Zdravím z noční. #8 Epilepsie
Záchranář Vít Samek a porodní asistentka Alžběta Samková se střídají v psaní o situacích, kdy jde o zdraví a někdy i o život. Takovýhle kurz první pomoci jste ještě nezažili.
Zdravím z noční, přátelé. Dneska něco málo o epilepsii. To je takové mizerné onemocnění mozku, jehož projevem jsou dosti různé záchvaty. Nejčastějším typem záchvatu je náhle vzniklé bezvědomí a křeče celého těla (střídají se křeče, kdy je pacient propnutý jako luk, a kdy má záškuby), které obvykle do pěti minut ustanou.
Pacient může během záchvatu promodrat v obličeji, může mít pěnu nebo krev u úst, může se pomočit. Když křeče ustanou, pacient obvykle vypadá, že hluboce spí. Epilepsie si nevybírá. Každý věk, obě pohlaví, všechna etnika, nic té mrše není svaté.
Ještě si přečtěte
Spolek EpiStop vytváří prostor pro setkávání a spolupráci všech, co mají vztah k lidem s epilepsií - pacientů, zástupců pacientských organizací, zdravotníků, odborných společností, sociálních poradců, úředníků státní správy, zástupců médií. Spoustu užitečných informací o této nemoci najdete na jejich stránkách.
Teď už konečně, co vy s tím. Je to, jak už tak laická první pomoc bývá, velmi easy. Pokud pacient stojí, při epileptickém záchvatu nekontrolovaně spadne. Pokud to lze, je výhodou ho chytit a položit na zem. Nerozbije si totiž řepu. Pokud se toto povedlo, případně upadnul-li pacient, ale hlavu si neporanil, není vyhráno.
Vlivem křečí si jí totiž může dále značně poranit. Je tedy príma mu pod ní dát něco měkkého – mikinu, bundu, ubrus, deku, polštář, podprdelník, cokoliv měkkého. Dále je dobré dát od pacienta všechno, o co by se mohl poranit – židle, stůl, láhve, nářadí. Pokud to odstranit nelze – postel, vana, Petřínská rozhledna –, neřešte.
Hnusná zelená věc
Velice důležité je nijak křečím nebránit, neomezovat je, mohli byste pacienta zle nepěkně poranit a může poranit i on vás, pozor na to! Nezalehávat, nezaklekávat, neomezovat.
Vít Samek
Záchranář radí, co dělat, když teče krev, když to s někým sekne. Jak na masáž srdce, co dělat při mrtvičce. Aby první pomoc nebyla poslední:
Alžběta Samková
Porodní asistentka radí, jak se nebát. Jak prožít těhotenství v klidu a nenechat se rozhodit v těžké hodince. K čemu je porodní plán a kdy se vůbec do porodnice vydat.
Apel apelů! Nikdy nedávejte pacientovi nic do úst, tím méně vlastní prsty! Nikdy se nesnažte pacientovi ústa nijak otevřít.
K tomu bonbónek. Mám kamaráda, je to dobrovolnej hasič a skvělej chlap. Ukazoval mi (i s fotodokumentací), že některé vozy Hasičského záchranného sboru a vozy dobrovolných hasičů jsou vybaveny oficiální lékárničkou, schválenou snad samou Matkou představenou celého Hasičského záchranného sboru v Čechách i na Moravě, nebo co to je za šajbu.
Přátelé, ta „lékárnička“ obsahuje hnusnou zelenou věc, která vypadá jak nějaká pomůcka z porna, ale je to, tram ta da dá, ústní rozvěrač. Fakt. Nekecám. Made in Italy. To jsou ty situace, že nevíte, jestli zvracet nebo krkat havrany. Středověk neskončil, středověk trvá. V týhle so called lékárničce bych teda klidně čekal vylisované listy mandragory, trs chlupů z čarodějnice, hadí oči a odvar z ropuch. Bože. No nic, tak dál.
Volat nás, nevolat? Hele, jak kdy. Kdy určitě jo: pokud si pacient poranil hlavu, pokud záchvat trvá déle než pět minut, pokud se pacient po záchvatu nezačne probírat ani na vaše podněty – oslovení, dotek na rameni, zatřesení. Když se jedná o první záchvat. Pokud se záchvat opakuje.
Jak vypadá křeč
Když uvidíte cizího člověka na ulici, jak dostane epi záchvat, téměř vám nezbývá nic než zavolat. Nikdo vám neřekne ani prd, nebojte. Trošku jiný případ je, pokud „se vyklepe“ váš kamarád, známý, kolega v práci, prostě někdo, o kom víte, že epi má.
Léčený epiletik, který se neporanil a kdy záchvat trval do pěti minut, epileptik, který se poté se probírá během krátkých minut do plného vědomí a záchvat se neopakuje, tak takový epiletik do nemocnice skutečně nemusí. Proto se ho, až bude při vědomí, zeptejte, zda si přeje záchranku. Věřte, že jen velmi málo epiletiků chce po každém záchvatu trávit hodiny v nemocnici. Někteří mívají i několik záchvatů za měsíc a jsou ze záchranek skutečně nešťastní.
Ale! Pokud jde o první záchvat, pokud se záchvat opakuje, když nenabude během minut plného vědomí (ví, kdo je, kde je, ví, kdy je), když si poranil hlavu – neřešit, volat. Když nevíte, nejste si jistí, volat.
Tři věci závěrem. Pozorujte ty křeče – celé tělo? Polovina? Propíná se? Klepe se? Dále – klid. Záchvat nijak nezkrátíte, můžete jenom čekat. A konečně – křeče, které pozorujete, nemusí být epilepsie. Může to být mnoho věcí. Právě proto je bedlivě pozorujte. Typ křečí, jejich délka, zda křečuje celé tělo vs. přítomnost křečí na pouhé polovině těla, hrají v pozdější diagnostice roli, tak ať nám je pak můžete pěkně popsat.
Není to pěkný pohled. Někdy u toho teče krev. Ale nejčastěji bývá do pěti minut po záchvatu a do dalších pár minut po celé akci. Znáte epileptika? Vyskytuje se kolem vás? Promluvte si s ním – on vám řekne nejlíp, co dělat, zda volat.
Tak asi tak. Good luck.
