Jsou místy nesnesitelní a dělají pitomá rozhodnutí. Jako my všichni. Mezipatra představí film Míjení
Amerického filmaře Iru Sachse zajímají vztahy odsouzené k zániku. Někdy kvůli bouřlivým povahám postav (The Delta, Neodcházej), jindy kvůli vnějším silám jako je kapitalismus. Hrdinům filmů Ta zvláštní láska a Malí muži například bránila v dosažení štěstí nemožnost najít domov na newyorském trhu s nemovitostmi. Také protagonista Sachsova nejnovějšího filmu Míjení, pendlující mezi dvěma partnery, v jednu chvíli zjišťuje, že nemá kde složit hlavu. Vinit z toho ale může jen sebe a svůj narcismus, kvůli němuž nevidí, že vlastní vůli prosazuje na úkor druhých. Intimní vztahové drama pro tři herce zaujalo české publikum již na karlovarském festivalu. Teď je k vidění na Mezipatrech.
Sachs po šesti amerických filmech navázal spolupráci s francouzsko-tuniským producentem Saïdem Ben Saïdem a přesunul se do Evropy. Svůj předchozí snímek Frankie natočil s Isabelle Huppert na jihu Portugalska. Evropským lokacím a naturalistické poetice evropských artfilmů zůstal věrný i v Míjení, které se celé odehrává v pařížských bytech a ulicích. Trojici hlavních rolí navíc ztvárnili Němec, Francouzka a Brit. Impulzivního, citlivého a nestálého režiséra Tomase hraje Franz Rogowski. Jeho rozvážného partnera ztvárnil Ben Whishaw. Třetí vrchol pomyslného trojúhelníku představuje Adèle Exarchopoulos jako Agathe, kterou Tomas poznal při dokončování svého posledního filmu.
Prohlédněte si snínky z filmu
Schůzky a rozchody
Jak názorně dokládá hned první scéna, Tomas je komplikovanou osobností. Během natáčení spílá herci, který nedokáže sejít ze schodů tím správným způsobem. Ač je Tomas posedlý kontrolou, sám pořádně neví, co chce. A nejenom na place. Martin a Agathe svými rozdílnými povahami odrážejí jeho rozpolcenost. Zatímco Tomas se cítí nejpohodlněji třeba v síťovaném tílku a rozhodně mu nevadí být středem pozornosti, Martin nosí raději pletené svetry a volné košile a z afterparty odchází mezi prvními. Je zosobněním partnerské stability. Agathe roztěkaného režiséra na druhou stranu přitahuje svou živočišností. Stačí jim jeden smyslný tanec v klubu, aby nad rozumem převládla nezkrotná, pudová přitažlivost.
Co najdete v novém čísle
- Amerikánka je stejná jako vaše děti. Na obálce nového čísla je režisér Viktor Tauš spolu s „Amerikánkou“ Zdenou Vrbovou
- Vina, trest a odpuštění
- Chci se ti podívat do očí. Lze odpustit pachateli znásilnění? Máme ho chtít pochopit?
- Jak vyhrát stárnutí
Prsa, děloha a spol.
Následující série schůzek a rozchodů se odvíjí přesně tak, jak by diváctvo zběhlé v dysfunkčních vztazích předpokládalo. Agathe a Martin chtějí být s Tomasem a Tomas se ani jednoho z nich nechce vzdát. Unikátnost filmu ovšem nespočívá v dějových zvratech, kterých je v něm pomálu, nýbrž v charakterizaci jednotlivých postav. Když se Tomas po vášnivé noci s Agathe objeví ve dveřích a svého dlouholetého partnera bez mrknutí oka informuje o nevěře, Martin nerušeně pokračuje v přípravě snídaně a suše konstatuje, že záležitost proberou později. Příslovečná britská zdvořilost je jeho druhou přirozeností. Stejně sebevědomě Tomas vtrhává do Martinova bytu i později, kdy už tam zjevně není vítán. Dál spratkovitě překračuje stanovené hranice a nebere ohledy na číkoliv city.
Agathe je oproti oběma mužům o pár let mladší. Krátkodeché zálety ji hlavně pomáhají udělat si jasno v tom, kým sama je a co by od života chtěla. Neznamená to však, že by ji nezraňovala Tomasova patologická přelétavost. Zraněný je evidentně také Martin, který si začíná vlastní románek, čímž v Tomasovi paradoxně vyvolá žárlivost. Již tak těkavou změť emocí ještě víc rozjitří jedno nečekané zjištění… Sachsovi se stejně jako v jeho předchozích filmech daří vyvažovat dějově chudý příběh bohatě prokreslenými portréty lidí a jejich prostředí. Namísto tradičně vystavěné zápletky předkládá pásmo událostí, které dávají vyniknout různým povahovým rysům a vztahovým vzorcům ústředního tria.
Míjení (Passages) patří mezi očekávané filmy 24. ročníku queer filmového festivalu Mezipatra. Dále si nenechte ujít studii lidských vztahů Co po nás zbyde (Knochen und Namen), exkurz do Velké Británie 80. let Blue Jean (Blue Jean) či brazilský snímek Pravidlo 34 (Regra 34).
Festival probíhá 2. až 9. listopadu v Praze a 10. až 17. listopadu v Brně a představí celkem 69 snímků z 27 zemí. O hlavní cenu poroty se utká 10 celovečerních filmů.
Vyprávění čerpá energii z intenzivní dynamiky mezi třemi výborně sladěnými herci. Nejsložitější part připadl Rogowskému. Tomasova rozhodnutí jsou stále víc frustrující a matoucí. Film od nás ani nežádá empatii. Proto je také herec po velkou část filmu snímán zezadu. Ani ve scénách, kdy je konfrontován se svým manipulativním jednáním, mu obvykle nevidíme do tváře. Závěry si musíme dělat na základě řeči těla. Jeden z nejtalentovanějších německých herců současnosti Tomase přesto nehraje jako schematického padoucha. V honbě za vlastním potěšením sice s razancí živelné pohromy ničí vše, co mu stojí v cestě, ale v komunikaci s partnery je stejně otevřený jako v oblékání – nic netají.
Naturalistický pohled na moderní vztahy
Láska Tomasovi umožňuje, aby osobní potěchu alibisticky vydával za uspokojení někoho jiného. Postel je zároveň jedno z mála míst, kde Martin nezůstává v submisivní pozici. Tuto ambivalenci vystihují tři realistické erotické scény, kvůli kterým film ve Spojených státech vyvolal menší kontroverzi. Míjení obdrželo od Americké filmové asociace nejpřísnější rating NC-17, běžně udělovaný pornografii – tamější distributor se proto film rozhodl uvádět bez ratingu.
Foto: Se svolením Aerofilms
Rozruch přitom nebyl dán jen explicitností, která oproti mnohým evropským snímkům není kdovíjak šokující, ale také pochybnostmi některých diváků, zda má sex v příběhu své narativní odůvodnění. V amerických filmech nejsou zvykem scény, kde hlavní sdělení nese pohlavní styk jako takový. Právě samozřejmost, s jakou Sachs ukazuje, že sex tvoří stejně běžnou součást životů postav jako vaření čaje nebo jízda na kole, ale ústřednímu vztahovému propletenci přidává na přesvědčivosti.
Ačkoli k sobě nejvíc pozornosti strhává Rogowski, jeho herečtí partneři za nim v procítěnosti svých výkonů nezaostávají. Whishawův Martin snáší Tomasovy výkyvy nálad s boží trpělivostí. Po většinu filmu působí trochu nejistě, vnořený sám do sebe, ale zároveň je z celé trojice nejzralejší a projevuje největší morální integritu. Z Exarchopoulos naopak vyzařuje sebevědomá sexuální energie a nereflektovaná, něčím odzbrojující naivita. Právě jejímu zaměření na přítomné prožitky, bez tíhy minulosti a úvah nad budoucností, odpovídá přímý způsob vyprávění. Film se nenoří do minulosti a psychologie postav. Poznáváme je v zásadě jen na základě jejich momentálních tužeb a bezprostředních reakcí na probíhající partnerská dramata. Sachs však jejich toxické, sebedestruktivní chování nenasvěcuje proto, aby je soudil, ale abychom viděli, jak si některé páry mohou na neustálé konflikty zvyknout natolik, že už je ani nevnímají jako nějaké vychýlení.
Míjení se od jiných, víc vykalkulovaných vztahových filmů liší zejména volností, kterou režisér dává postavám. Jsou zamilované, bezcitné, chápavé, vypočítavé, chamtivé, bezradné, podléhají sebeklamu, nedokáži odlišit emocionální přitažlivost od fyzické… Za svou emoční labilitu se ale neomlouvají ani za scénářem nejsou trestány. Lze jim zkrátka věřit a empatizovat s nimi nejen díky talentu tří představitelů hlavních rolí, ale i proto, že jsou místy nesnesitelní a dělají pitomá rozhodnutí. Jako my všichni. Při své devadesátiminutové stopáži je Míjení koncentrovanou a uvěřitelnou charakterovou studií, která upřímně zkoumá, jaké vedlejší škody může napáchat naše cesta za sebepoznáním a vlastní satisfakcí.
- 24. ročník queer filmového festivalu Mezipatra probíhá 2. až 9. listopadu v Praze a 10. až 17. listopadu v Brně.
- Téma letošního ročníku Na rozcestí reprezentuje nejrůznější životní křižovatky, na kterých se ocitáme.
- Mezi očekávané filmy patří francouzské melodramaMíjení (Passages), studie lidských vztahů Co po nás zbyde (Knochen und Namen), pod pokličku Locarna nahlédneme s filmem Pravidlo 34 (Regra 34).
