Hloupé, marnivé a hádavé. Pořad Bachelor je dokonalou paralelou toho, jak v Česku pořád vnímáme ženy
Osmnáct žen se týden co týden ponižuje na televizních obrazovkách, aby získaly pozornost jediného muže. Vadí vám to - ale přesto se nezapomínáte dívat. Sledujete reality show Bachelor, i když reprezentuje všechno, proti čemu jinak jako uvědomělá feministka bojujete? Proč to tak je, se pokusí vysvětlit popkulturní komentátorka Hana Trojánková Biriczová.
Svalnatý pohledný muž stojí na zahradě řecké vily, má na sobě padnoucí oblek, jeho Dior Sauvage voní i přes obrazovku. V ruce drží rudou růži. Všude kolem něj jsou rozvěšená světýlka jako v pohádce pro ženy 30+. Kamera se otočí na druhou stranu. Tududumtum. Vidíme tam sice mladou ženu v nádherných šatech a se zamilovaným pohledem, ale vedle ní… stojí další. A další. A další… Napočítáme jich osmnáct. Zazvonil zvonec a pohádky je konec. Z romance u moře se vyklube horor pro ženy nad třicet. Kdo normální by taky chtěl v reálném světě soutěžit o partnera, a ještě v tak početné, tak hubené, tak dlouhovlasé, tak dokonalé konkurenci?
Premisa televizní reality show Bachelor televize Nova, který válcuje sledovanost na Voyo, je hrůzostrašná a nemusíte se ani vnímat jako feministka, abyste ponižování žen při sledování pořadu až fyzicky necítili. Proč se na něj tedy koukají všichni od lidí manuálně pracujících až po emancipované čtenářstvo časopisu Heroine?
Pohádka pro všechny
Jedním z důvodů je, že mytologie funguje na všechny bez ohledu na to, zda umíte vyjmenovat jednotlivé fáze feminismu, nebo ne. Nikdo není imunní, jelikož konkrétní folklorní příběhy se lidovou slovesností staly součástí naší kultury. Všem nám rodiče vyprávěli stejné příběhy, které obsahují stejné dnes už úplně přežité vzorce.
Reality show Bachelor má mnoho parametrů pohádky pro starší – místo zámku s věží je tu například moderní vila s bazénem. Údělem žen v pořadu je u něj pasivně čekat celé dny, dokud se jejich vyvolený neobjeví a milostivě jednu nevyzve, aby s ním strávila pár hodin. K princi patří reprezentativní dopravní prostředek. Koně nebo kočár tedy nahradilo soukromé letadlo, rychlé auto, motorka, vodní skutr, jachta a jednou – protože to princezna má ráda – se posadí i na toho oře.
Foto: Doug Wertman, Wikimedia Commons
Jako správný princ je Bachelor gentleman, a tak z jeho úst „nepříjemné pravdy“ nepadají. Přeloženo do současného jazyka – otevřená komunikace nula, zato pasivní agresivita na sto. Postupně nám dochází, že technický stav nebo velikost vybraného dopravního prostředku pro „randíčko“ se přímo úměrně rovná jeho sympatiím. Pokud má auto během schůzky poruchu nebo dostanete do rukou kolečko s hnojem, je jasné, že na vás v některém z příštích ceremoniálů růží – tady si připomeňte začátek textu – květina nečeká.
Ano, vybírá si muž a není žádných pochyb o tom, že by se všem osmnácti ženám čtyřiatřicetiletý drobný podnikatel a magistr historie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy Jan Solfronk líbil. Klademe si pouze otázku, zda se ženy líbí jemu. Svoje sympatie k němu ostatně dokola deklamují i samotné ženy ve zpovědnicích i mimo ně. Stejně tak neustále opakují – chtělo by se říct jako kolovrátek – svoje nesympatie k ostatním ženám. Máme zde tedy krásný příklad Popelek nebo Sněhurek, které s ostatními příslušnicemi stejného pohlaví a věku soutěží o status a majetek. Nebo jste snad někdy v klasické pohádce slyšeli o hlavní ženské postavě, která by měla kamarádku? Zato zlých macech a nevlastních sester najdeme požehnaně.
„Koukám se na to, když je doma přítel, a stydím se před ním za ty ženy,“ řekla mi paní na úklid, se kterou jsem téma Bachelor také načala. Stejně jako s právničkou, filmovou kritičkou, studentkou vysoké školy, několika podnikatelkami, archeoložkou a matkami v domácnosti. Všechny pořad sledovaly a měly na něj vášnivý názor. Mnoho z nich říkalo to stejné: „Stydím se za ně.“ Mluvila jsem o Bachelorovi i s muži. Když jsem poprvé potkala režiséra geniálního televizního pořadu Zrádci konkurenční Primy Markuse Kruga, jedna z prvních otázek, kterou jsem na něj měla byla: „Koukáš na Bachelora?“ Tehdy jsem se styděla sama za sebe, ale bohužel jsem si neuměla pomoct. Příběh novodobých Popelek a Sněhurek Bobiny, Lindy, Sabiny a Lucie mi prostě nedal spát.
Ceremoniál růží? Ne, raději ghosting
Kouzlo Bachelora jsou totiž podle mě momenty, které nabourávají pohádku a ukazují nám nehezkou realitu našich životů. Mottem pořadu by mohlo být „jedna růže vydá za tisíc slov“. Proč taky v době ghostování a swipování na seznamovacích sociálních sítích čekat víc? Přijde nám ceremoniál růží ponižující? O co je to horší než to, co zažívá mnoho z nás každý den u Tinderu, když nemáme dlouho žádný match?
Přijde vám nedůstojné, když se ženy při soutěži jako na povel oblečou do svatebních šatů, odpovídají na intimní otázky o vztazích, a nakonec se po tom všem trápení místo odpovědí dozvíme jen to, jestli je už vyřazené, a tedy značně naštvané kolegyně pustí do dalšího kola?
Je to přitom dokonalá paralela ke způsobu, jakým v Česku v roce 2025 ženy pořád vnímáme: jako bytosti hloupé, marnivé, hádavé, za které je potřeba se stydět a na jejichž potřebách, touhách, myšlenkách nebo přáních vůbec nezáleží a nepotřebujeme je ani slyšet. V Bacheloru nedostanou na konci ani žádnou lákavou finanční cenu, český Honza přece stačí. Jen pro zajímavost, ve Spojených státech už před dvěma lety v 54 % z 200 nejúspěšnějších hraných seriálů vévodily v hlavních rolích ženy. Americká verze Zrádců vznikla na streamovací službě Peacock, která točí pořady pro ženy a gaye. Hrdinky oblíbených reality shows jsou v USA brané jako talenty, kterým se klaní áčkové herečky z Cannes. Nepřeháním, najděte si fotky Tildy Swinton a Luann de Lesseps z Real Housewives of New York. A podle mocných mužů taky stačilo! Mark Zuckerberg se ve svém tanečku do přízně znovuzvoleného prezidenta Donalda Trumpa nyní nechal slyšet, že v médiích by mělo být odteď zase „víc maskulinity“.
S českou verzí Bachelora by ale mohl být spokojený. Na ženách si tu zatím kolektivně hojíme naše bolístky a honíme ega. Dokazujeme si NAŠI ženskost nebo heterosexualitu. Snažíme se dokázat, že MY nakonec tu pohádku žijeme víc než ty otřesné paní v televizi. A nikdo proti tomu není imunní, nezachrání nás ani pět titulů.
Přijde nám ceremoniál růží ponižující? O co je to horší než to, co zažívá mnoho z nás každý den u Tinderu, když není dlouho žádný match?
Jako dlouholetá divačka reality shows o ženských kolektivech – například staré série různých franšíz Real Housewives můžete sledovat na Netflixu a nové na SkyShowtime – vám ale můžu slíbit, že dívat se na nedokonalé ženy je léčivé. Zvyknete si za chvíli, že to nejsou jenom tiché puťky u bazénu, ale že si myslí a říkají nahlas spoustu věcí, že taky křičí, dokonce se někdy i perou, mají špatné politické názory, a přesto vám jsou sympatické; vztahy jim často nevycházejí, ale o tom ty pořady fakt nejsou. Není o tom ani Bachelor, když budete chtít. Můžete se klidně soustředit jen na suchý humor Denise Ayverdi alias Bobiny nebo na přerod Kláry z absolutního people pleasera na ženu, která dala otevřeně najevo nesouhlas s chováním ostatních, a nakonec upřednostnila před mužem sama sebe.
Ostatně si představte, jak by asi v pořadu uspěla fenomenální vítězka zmíněných Zrádců Nicole Šáchová. Šestadvacetiletá, štíhlá drobná postava, dlouhé vlasy, obličej do televize. Vysoce inteligentní, vtipná. Jenže k čemu by jí to všechno bylo v Řecku, když pořad (a jeho extrémně kritické diváctvo s ním) stráží zejména neposkvrněnost „princezen“ a do toho portfolio odhalených fotek prostě nepatří. Zrádci přitom ukázali, že hned několik situací může koexistovat – lze být ženou s „nějakou“ minulostí a zároveň být nejchytřejší, a dokonce se stát i miláčkem publika. Nedokonalost neznamená bezcennost.
Píšu a mluvím o popkultuře dvě dekády a jednu věc jsem pochopila už na začátku – bulvár prodávají „padlí andělé“, „zrůdy“ a „čarodějnice“. Pokud ale tuhle rigidní představu o ženskosti odmítnete, začnete se dívat na televizi jinýma, laskavějšíma očima. I na Bachelora. Možná příště, až někdo o Lucii řekne, že vypadá jako „transka“, tak se ohradíte. Nebo vyzdvihnete Bobinin smysl pro situační humor a nadhled, až zase někdo zdůrazní její plastické operace. Třeba napíšete Christine hezkou zprávu, když vám těch vtipů na její postavu nebo špagety carbonara přijde už moc. Možná neuděláte nic z toho, ale nebudete se ten den tolik trápit vlastními nedokonalostmi.
