Příběh sebevědomí, ambicí a odhodlání. Meda Mládková dokázala spojit intuici a pragmatismus
Narodila se, když samostatnému Československu nebyl ještě ani rok. Meda Mládková pak jeho existenci ovlivňovala až do svých 102 let, kdy zemřela. Významná mecenáška, sběratelka umění a odvážná iniciátorka společenských změn, byla jednou ze zásadních postav českého veřejného života.
Ačkoliv velkou část života prožila v zahraničí, bude vždy patřit mezi inspirativní Češky, které svým nasazením a odhodláním dokázaly vzdorovat okolnostem. Meda tyto vlastnosti projevila už jako dítě, kdy trvala na studiu tance, nebo později v exilu, kam ji vyhnal komunistický převrat. Mladou ženu hnalo vpřed sebevědomí a touha se prosadit. Nebála se být zároveň pragmatická, až oportunistická.
Meda Mládková: Nebojácná žena v exilu
Tyto cenné vlastnosti nebyly pro ženu v Evropě padesátých let příliš typické. Navíc pro exulantku z východní Evropy. Byly ovšem nezbytné v případě, kdy chtěla stát na vlastních nohou. Ostatně Švýcarsko, kam vedly její první kroky po opuštění komunistického Československa, plošně akceptovalo právo žen volit až v roce 1971. To už ale ambiciózní a nebojácná Meda žila v Americe. Místě, které považovala po zbytek svého života za svůj hlavní domov.
Jejím největším objevem se stal František Kupka. Malíře objevila jako zapomenutého a chudého na sklonku jeho života v Paříži. A bez ohledu na názor většiny jeho barevným kompozicím propadla.
Meda Mládková nebyla typ, který by žehral na osud. Vždy se snažila zvrátit dynamiku doby ve svůj prospěch. Nebo spíš ve prospěch druhých. Ačkoliv v obou manželstvích profitovala z výsadního postavení svých mužů, nehýčkala se luxusem a benefity nobility. Naopak dokázala využít majetek a kontakty k tomu, aby pomáhala umělcům. Jejím největším objevem se stal František Kupka. Malíře objevila jako zapomenutého a chudého na sklonku jeho života v Paříži. A bez ohledu na názor většiny jeho barevným kompozicím propadla. Dnes patří Kupka mezi nejdražší české umělce vůbec. Bez odhodlání a důvěry jeho první sběratelky by ale dost možná zemřel bez zájmu okolí.
Meda Mládková dokázala kombinovat silnou intuici s výraznou racionalitou. Dvě polohy, které bohužel často fungují v protikladu, dokázala synergicky propojit a využít. I to byl znak jejího nekompromisního pohledu na svět. Proč oddělovat ekonomiku a umění, empatii a rozum, sílu a ženskost? Ve svém více než stoletém životě opakovaně dokazovala, že jen díky schopnostem propojit na pohled rozdílné světy může dojít k pokroku.
Okolnosti a klasické myšlenkové vzorce tomuto přístupu ale vždy nepřály. Meda Mládková se netajila tím, že po návratu do své rodné země chtěla přispět k jejímu rozkvětu. Letité snahy postavit na břehu Vltavy muzeum, které by chránilo obrovskou sbírku umění, které za svůj život společně s manželem Janem Mládkem vytvořili, ji jistě stálo spousty energie. Vzhledem k tomu, že se do stavby a s tím spojených bojů pustila až ve věku babiček, musela mít vnitřní náboj intenzivní jako supernova. A neopouštěl ji ani, když své Sovovy mlýny dokončila. Často frustrovaná z (ne)činnosti úředníků a státní samosprávy se opět pouštěla do bojů za zachování kulturního dědictví své rodné země. Heslo svého druhého manžela „Přežije-li kultura, přežije národ“ naplnila beze zbytku.
Byla nejvýznamnější česká sběratelka umění, říká kurátor Muzea Kampa
„Ještě důležitější než samotná sbírka byl její osobní příklad a nasazení, se kterým se do všeho vrhala. Její vstup do českého veřejného života v 90. letech představoval úplně nový typus – sebevědomého občana, který prosazuje změnu, ve kterou věří, nezdráhá se říkat, co si myslí, a cílevědomě jde za svým,“ říká Jan Skřivánek, šéfkurátor Muzea Kampa.
„Když před dvaceti lety chystala otevření Musea Kampa, o které usilovala několik let, táhlo jí na třiaosmdesát a nezastavilo ji ani to, že měsíc před plánovou vernisáží Sovovy mlýny vážně zasáhly povodně. Šlo by se ale vrátit i do prvních let jejího exilu, kdy ve Švýcarsku a později ve Francii provozovala vlastní nakladatelství Éditions Sokolova, ve kterém mimo jiné v roce 1953 vyšla vůbec první knižní monografie Toyen.
Museum Kampa – Nadace Jana a Medy Mládkových, jak zní plný název instituce, kterou založila, dnes funguje jako aktivní muzeum umění, které vedle stálé expozice věnované Františku Kupkovi pořádá výstavy současného umění a dál rozšiřuje své sbírky. Není tedy jen jejím pomníkem, ale hlavně naplněním a pokračováním její víry v moc a význam umění a kultury.“
