Britská Výměna manželek měla společnost sbližovat, česká verze dělá opak. Je na čase pořad zrušit?
Rodiny, které by od sebe snad nemohly být odlišnější. Uměle vyvolané hádky plné vulgarit. Do toho všeho děti, kterých se na souhlas s natáčením možná nikdy nikdo nezeptal. S reality show Výměna manželek v Česku žijeme už dvacet let. Po nedávném nepravomocném rozsudku nad režisérem, jenž podle soudu vydíral účastníka pořadu, který následně spáchal sebevraždu, se ale nad jeho existencí znovu rozvířila debata. Existuje v reality show nějaká etická hranice? Byla Výměna manželek někdy k něčemu dobrá? A není už náhodou čas tento pořad poslat do propadliště dějin? Nad tím se v komentáři pro Heroine.cz zamýšlí producentka a dramaturgyně Kamila Zlatušková.
Britský formát Wife Swap byl při svém uvedení v roce 2003 vnímán jako netradiční reality show s překvapivě silným sociologickým rozměrem. Jeho jádrem nebyla laciná kontroverze, ale snaha prostřednictvím dočasné výměny manželek z rozdílných socioekonomických prostředí ukázat různé hodnotové systémy, genderové role a každodenní provoz moderní rodiny. Měl své slabiny, ale jeho přínos spočíval v tom, že divákům poskytoval možnost se zamyslet – někdy i přes nepříjemný kontext – nad tím, jak žijí ostatní a proč.
Tento formát se dočkal celé řady zahraničních adaptací, včetně české Výměny manželek, která běží na TV Nova od roku 2005. Zatímco britská verze postupně přešla z hlavního vysílacího času na tematické kanály a v roce 2019 ji stanice Channel 4 definitivně ukončila, v Česku show běží dál – a to s čím dál větší mírou exploatace, zjednodušování a kontroverze.
Kritici (včetně akademiků, v čele se socioložkou médií Irenou Reifovou), dlouhodobě upozorňují, že česká Výměna manželek místo reflexe odlišností pracuje se zostuzením, předvídatelným konfliktem a schématy, která spíše než pochopení generují senzaci. Tragický případ z roku 2020, kdy jeden z účastníků pořadu spáchal sebevraždu, a následné soudní řízení s režisérem pořadu minulý týden ukázaly, že hranice etiky by měly být ústředním bodem celé diskuse.
Výborným příkladem kreativního návratu k původnímu sociologickému pojetí pořadu byla speciální britská epizoda Wife Swap: Brexit Special z roku 2017. V ní se proti sobě postavily dvě rodiny – jedna hlasující pro odchod z Evropské unie, druhá silně proevropská. Cílem bylo zprostředkovat hlubší dialog o dělení společnosti, které brexit vyvolal.
Reakce médií byly smíšené. Zatímco Radio Times kritizoval epizodu za to, že prezentovala postavy jako karikatury a soustředila se na předvídatelný konflikt, The Guardian připustil, že pořad byl sice „toxický“, ale zároveň měl potenciál „změnit dějiny“, právě tím, že přinutil diváky čelit realitě rozdělené Británie. Recenzent Stuart Heritage napsal: „Vše v televizi by mělo být takto toxické. Tento mimořádný a speciálně načasovaný díl Výměny manželek byl upřímní pokus o uzdravení rozdělené země... a teoreticky mohl změnit dějiny."
Z této epizody plyne klíčová otázka: může reality show opravdu sloužit jako nástroj porozumění a pozitivních změn?
Můžeme najít mnoho příkladů různých druhů reality show, kde to lze. Jeden z nejvýraznějších příkladů z minulosti je dokureality show Ano, šéfe! na Primě. Nebo velice aktuální Extrémní proměny na Nově. Obecně se totiž etické nároky na produkci hrané tvorby a reality TV zásadně zvedly. Nejen v tomto českém kontextu pak současná podoba Výměny manželek ztrácí jakoukoli snahu o upřímnou sondu a bohužel spíše slouží jako generátor extrémů, různých druhů stereotypů a účelových konfliktů. Jde o relikt tzv. „bývalé" Novy, jejíž přítomnost (i budoucnost) už má laťku kvality někde úplně jinde.
