„Prosím, skončete!“ Co by nemělo zapadnout v kauze necitlivě přerušeného projevu oceněné režisérky

Daria Kashcheeva se rozhodla promluvit k českým divákům o údělu žen, které často velmi trápí rozhodnutí, zda založit rodinu, nebo pokračovat v úspěšně nastartované a časově náročné práci. I kvůli trochu nešťastné koncepci celého projevu animátorky, která se přednedávnem dokázala v neuvěřitelné konkurenci studií typu Pixar nebo Disney probojovat se školním filmem až na oscarovou nominaci (pořád mi to připadá jako naprosto neuvěřitelný příběh), nám tak mohla uniknout podstatná část jejího sdělení. Nicméně faktem zůstává, že právě díky tomuto incidentu a Dariině odvaze se snad konečně podaří nastartovat praktickou a zcela konkrétní debatu o tom, jak ženám jejich situaci ulehčit, protože proklamací už tu bylo dost.

Je nadmíru skandální, jak katastrofálním způsobem přicházíme o talentované děti z různých sociálních vrstev naší společnosti kvůli hororovému systému přijímaček na střední školy.

Filmovému a televiznímu průmyslu u nás nicméně dominují muži. I z toho důvodu jsme se loni s Netflixem domluvili na inspiračním projektu Lets Goal Girls, ve kterém jsme s dvanácti nejvýznamnějšími českými a slovenskými tvůrkyněmi v čele s Helenou Třeštíkovou, Michaelou Pavlátovou nebo Terezou Nvotovou objížděly české a slovenské střední školy a povídaly si s maturantkami o našich příbězích, jak jsme se dostaly do filmové a televizní branže, a zároveň poslouchaly jejich plány na budoucnost. A obava z mateřství se v příbězích opakovala často. V projektu byly navíc i tvůrkyně a producentky s malými dětmi, například dlouholetá producentka HBO Tereza Polachová nebo slovenská režisérka Iveta Grófová. Automaticky jsem tedy do rozpočtu projektu zařadila i případné náklady na hlídání dětí, abych o tyhle osobnosti v projektu nepřišla jen kvůli tomu, že je mohou limitovat jejich povinnosti.

A Netflix projekt i celý rozpočet odsouhlasil bez mrknutí oka.

Právě tyto velké korporace moc dobře vědí, jak důležité je neplýtvat talentem a jak malé jsou vstupní náklady v porovnání s výsledkem. A jsou to samozřejmě nejen korporace. Připadalo mi v roli proděkanky FAMU úžasné, jak například skandinávské (a předpokládám, že nejen umělecké) vysoké školy podporují výjezd svých studentek s dětmi na zahraniční stáže. Do rozpočtu zkrátka přidají náklady na chůvu, protože dítě nemá být překážkou a komplikací, ale pokud možno radostí a obohacením.

Když si vzpomenu, kolik úsilí mě před deseti lety stála moje zcela neúspěšná snaha o to, aby v novém studiu ČT Brno byla zřízena pilotní dětská skupina, která by pochopitelně mohla za určitých okolností být i v jiných studiích prospěšná nejen pro zaměstnance, ale také pro další ženy ve spolupracujících kreativních profesích, připadá mi, že se situace přece jenom trochu vyvíjí.

Ale vyvíjí se žalostně pomalu. Každý praktický a systémový krok, každá podaná ruka, každá pomoc se počítá. A hlavně i vyplatí. Nám všem. Nejen tím, že neztratíme pronikavé talenty, ale třeba také tím, že přestanou klesat čísla porodnosti.

A abych nezapomněla na to, co se možná včera ztratilo v překladu: Milá Dario, gratulujeme k ceně a děkujeme!