Film, který se zřejmě nepodobá ničemu, co v Česku vzniklo. Taušova Amerikánka nenechá nikoho chladným
Skutečný příběh o tom, jak přežít dětský domov, drogy, dny a noci na ulici, a nikdy se při tom nevzdat naděje. Do českých kin tento týden vstupuje přelomový snímek Viktora Tauše Amerikánka, jenž diváky už před lety uhranul v podobě divadelní hry. Amerikánka srší energií a kreativitou a je v mnohém odlišná od filmů, které v Česku minimálně za poslední dekádu vznikly.
Amerikánka, vlastním jménem Zdena, vyrůstala s rodiči provazochodci v prostředí amerického cirkusu. Její mamince se ve Spojených státech příliš nedařilo, se svými třemi dětmi se proto vrátila do tehdy ještě komunistického Československa. Návrat ale nevyšel podle plánu, děti skončily v dětském domově, Zdena poté následně v pasťáku a pak i na ulici. Právě tam potkala Viktora Tauše, režiséra snímku Amerikánka, kterému vše vyprávěla. A jeho už tehdy napadlo, že její příběh musí zfilmovat. Podařilo se to po čtvrt století.
„Když tedy na konci filmu navzdory jeho ‚nerealisticky‘ stylizovanému designu rekonstruujeme chronologický sled událostí, které se hrdince přihodily, dostaneme překvapivě přesvědčivý, syrový a dokumentaristicky silný portrét jednoho ženského osudu o nekonečném hledání naděje. Ten ovšem nikdy nepřestává být příběhem viděným právě očima své protagonistky, tedy jak se jevil a jeví jí samotné – přičemž promyšlený způsob vyprávění umožňuje tento příběh nahlížet souběžně ve třech různých interpretacích: naivní (dětský pohled), vzdorovité (náctiletý pohled), smířeně revidující (dospělý pohled),“ stojí v recenzi filmu na webu Heroine.cz.
Tauš prostřednictvím filmu upozorňuje také na roli dětských domovů v historii i současnosti našeho světa, ostatně ve filmu přímo hrají děti z dětských domovů. Jedinečné je také výpravné a výtvarné pojetí filmu. V čem může dílo připomínat Annie Hallovou od Woodyho Allena? Proč diváky buď okouzlí, nebo znechutí? Přečtěte si recenzi na webu Heroine.cz.
