Šla jsem na potrat a neměnila bych. Sesbírali jsme skutečné příběhy žen, které svojí interrupce nelitují
Právo na potrat patří mezi společenská témata, která dokážou spolehlivě polarizovat jakoukoli diskusi. Z vášnivých a mnohdy mrazivě dogmatických debat o tom, jestli je umělé přerušení těhotenství barbarský výmysl feministek, ostudná poslední možnost, nebo výsadní právo každé z nás, ale mnohdy vypadávají skutečné ženy. Ty, které interrupci doopravdy zažily – a mají o ní co říct.
Moje máma šla na potrat. Stalo se to dávno předtím, než jsem se vůbec narodila. Od chvíle, kdy mi to řekla – muselo to být někdy v době, kdy jsem byla náctiletá –, jsem to rozhodnutí obdivovala. Nepřipadalo mi samozřejmé, a už vůbec ne banální. Nebylo v něm na první pohled ani nic okázale politického. Nešlo o nějaké velké prohlášení v nekonečné debatě o tom, kde a kdy začíná plnohodnotný lidský život. To rozhodnutí máma udělala zkrátka proto, že věděla, jakou budoucnost si pro sebe představuje. Bylo intimní a výsostně její. O řadu let později měla úspěšnou firmu a taky dvě děti.
Příběhy jsou z důvodu citlivosti tématu jako prémiový obsah přístupné jen platícímu čtenářstvu a předplatitelstvu Heroine. Přestože všechny ženy dobrovolně souhlasily se zveřejněním jména, fotografie a svého příběhu, chceme je uchránit před zbytečnými útoky v online prostředí. Děkujeme za pochopení.
Podobná rozhodnutí dělají každý den ženy po celém světě. Některé z nich jsou taky mámy, které vědí, že dalšího potomka už nemohou nebo nechtějí zvládnout. Jiné studují, pracují a snaží se vydobýt si prostor, který patří jenom jim, dokud na ně nedopadne plná tíha mateřství. Jiné se mámami nechtějí stát nikdy, na což mají plné právo, ačkoliv to řada lidí dodnes jen těžko skousává. Další se nacházejí ve složitých životních situacích, které si možná neumíme ani představit. Mají zdravotní problémy, nedostatek peněz, žijí v nešťastném manželství nebo v násilném vztahu. Anebo mají úplně jiné důvody pro to, aby svoje těhotenství ukončily. Na potrat jdou silné a sebevědomé, s pocitem úlevy, nebo naopak plné strachu, pochyb i smutku. Přesto ale vědí, že v tu chvíli pro sebe volí správně.
