Věděla, že dítě nepřežije, pak kvůli zákazu potratů málem zemřela i ona. I v Česku se zákony můžou změnit, říká Zurawski
Příběh Amandy Zurawski by ještě pár lety pro většinu světa zněl jako nepředstavitelný horor ze světa Margaret Atwood. Po zrušení verdiktu Roe vs. Wade, který v USA garantoval federální právo na potrat, je ale realitou i pro další Američanky. Zurawski v osmnáctém týdnu těhotenství zjistila, že její dítě nemá kvůli komplikacím šanci na přežití. Přísné zákony státu Texas jí ale nedovolily podstoupit potrat, protože na ultruzvuku byl stále zjistitelný tlukot srdce. Amandino tělo následně utrpělo septický šok, a plod jí odebraly až ve stavu, kdy byla v přímém ohrožení života. Zurawski následně protipotratový zákon napadla u soudu. Tento proces zachycuje dokument Zurawski proti státu Texas, který v Česku uvede festival Jeden Svět. „Není to ryze ženská záležitosti, týká se to nás všech,” říká Zurawski v rozhovoru pro Heroine.cz.
Kdy jste poprvé začala zvažovat podání žaloby na stát?
Několik měsíců poté, co mě propustili z nemocnice. S manželem Joshem jsme chtěli varovat lidi před tím, co se v Texasu i mimo něj děje. Pak jsme se skrze některé kontakty z právních kanceláří a vyprávění příběhů setkali s lidmi, kteří se nás ptali, zda neuvažujeme o žalobě. Neuvažovali jsme, ale pak nám to navrhovalo stále více lidí a spojili nás s neziskovou organizací Centrum pro reprodukční práva (Centre For Reproductive Rights). Rýsovala se nám reálná cesta, kterou bychom se mohli vydat, a nakonec jsme se po ní opravdu vydali.
Jaká je přesně role tohoto Centra?
Mají tým právníků, fungují po celém světě a poskytují právní služby lidem, kteří se soudí nebo jinak bojují proti nehumánním praktikám vůči reprodukčním svobodám.
Dokument o vašem soudním procesu má nyní premiéru v Česku. Ve filmu kladete velký důraz na emoce vašeho životního partnera i partnerů dalších spolužalobkyň. Ukazujete, jak protipotratové zákony ovlivňují nejen ženy, ale i blízký okruh rodiny a přátel. Mám pocit, že tato skutečnost nebývá často tematizována, jak to vnímáte vy?
Muži často říkají, že o reprodukční spravedlnosti nemluví, protože je to záležitost žen. Slyším lidi staršího věku říkat věci jako: „mě se to netýká, protože už nejsem v reprodukčně aktivním věku“. Tak to ale není, a nikdy nebylo. Případ napřímo zasáhl mé rodiče, a těžce ovlivnil i mého manžela, přestože není žena. Není to ryze ženská záležitost, ale nás všech.
