Režisérka Apoorva Satish chtěla původně studovat film v Los Angeles, FAMU objevila náhodou. Jaké pro ni bylo stěhování z Indie do Prahy? Co by změnila na indickém kastovním systému? Proč znamená začátek menstruace pro ženu konec svobody a jak vznikal její film Kanya, který se dostal na shortlist studentských Oscarů?
Považujete Kanyu za český film?
Je to český film, i když téma je indické. Záleží na tom, jaká je produkce. A 80 % filmu se točilo v Česku, i když to tak nevypadá.
Jak se stane, že se film dostane mezi semifinalisty na studentských Oscarech?
Je to hlavně zásluha FAMU. Aby se film vůbec mohl ucházet o nominaci na studentskou cenu Akademie, musí být uveden minimálně na třech festivalech, které jsou uznávané jako „kvalifikační“, musí vás tam vybrat do soutěžní sekce. Zpočátku nás všude odmítali, ale vloni na podzim se najednou film chytil. Vybrali nás na festival v Busanu v Jižní Koreji, který sice není kvalifikační, ale je to jeden z největších festivalů v Asii. To nám otevřelo dveře. Kvůli covidu se pak naše světová, evropská i indická premiéra odehrála v rozmezí několika hodin, což přitáhlo další pozornost k filmu a najednou si ho začaly všímat další festivaly.
A pak mohla FAMU film přihlásit na Oscary.
FAMU přihlásila film v kategorii mezinárodních hraných filmů (Narrative International). Do téhle kategorie se přihlásilo přes 1400 filmů z celého světa. My jsme se dostali mezi 15 vybraných.
Jezdila jste na festival s filmem, nebo to kvůli covidu nebylo možné?
Nejezdila. Ale i tak to bylo zajímavé. Organizátoři pro nás pořádali online setkání. Na festivalu v Los Angeles jsem si povídala s velkými producenty, třeba s viceprezidentem Sony Pictures. Snažili se nám vynahradit, že tam nemůžeme být osobně.
Když jste na festivaly nejela, máte představu, jak byl film v různých zemích přijímán? Promítal se v Asii, v Evropě… Ptám se, protože téma dospívání a konflikt tradic a vlastních ambicí je na jednou stranu velmi indické téma, ale zároveň je velmi univerzální.
Když jsme film začínali uvádět, byl to „jenom“ film o dospívání a první menstruaci. Ale časem jsme si uvědomili, že to téma je mnohem větší. V souvislosti se sportem a Simone Biles se řeší psychické zdraví sportovkyň, byla tu kauza atletky Cimanouské, která se z Tokia odmítla vrátit do Běloruska… To jsou témata, která jsou našemu filmu blízká, protože můj film je o tom, jak ti gender – to že jsi žena – omezuje tvoji svobodu dělat, co chceš. Vypráví o první menstruaci, o dívce, která se stává ženou, ale zároveň je o plavkyni, která nemůže plavat.
Po projekcích mi lidé psali, jak se jim film líbil, jak je hluboce oslovil – byly to reakce z Turecka, z Iránu… ze zemí, kde to ženy mají hodně těžké. A film Rezonoval také mezi mými přáteli, kteří jsou trans*.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!