Móda v zemi povinných hidžábů a mravnostní policie. Návrhářka pobuřovala legínami

Současný stav je v Íránu z historického hlediska relativně nový. V letech 1906–1979 byl Írán konstituční monarchií a zdejší společenský vývoj víceméně odpovídal tomu západnímu, jak dosvědčuje následující fotografie. Jsou na ní Fátima a Ašrah Pahlaví, dcery tehdejšího vládce, ve čtyřicátých letech, oblečené a učesané podle tehdejší módy.

Farah Pahlaví, žena šáha Muhammada Rezy Pahlavího (vládl v letech 1941–1979), platila v Íránu za módní ikonu, ale i vzor pro ženy a dívky: byla vzdělaná, sportovala, pomáhala vylepšit image Íránu v zahraničí a postupně stále víc ovlivňovala politiku země, především na poli ženských práv a vzdělání. Oblékala se podle západní módy a obdivovala slavné návrháře; její svatební šaty navrhoval Yves Saint Laurent.

Farah s manželem v sedmdesátých letech. Fanouškové jí tehdy přezdívali „Jackie Kennedy Středního východu“.

Proč některé muslimské ženy nosí hidžáb nebo jiný závoj na zahalení vlasů či celého obličeje? V koránu se o tom ještě nepíše, ale již se tam vyskytuje zvyk hovořit s urozenými ženami přes zástěnu. Když se pak zahalování začalo šířit – až mnoho generací po proroku Muhammadovi –, osvojily si ho ženy z bohatých rodin. Vyjadřovaly tím svou nedotknutelnost a fakt, že nemusejí pracovat. Je to srovnatelné s evropskou historií: i zde nosily bohaté ženy složité závoje a honosné klobouky, kdežto ty prosté jen jednoduché čepce nebo kus látky, který si omotaly kolem vlasů.

Ilustrace, která vyšla v magazínu Toure de Monde v roce 1860, ukazuje Peršanky v tradičních oděvech. Styl oděvu a zahalování hlavy se řídily místními zvyklostmi, společenským postavením a povoláním a nebyly nijak „centrálně“ vymáhány.

V roce 1979 proběhla v Íránu islámská revoluce. Konzervativní část země byla již delší dobu nespokojená s prozápadním směřováním a liberálními reformami. Šáh se ve své snaze o moderní, sekulárně orientovaný Írán uchýlil k zatýkání islamistů a cenzuře kritických názorů v tisku. Už jeho předchůdce, Rezá Šáh Pahlaví, zakázal muslimské oblečení – během revoluce pak byly čádory a burky symbolem revolty. 

Šáh s rodinou po převratu z Íránu odešel a vlády se chopil ajatolláh Chomejní, který zrušil prakticky všechna ženská práva a nařídil ženám mít zahalené vlasy, nepoužívat dekorativní kosmetiku a vzdát se veškerých stop západního stylu. Ačkoli se okamžitě strhly protesty, konzervativci v roce 1983 povinný hidžáb a volný oděv uzákonili.

Může v zemi, kde je oblékání svázáno tak přísnými pravidly, vůbec existovat móda?

Po nějaké době od islámské revoluce se pravidla začala opět lehce uvolňovat. Šátek mohl být uvázaný tak, že odhaloval část vlasů, začaly se tolerovat výraznější barvy, kosmetika. Móda byla vždycky nástrojem sebevyjádření a platí to i pro íránské ženy: některé preferují velmi konzervativní oděv, jiné experimentují a snaží se posouvat hranice.

Íránská influencerka Shabnam má na Instagramu skoro půl milionu sledujících. Na fotografii má na sobě plášť od íránské návrhářky Eliky Behfar.

Návrhářka Elika Behfar se na tyto pláště, kterým se v Íránu říká manteau (francouzsky „plášť“), specializuje. Pro íránské ženy jsou jednou z alternativ čádoru. Manteau musí být volný a dostatečně dlouhý, ale může být pestře barevný a vzorovaný. Návrhářka se často inspiruje tradičním íránským/perským oděvem, vzory a textilními technikami.

Barvy mají v Íránu skutečně dlouhou tradici a pro mnoho Íránek jsou zcela přirozenou součástí každodenního oblékání.

Některé se oblékají co nejbarevněji, jiným stačí barevný akcent v podobě doplňku – a často je to právě šátek. Barvou šátku se dá vyjádřit nejen nálada, ale i politický názor: aktivistky pořádají „bílé středy“, kdy nosí bílý šátek na protest proti jeho povinnému nošení. V roce 2009, kdy v Íránu proběhla zelená revoluce, vyjadřovaly některé ženy podporu právě zeleným šátkem.

Některé ženy mají naopak raději neutrální odstíny. Ty, které si mohou dovolit luxusní kabelky nebo značkové oblečení, se v něm rády ukážou, stejně jako kdekoli jinde na světě.

V Íránu působí i módní návrháři, i když ještě nedávno se museli téměř skrývat. V roce 2014 požádal Sharif Razavi, ředitel jedné modelingové agentury, ajatolláha Chomejního o vyjádření ke vztahu islámu k módě. Chomejní prohlásil, že islám módu nezakazuje, jsou-li dodržena všechna nařízení ohledně oblékání. V Teheránu se pak dokonce konal malý fashion week, na němž se prezentovali místní návrhářky a návrháři.

Mezi oblíbené designérky v Íránu patří například Naghmeh Kiumarsi, která hodně pracuje s barvami a tradičními prvky.

Módní průmysl v Íránu na tom přes veškeré snahy není příliš dobře a návrháři neustále narážejí na konzervativní omezení. Příkladem je návrhářka Farnaz Abdoli, jejíž kolekce z roku 2013 byla označena za příliš provokativní, protože modelky měly místo širokých kalhot legíny a místo dlouhých rukávů pouze tříčtvrteční. V roce 2016 policie zavřela osm set obchodů, které prodávaly „nevhodné“ oblečení, včetně značky POOSH-e MA, kterou založila Farnaz Abdoli. Konzervativní poslankyně Zohreh Tabibzadeh-Nouri obvinila Abdoli ze snahy podkopat svým oblečením tradiční hodnoty a zatáhnout do Íránu západní trendy.

Protesty proti konzervativním pravidlům a zvůli náboženské policie, která smí na ulici napomenout kohokoli, kdo je podle jejího mínění nevhodně oblečený, probíhají v Íránu prakticky nepřetržitě už od islámské revoluce, v uplynulých deseti až patnácti letech jsou však stále intenzivnější. Nejnovější vlna se rozhořela po 16. září tohoto roku, kdy hlídka náboženské policie ubila dvaadvacetiletou Mahsu Amíní za to, že jí pod šátkem bylo vidět moc vlasů.