Nesympatické hrdinky jsou pokrok. Festival Serial Killer přinesl na plátno seriály z celé Evropy

Brněnská akce pravidelně přináší nejnovější evropské seriály na velké plátno a oceňuje také nejlepší seriály ze střední a východní Evropy. V sekci Fokus se letos zaměřila na Belgii. Mezinárodní festival televizních a webových seriálů Serial Killer letos proběhl už počtvrté. 

Hlavní cenu si odnesl srbský seriál Rodina, drama o bývalém jugoslávském prezidentovi Slobodanu Miloševićovi popisující poslední tři dny před jeho zadržením. Seriál bude pravděpodobně možné v budoucnu vidět v České televizi. Rodinu napsal a režíroval Bojan Vuletič, který je spoluautorem scénáře letošního vítězného filmu festivalu v Karlových Varech Strahinja a autorem snímku Rekviem za paní J., působivého absurdního dramatu o ženě, která plánuje svou sebevraždu. 

Cenu za nejlepší webseriál získal projekt TBH režisérky Lucie Kajánkové. Jde o vůbec první webseriál České televize. TBH je zkratka z online komunikace pro „to be honest“ neboli „abych byl upřímný“. Seriál cílící na mladé publikum sleduje události po střeleckém útoku na brněnské střední škole a řeší manipulativnost sociálních sítí a hledání hranic v bolestném světě dospívání. Premiéru bude mít příští rok.

Co ještě festival nabídl napříč svými sekcemi? 

Podezřelá Klára Melíšková

V hlavní soutěžní kategorii bylo možné vidět také první epizodu trojdílné české minisérie Podezření. Nejnovější počin scenáristy Štěpána Hulíka, který je autorem ceněné Pustiny a Hořícího keře, vynesl představitelce hlavní role Kláře Melíškové Čestné uznání poroty. Její ztvárnění nesympatické a těžko čitelné zdravotní sestry, která je obviněná ze zabití pacientky, je skutečně mimořádné.

Precizně vystavěné drama pracuje s pečlivě odposlechnutými dialogy a pomalu budovaným napětím. Soustředěné, minimalistické herectví Melíškové dělá z hlavní postavy povědomý i neproniknutelný charakter zároveň. Je to nepříjemná sousedka, kterou potkáváme každý den, se všemi zdánlivě nevinnými podivnostmi. Jsou ale skutečně tak nevinné? A známe někoho jen proto, že ho pravidelně potkáváme? Je pravda vůbec zjistitelná? A jaký vliv má vznik podezření na život obviněného a jeho okolí? První díl Podezření nastoluje spoustu otázek a navrch přidává zápletku s politickými machinacemi šéfa nemocnice, která mi přišla poněkud zbytečná a strojená. Ale snad nakonec zapadne na své místo tak jako ostatní součástky seriálu, který ční vysoko nad většinu české nejen seriálové produkce. 

Režisér Michal Blaško spolu s kameramanem Adamem Machem vytváří kompozičně pozoruhodné záběry, které nechávají doznít i po odchodu postav ze scény. Zároveň dokážou skvěle pracovat se zkratkou. Hned první scéna je toho důkazem. Hlavní ženská postava je u vody. Horko, všude spousta lidí. Žena pomalu sestupuje do jezera, když vtom na pláži nastane dramatická situace – odněkud přiběhne zoufalá matka a hledá svou malou dceru. Utopila se snad? Lidé matce přibíhají na pomoc. Naše hrdinka však nejeví ani nejmenší zájem o tuto událost. Zcela klidně a chladně postupuje dál. Její pohled může znamenat cokoliv. 

Podezření bude Česká televize vysílat na jaře příštího roku. Je na co se těšit.

Buchty na ruské periferii

Hlučně a zcela nepřehlédnutelně do hlavní soutěže vtrhla feministická jízda z Ruska. Seriál Buchty vypráví o čtyřech nerozlučných kamarádkách, které se na maloměstském zapadákově živí prostitucí, dokud se to jednoho dne nerozhodnou změnit. První dvě epizody, které jsem měla možnost vidět, srší energií a vtipem, ale také společenskou aktuálností. 

Pilotní díl začíná scénou, v níž jsou hlavní hrdinky naložené v chladicím boxu uhánějícího kamionu a společně s kusy porcovaných prasat se zmítají ze stranu na stranu. Ponechány jsou na milost a nemilost zjevně namol opilému řidiči a zastaví je až náraz kdesi uprostřed polí. Podobně bezmocné je chtějí mít i další muži z města: ať už jde o pasáka, který jim nechce umožnit odejít z branže, bratra, který pracuje u místní policie, lichváře nebo pravoslavného kněze. Muži tu mají město pod palcem a svou nadřazenost si vynucují vyhrožováním, konexemi a otevřeným násilím.

Žeňa, Světa, Ljuda a Marina si v tom všem přitom dokáží udržet určitý nadhled a smysl pro humor. Pomáhá jim jejich vzájemné přátelství i osvěžující prostořekost, s jakou spolu i s okolím kominukují. Tam, kde je pravidla ruské periferie pevně svazují, opouštějí hrdinky aspoň konvence „slušně vychovaných holek“.  

Buchty nicméně nejsou plačtivým sociálně kritickým dramatem, ale nesmírně chytlavou černou komedií s nadupaným soundtrackem a eklektickým vizuálním stylem. Skvělým hereckým výkonům čtyř protagonistek vévodí Irina Gorbačova, kterou můžou české divačky a diváci znát z filmu Arytmie, uvedeným před třemi lety v karlovarské hlavní soutěži. Otevřená obžaloba patriarchátu uprostřed horkého ruského léta ještě nikdy nebyla tak zábavná.

Tělesnost v belgickém hotelu

Sekci Fokus: Belgie vévodil tragikomický seriál Albatros o partě lidí na hubnoucím pobytu v hotelu kdesi uprostřed belgických lesů. Albatros vyniká suchým, absurdním humorem, ale také empatickým ponorem do jednotlivých postav. Každá epizoda se soustředí na jednoho z účastníků a ve flashbacích odkrývá traumata a bolesti, které si v sobě postavy nesou. Lehkonohý humor se tak prolíná se skutečnými tragédiemi osudů protagonistů, kteří jsou sympaticky nejednoznační. 

Každý díl je zároveň zakončený sérií fotek ze skutečného dětství a dospívání herců, jimž je díl věnován. Vytváří tak na minimálním prostoru silný komentář k vnímání těla jako čehosi hotového, co soudíme bez znalosti kontextu, a akcentuje existenci těla v čase, jako neustále se proměňující matérii, neoddělitelně spojenou s naším životním příběhem.

Režisér Wannes Destoop umně balancuje na hraně komiky a tragiky a absurdnosti a uvěřitelnosti. První dvě epizody vás tak rychle pohltí do svého izolovaného světa plného traumatizovaných lidí, s jejichž problémy se lze ale až nepříjemně snadno ztotožnit. 

Albatros můžete až do 3. října najít zdarma online na portále DAFilms. Nebo si počkat, až ho uvede Česká televize.