitelné onemocnění.
3) Z mojí praxe plyne, že hodně diabetiků a jejich blízkých cukrovku nechápe, což je teda docela problém.
Na úvod opět trocha suché teorie. Dávejte dobrý pozor, zjednoduším vám to, kam až budu schopen. Jídlem si zvyšujete krevní cukr, tedy glykémii. Aby nebyla glykémie příliš vysoká, produkuje vaše ctěná slinivka břišní hormon inzulín, který krevní cukr snižuje. Glykémie by se totiž měla držet v úzkém rozmezí 3,9 mmol/l až 5,6 mmol/l.
Druhý typ se obvykle objevuje v dospělosti a nejčastěji je způsoben nestřídmým životním stylem. Někdy se jí říká cukrovka vyžraná.
Diabetiků jsou v zásadě dva typy. Cukrovka prvního typu se objevuje obvykle v dětství a může za ni vaše slinivka, která přestane produkovat inzulín, takže vaši glykémii nic nekrotí a tato může stoupat do hnusně vysokých hodnot. Toto probereme podrobněji níže.
Druhý typ se obvykle objevuje v dospělosti a nejčastěji je způsoben nestřídmým životním stylem. Někdy se jí říká cukrovka vyžraná. Prostě si dotyčný tak dlouho dopřává, až se stane jedna věc, druhá věc, případně kombinace obou věcí.
Věc první: slinivka už vás má plný zuby a hodí vám do toho vidle tím, že přestane produkovat inzulín, případně ho tvoří málo. Věc druhá: slinivka v reakci na vaši nestřídmost musí tvořit taková kvanta inzulínu, až se vaše tělo stane na tento hormon rezistentní a jednoduše ho přestane brát na vědomí. Nebo je to kombinace obou – tvoříte málo inzulínu, který ještě navíc nikoho nezajímá.
Kašička z cukru
Kromě všech možných komplikací cukrovky (a že jich není málo) jsou z pohledu záchranáře zajímavé hlavně dva stavy.
1) Nízký krevní cukr, tedy hypoglykémie.
2) Opak, tedy hyperglykémie.
Když vás sanitka může zabít
Rozhovor s Vítem Samkem
Řeší se nové sanitky a jeho výpověď z pražské záchranky, ale i to, proč slzy záchranářů nepatří na veřejnost.
K hypoglykémii dochází několika způsoby. Nejčastější bývá, že si diabetik píchne inzulín a potom se zapomene najíst, nestihne se najíst, nají se málo. Méně časté, nikoliv však výjimečné je, že si diabetik píchne omylem více inzulínu než měl.
Jak to vypadá a co s tím? To je problém, přátelé. Vězte, že paleta příznaků je široká, nadto přísně individuální. Rozvoj příznaků je u některých pozvolný, u jiných velmi rychlý.
Klesne-li diabetikovi cukr pod kritickou mez (u každýho je trošku jinde, obecně tedy těch 3,9 divných jednotek), začne mu být špatně. Potí se, bledne, má třas, je mu zima, posléze zmatenost (někdy legrační, někdy agresivní), po další sléze spavost až bezvědomí. Někdy (málokdy) křeče trochu připomínající epilepsii.
První pomoc? Pokud je při vědomí, dejte pár lžiček cukru (nešetřete) do sklenice a zalejte trochou teplé vody. Vzniklou kašičku pacient snadno polkne. Než se stav upraví, chvíli to trvá, takže mějte trpělivost.
Potom zavolejte podle denní doby ošetřujícímu diabetologovi/praktickému lékaři/na interní ambulanci nejbližší nemocnice a poraďte se, co dál. Když bude mít poruchu vědomí nebo do něj nebudete schopní dostat kašičku (ale klidně colu, snickers, hroznový cukr), tak nám zavolejte, my už si ho poladíme. Hypo bývá rychlé, příznaky výrazné.
Pak máme hyperglykémii. Rozvíjí se pomaleji. Než dojde k poruše vědomí, je pacientovi dlouho špatně, příznaky jsou značně nespecifické. Hlad, žízeň, rozostřené vidění, nevolnost, zvracení, podrážděnost, spavost, zrychlené dýchání. Zkušení diabetici (obvykle I. typu) jsou schopni někdy zvládnout hyperglykémii sami.
Pro ostatní platí obecně: Změřit si glykémii, zavolat opět dle denní doby diabetologovi/praktikovi/nejbližší internu a nechat si poradit.
Injekce, prášky, dieta
A teď ještě o dětech se stávkující slinivkou. Já viděl záchyt diabetu I. typu u dítěte jednou a není to nic hezkýho. Jak se to pozná? Prudký váhový úbytek, nechutenství, velká žízeň (i v noci), časté močení (i v noci), únava i po malé námaze, zhoršení zraku. Jakkoliv takové dítě pije jako pominuté, vykazuje známky dehydratace.
Neptejte se mě jak, ale když se vám začnou zvětšovat svalová vlákna, vaše tělo bude opět citlivější na inzulín.
Tyto příznaky mohou trvat dny, někdy dokonce týdny. U mojí malý pacientky trval rozvoj příznaků asi tři týdny (z toho dva týdny byla na táboře). Postupně může dojít až ke slušnému metabolickému rozvratu s poruchou vědomí a velmi divným, hlubokým dýcháním.
Dobrá rada drahá
Na stránkách Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) jsou jako rizikové faktory cukrovky uvedeny nadváha a obezita, nedostatek pohybu a nezdravé stravování. Škodí i kouření.
Základní pravidla přiměřené výživy:
- pestrá strava s dostatkem živin, minerálů a vitaminů
- pravidelnost v jídle, dostatečný příjem tekutin
- omezení alkoholu (muži max. 0,5 l piva nebo 2 dl vína nebo 0,5 dl destilátu, ženy poloviční množství)
- omezit tučné potraviny a druhotně zpracovaná masa
Přátelé, nepanikařte! Má vaše dítě některé z příznaků? Vemte ho k doktorovi a cestou se radujte, že žijete dnes a ne před sto lety. Inzulínové pumpy jsou už docela běžné a celkem chytré. Regulují dávkování inzulínu, jsou diskrétní a nemusíte si píchat 4× denně injekci. Dá se s tím žít úplně v klidu.
Kromě inzulínu se diabetes léčí ještě tabletkama, někdy postačí i dieta. A to je poslední věc. Jsem bytostně přesvědčen, že velká část diabetiků by diabetici nemuseli bejt. Ten stav se někdy dá zvrátit.
Takový nově diagnostikovaný diabetik obvykle přestane jíst sladké. Jako dobrý, ju, vo tom nic. Jsou tu ovšem věci, které většina lidí vůbec netuší. Brambory například mají obrovský glykemický index, těstoviny taky, pečivo jakbysmet. Pivo má výrazně vyšší glykemický index než Coca Cola.
Přestat mlsat čokošku a dortíky je určitě supr. Přestat pít nesmysly je taky dobrý. Ale je potřeba se na jídlo podívat o dost podrobněji. Googlujte. A pak je tu ještě cvičení. Neptejte se mě jak, ale když se vám začnou zvětšovat cvičením svalová vlákna, vaše tělo bude opět citlivější na inzulín!
Když přestanete jíst blbosti, bude vaše tělo potřebovat méně inzulínu. Když do toho budete cvičit, vaše tělo začne být na inzulín citlivější. Tedy ho budete potřebovat méně a bude i lépe fungovat.
Někde jsem četl, že během protektorátu v naší okleštěné zemi téměř vymizela cukrovka. Lidé se prostě nepřežírali. Je to interesantní i proto, že tuhle nemoc mnoho lidí považuje za nevyléčitelnou. Já prosím netvrdím, že pokud po dvaceti letech na inzulínu začnete pořádně jíst a cvičit, zbavíte se cukrovky. Pouze tvrdím, že pokud u vás propuká, máte možnost tu otravnou cácoru poslat k šípku.
Good luck. ✌️
