Nejdřív máma, pak astronautka? Away je rozkročené mezi sci-fi a vztahovým dramatem

Zatímco v tematicky podobném filmu Proxima excelovala Eva Green, v seriálu Away se role astronautky zhostila další herecká hvězda – Hilary Swank. Ztvárnila kapitánku pětičlenného týmu, který s kosmickou lodí Atlas míří ze Země na rudou planetu s mezipřistáním na Měsíci. Seriál se odehrává v alternativní současnosti, kdy lidstvo dokázalo překonat technologické nástrahy a let k Marsu je možný, zároveň je ale Země stejnou planetou, jak známe teď. Seriál tedy vyvolává i velmi důležité úvahy o tom, jaké by mělo důsledky, kdybychom dokázali kolonizovat další planetu. Můžeme se pokoušet o dobývání vesmíru ve chvíli, kdy je čím dál jasnější, že jsme zničili tu svou? Neměli bychom se spíš zaměřit na udržitelnost života na Zemi?

Přestože si většinu zápletek umíme představit, seriál dokáže vyvolat a udržet napětí. Kapitánka Emma Green odlétá právě ve chvíli, kdy její manžel prodělal mrtvici, po níž se ocitne na vozíku, a její dcera se poprvé zamiluje. Každý z deseti dílů tak obsahuje nějaký závažný problém na Zemi i ve vesmíru. Posádka, složená ze zástupců světových velmocí – USA, Ruska a Číny – a navíc lékaře z Indie a biologa z Ghany, řeší nejen technické problémy, ale i politické a osobní třenice, které se týkají životních hodnot, patriotismu, víry, sexuální a emoční orientace i důvěry jeden v druhého.

Poněkud komické je „spiknutí“ Ruska a Číny proti USA, kdy Emma musí obhajovat své schopnosti vést tým před puntičkářskou chemičkou Lu Wang a uraženým technikem Mišou Popovem, který je nejzkušenějším astronautem na palubě, a proto si myslí, že by měl být kapitánem on. Na Zemi se mezitím zotavuje Emmin manžel Matt a snaží se řešit jednotlivé technické problémy lodi, zatímco jejich dcera Alexis bojuje se strachem, že může o mámu přijít, vyhlídkou na tříleté odloučení a běžnými starostmi teenagerky.

Rodina jako nejdůležitější hodnota

Away není sci-fi v pravém slova smyslu, v centru jsou tu mezilidské vztahy a dilemata, která vytváří izolace a odloučení. Všudypřítomné a velmi emotivní zvýznamňování rodiny a především pak rodičovstí jako nejpodstatnější životní hodnoty. To je především dilema kapitánky Emmy. Několikrát se chce vrátit jen proto, že ji „potřebuje“ její manžel nebo dcera. Oba ji však nakonec přemluví, aby zůstala. Rodinu řeší i biolog původem z kolonizované Afriky, odkud ho do Anglie odvezla adoptivní židovská matka. Ten upíná naději k tomu, že se mu podaří „znovuoživit“ Mars, který byl podle něj kdysi velkou zahradou. 

Rodinu nechce za žádnou cenu rozvrátit ani druhá žena na palubě. V průběhu příprav na vesmírnou misi se zamilovala do své kolegyně. Prostože je jejich láska platonická, pro Lu znamená hodně. Vzhledem k tomu, že je ostře sledovaná čínskou komunistickou stranou, prodělá svůj coming out až ve vesmíru, navíc nechtěně. Poté, co se na Zemi všechno roznese, je na misi konfrontovaná s názory ostatních členů posádky – a nejvíc narazí u konzervativního ruského kolegy. Trauma a rodinné problémy si na palubu vesmírné lodi ostatně přináší každý z pěti členů týmu.

Jakkoli daleko od Země můžeme být, tradiční a konzervativní sociální vztahové vzorce nás pořád drží v pozoru. Nejde o to, že by rodina nebyla důležitou hodnotou. Seriál nám však říká, že znamená víc než všechno jiné – stojí za to obětovat pro ni kariéru, životní sny, úkoly, na kterých léta pracujete. Byť jsou tři roky dlouhou dobou, pořád jsou to jenom tři roky. V situaci, kdy má dítě dalšího rodiče a navíc „náhradní matku“ v podobě placené pracovnice z NASA, se situace nejeví tak dramaticky. Navíc vzbuzuje pochybnosti, že hrdinové – absolventi výjimečně náročné přípravy na misi – by svým citovým hnutím takhle podléhali.

Mars jako nová adresa starých národů

Seriál by si mohl odpustit obrazová klišé. To, jak si Emma představuje, že je na lodi s Mattem, případně déšť, který se na ni spustí, když poslouchá nahrávku jeho zvuku. Co se však velmi podařilo, je casting. Nikdo nepůsobí američtěji než rodina Emmy, Matta a Alexis, Miša Popov je přesně takový ruský vesmírný veterán a bručoun, jakého by si člověk představil, Lu je stranicky disciplinovaná s věčně přísným obličejem a Ram už by nemohl být indičtější a Kwesi afričtější. Je těžké rozlišit, zda jsou tyto typy tak výrazné právě proto, abychom jim o to víc uvěřili jejich symbolické smíření velmocí a dalších zemí, nebo jestli máme mít na paměti právě ty rozdíly, které se v jejich povahách v průběhu děje objevují.

Nejzajímavější je nakonec na seriálu možnost představit si, jak by to vypadalo, kdyby na tom lidstvo bylo jen o trochu lépe s technologickými možnostmi zkoumání kosmu, a jaké to asi je, když se někam vydáváte jako úplně první ze všech. Jaké pocity můžou člověka provázet na cestě neznámem s nezaručenými výsledky a jak fascinující může být vesmírná chůze, kde vám život zachrání něco tak banálního, jako to, co jsme jako děti dělali na řetízkovém kotoloči – včas se chytit ruky druhého, zajistit, nepustit, ve správnou chvíli odrazit a tak pořád dokola. Jinak jste skončili. Away rozhodně není seriál, který byste museli vidět, ale pokud hledáte kvalitní mainstreamovou zábavu na dny plné covidových průšvihů, nebudete zklamaní.