Smíchovský gang a černá smečka: o životě dětí, jak ho neznáte
Filmová kritička a novinářka Iva Baslarová má gang. Dostala se k němu náhodou; na procházkách se psy se k ní začala připojovat parta romských dětí. Z neplánovaných setkání vzniklo nečekané přátelství. Děti mají za sebou zkušenosti, které jsou na hony vzdálené jejich bílým vrstevníkům. Zásadně si na ně nestěžují, berou život, jak je. Někdy místo potulování po ulicích pomáhají vyrábět cukroví pro seniory nebo sbírat odpadky. Letos v létě jim finanční sbírka mezi přáteli a příznivci umožnila opustit rozpálené město a chvíli žít jako úplně obyčejné děti.
Říkáme si smíchovský gang. Děti ze Smíchova a okolí ze sociálně znevýhodněných rodin a já a moji psi, kteří nás před sedmi lety seznámili. Když jsem je chodívala venčit, romské děti v parku si je hladily a ptaly se na jejich jména. Jak jsme se potkávali častěji a častěji, začaly nás doprovázet. Nejprve na vycházky, pak na výlety, a nakonec u mě přespávaly, svěřovaly se mi. Pomáhala jsem jim s učením a brala jsem je s sebou na různé akce. Je to můj soukromý nízkoprahový klub, o kterém ale ví i sociální pracovnice z Prahy 5.
Životní příběhy dětí jsou různé a vždycky, když už si myslím, že jsem slyšela snad všechno, objeví se někdo nový a překvapí. Některé z dětí měly nebo mají rodiče ve výkonu trestu, žijí v pěstounské péči u babičky, nějaký čas pobývaly nebo se v průběhu naší známosti dostaly do dětského domova, zažily zatčení rodičů policií, poznaly hladová léta nebo jim rodiče zemřeli či je opustili. Nikoho z nich jsem přesto nezažila stěžovat si na svůj osud. Chvíli trvalo, než jsem si zvykla, že jejich svět je zkrátka jiný než ten můj.
