„Po celou dobu nad námi visel pocit hanby.“ Čtyři ženy v otevřené zpovědi o tom, jaké je jít na potrat nejen v Česku

Denně je potkáváme v zaměstnání, na ulici, v obchodech nebo třeba ve vlastní rodině. Ženy, které podstoupily potrat. Některé z nich jsou mámy, které vědí, že dalšího potomka už nemohou nebo nechtějí zvládnout. Jiné studují, pracují a snaží se vydobýt si prostor, který patří jenom jim, dokud na ně nedopadne plná tíha mateřství. Jiné se mámami nechtějí stát nikdy, na což mají plné právo, ačkoliv to řada lidí dodnes jen těžko skousává. Další se nacházejí ve složitých životních situacích, které si možná neumíme ani představit. Mají zdravotní problémy, nedostatek peněz, žijí v nešťastném manželství nebo v násilném vztahu. Anebo mají úplně jiné důvody pro to, aby svoje těhotenství ukončily.

O své zkušenosti ale většinou nemluví: vědí, co je i dnes v sázce, pokud to udělají. Interrupce je totiž ve společnosti dodnes velkým tabu. Od žen se po potratu často očekává, že budou smutné, svou zkušenost nebudou s nikým sdílet, a když už se o ní zmíní, dají najevo patřičnou kajícnost a tíhu své situace. Ve skutečnosti ale prožívají ženy umělé přerušení těhotenství velmi různorodě.

Pro Heroine jsme vyzpovídaly čtyři statečné ženy, které se rozhodly svou zkušenost s interrupcí sdílet zcela otevřeně, neanonymně a bez příkras. Proč se pro ni rozhodly? Co během zákroku a po něm prožívaly? Jaké to je, když potrat podstoupíte? Co by si bývaly přály vědět a co by vzkázaly ostatním ženám? Přečtěte si jejich příběhy v celém článku na webu Heroine.cz.