Diverzita jako přirozená součást české IT firmy
Časy, kdy IT firmy dávaly přednost vysokoškolákům s mnohaletou praxí, mužům nebo mladším kandidátům, jsou snad už pryč. Dnes firmy víc dbají na diverzitu v týmu. „Osobnost člověka je důležitější než věk, pohlaví nebo vzdělání,“ shodují se Michal Trtil a Gabriela Kovaříková z oddělení service management & operations centre společnosti Anect.
Jak moc je dnes v IT firmě důležitá diverzita a co to ve vašem pojetí znamená?
Michal Trtil: Diverzita v týmu je rozhodně obohacující. Nejde přitom jen o pohlaví nebo věk, ale také o osobnostní rysy. Díky různorodosti a mnohosti pohledů se posouváme rychleji kupředu, lépe se nám nad službami přemýšlí a stavíme je kvalitněji.
Gabriela Kovaříková: Nebojíme se dát příležitost různým lidem, z různých oborů, různého pohlaví, různého věku i různého vzdělání. A pokud má člověk potenciál, který nám v průběhu času ukáže, tak se mu v Anectu otevře budoucnost.
Jaké vlastnosti jsou pro správně namixovaný tým v IT důležité?
MT: Důležité je, aby se lidé v týmu doplňovali. Například k analytické pozici se hodí víc systematičnost nebo to, že si člověk dokáže problémy vyhodnotit, propojit, dát si dohromady kontext. Ale zároveň u nás mají analytici i presalové aktivity, hodí se proto, aby tam byli i lidé extrovertní, nebáli se mluvit a byli sebevědomí.
Na trhu práce stále chybí lidi. Je diverzita i reakcí na tuto situaci?
GK: Často je téměř nereálné sehnat odborníka s praxí přesně podle požadavků, které potřebujeme, je jich málo. S tím roste i otevřenost k přijetí uchazečky či uchazeče, kteří sice nemají tak velkou znalost, osobnostně ale zapadají do týmu Anectu a prokážou své schopnosti a motivaci na sobě pracovat.
Kdo je Gabriela Kováříková
Vystudovala střední školu s maturitou. Ve společnosti Anect pracuje 23 let. Nejdříve jako asistentka technického ředitele, později jako referentka logistiky. Posledních 10 let pracuje na pozici Incident & Change Manager. Ve volném čase ráda cestuje a čte.
Takže dáváte šanci i lidem, kteří s IT nemají žádné zkušenosti?
MT: Určitě. Máme pozice, na které může člověk nastoupit přímo po škole, třeba jen se základními znalostmi IT.
Můžete uvést nějaký příklad takového zaměstnance?
GK: Ano. Je to zrovna případ naší nové kolegyně, která v IT neměla téměř žádné zkušenosti, skoro šestnáct let působila ve školství. Šance je vždycky, jen je potřeba správně vytipovat vhodnou pracovní pozici.
Mluví se hodně o tom, že je potřeba do IT dostat více žen. Daří se to? Kolik jich u vás pracuje?
GK: Ze sto šedesáti zaměstnanců u nás pracuje čtyřicet šest žen. Ne že by byly všechny na ryze IT pozicích, máme i spoustu manažerských a administrativních míst, mnohé z nich ale mají do IT přesah.
A kolik z nich jsou tedy přímo ajťačky?
MT: V rámci našeho patnáctičlenného týmu je šest žen a z toho jedna pracuje na čistě IT pozici. V jiných odděleních máme kolegyně vývojářky.
Trendem posledních let jsou IT kurzy, které ženám nabízejí přeškolení. Máte s tím nějaké zkušenosti?
GK: Shodou okolností tady máme novou kolegyni, která jeden takový kurz studuje. Dělá to z vlastní iniciativy a my to samozřejmě vítáme. I proto jsme jí dali příležitost na pozici helpdesk operátorky, aby se seznámila se všemi technologiemi, se kterými tu pracujeme, a měla možnost získat nadhled a kontext. Když se potom bude chtít profilovat jako ryzí ajťačka, bude mít možnost vybrat si, kam půjde dál.
Jak dlouho v praxi trvá, než se člověk po těchto kurzech stane opravdovým odborníkem?
MT: To závisí na pozici. K nám třeba do dohledového centra přišel člověk, který dříve pracoval v kasinu. Měl sice vystudovanou střední školu v oboru IT, ale nikdy v IT nepracoval. Po dvou letech, kdy byl na dohledu, šel dál a teď u nás dělá naprosto samostatně správce vnitřních informačních systémů. Asi by to stihl i dřív než za dva roky, ale záleží i na tom, kdy se objeví příležitost posunout se dál.
Jaké předpoklady by měl mít člověk, který chce začít pracovat v IT?
MT: Minimálně je to touha se vzdělávat, nejenom deklarovaná na pohovoru, ale pak i doopravdy realizovaná v praxi. Je to systematická práce, a hlavně odpovědná. Jde tady zase spíš o vnitřní nastavení. Potřeba je samozřejmě angličtina, schopnost komunikace a další měkké dovednosti. Alfou a omegou je ale nasazení.
Co lidi vede k tomu, že změní obor?
GK: Výpočetní technologie mají velkou budoucnost. Mnozí to berou jako výzvu. Na počátku ale bývá logicky nějaká nespokojenost se stávající pozicí, vyhoření, případně neuspokojivá životní situace. Častým důvodem jsou finance.
Kdo je Michal Trtil
Vystudoval obor bezpečnostní technologie, systémy a management na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. V minulosti pracoval jako bezpečnostní analytik a team leader. V Anectu šestým měsícem pracuje na pozici Head of Service Management and Operations Center. Ve volném čase se věnuje rodině, chodí do přírody a na Crossfit.
V jakém poměru do Anectu přijímáte lidi na juniorské a seniorské pozice?
MT: Záleží na oddělení. Máme tady například jedno oddělení, které je plné seniorních odborníků. Vzhledem k práci, kterou vykonávají, to ani jinak nejde. Pak jsou ale i týmy, které si mohou dovolit mít méně zkušené zaměstnance.
Co přesně dělají vaši operátoři?
MT: Pracoviště má název Security and Network Operation Centre, poskytujeme služby v oblasti provozního a bezpečnostního monitoringu sítí. Zjednodušeně se dá říct, že máme systémy, které detekují problémy u zákazníků v jejich sítích, buď provozní, nebo bezpečnostní, a úkolem našich operátorů je na tyto problémy reagovat. Mají na to předem nastavené postupy a v případě, že si nevědí rady, posunou událost na vyšší úroveň, nejčastěji na technika nebo analytika.
Skloubit práci s rodinou je velmi náročné. Jaké možnosti v tomto směru nabízí IT firma?
GK: Naprosto skvělé, protože máme velkou svobodu v tom, jak si práci naplánujeme. Anect je v tomto směru výborný zaměstnavatel, který nám rodičům vychází ve všem vstříc. Máme možnost využít home office, který se po covidu ustálil na 3+2 (3 dny z kanceláře, 2 dny z domova), i pružnou pracovní dobu, což je k nezaplacení, když třeba onemocní děti.
Jaké možnosti mají ženy na mateřské dovolené či po ní?
GK: Pracujeme s možností částečných úvazků i během rodičovské, a když kolegyním skončí, mají možnost nastoupit zpátky na různě velké úvazky, aby se do pracovního procesu mohly dostat postupně. Novinkou pro všechny zaměstnance bez ohledu na to, zda mají či nemají děti, je čtyřdenní pracovní týden za 90 procent platu.
MT: Co se rodičovství týče, mám čerstvou zkušenost s otcovskou dovolenou. Firma mi umožnila, abych byl se ženou po porodu doma mnohem delší dobu, než garantuje zákon.
Anect
Společnost Anect je ryze českou firmou, která už 30 let poskytuje služby v oblasti informačních a komunikačních technologií, především velkým společnostem. Patří k předním dodavatelům managovaných služeb v oblastech kybernetické bezpečnosti a enterprise architektury. Má 160 zaměstnanců a její roční obrat je 800 milionů korun.
Obor IT byl dlouhá léta převážně mužský. Jak starší a zkušenější kolegové vnímají ženy, které v IT třeba zrovna začínají?
MT: Nedokážu se vyjádřit k ženám, které se překvalifikovaly z jiných oborů a přešly do IT, ale vyzdvihl bych příběh naší junior bezpečnostní analytičky, kterou jsme nabrali loni v létě. Čerstvá absolventka VUT v Brně, na které už při pohovoru bylo vidět, že je velmi talentovaná, a ačkoliv má před názvem pozice junior, své znalosti velmi dobře dokáže prodat i našim zákazníkům. Když muži vidí, že má žena znalosti a odbornost postupně nabírá, rozhodně nemají problém. A taky si troufám říct, že máme takový tým, kde by ani jiný přístup ze strany mužských kolegů neprošel.
Jak to vnímáte vy jako žena?
GK: Přesně tak, jak to Michal popisuje. Nikdy jsem se například nesetkala s tím, že by mi dal někdo z kolegů najevo, že byl můj dotaz hloupý nebo že už se nemám doptávat na další detaily, protože tomu stejně nikdy nebudu rozumět. Naopak, často je můžu dotazy motivovat k tomu, že mi danou technologii vysvětlí na lepším a jednodušším příkladu.
Čím vás výše zmíněná mladá žena u pohovoru tak zaujala?
MT: Ve srovnání s jinými absolventy, kteří se k nám přihlásili, měla výborné znalosti. Zaujal nás i způsob přemýšlení. Přišla připravená, neměla nereálné požadavky a hlavně věděla věci, které její vrstevníci a spolužáci nevěděli. A to podotýkám, že nešlo o přehnaně vysoké nároky – hledali jsme junior analytika. O to víc k zamyšlení je úroveň znalostí, které měli její bývalí spolužáci, kteří se k nám také hlásili.
Změnil se v průběhu let nějak přístup škol? Mají dnes studenti větší šanci třeba na praxi už od střední školy?
MT: Šanci na praxi mají a ta výhoda studentů, kteří nějakou praxí projdou už během studia, je obrovská. Dnes už je to tak, že firmy platí školám, aby mohly působit na různých jejich akcích a hledat si mezi studenty talenty. K nám do Anectu chodí na exkurze studenti středních škol a vysokoškolští studenti pak na praxi. Někomu se může zdát, že je to zbytečně vyhozený čas našich odborníků, ale pro nás je to kontinuální práce, která se nám vrací.
