Extravagantní vize z viktoriánského světa o tom, jak vlastním tělem vzdorovat patriarchálnímu útlaku. Tak by se dal shrnout nejnovější film řeckého režiséra Yorgose Lanthimose Chudáčci (Poor Things, 2023). Divačky a diváky nadchl nejen dechberoucím výkonem herečky Emmy Stone, ale také excentrickou snovou výpravností a originálními kostýmy. Hlavní postava Bella Baxter díky nim přesně zapadá do nového trendu takzvané „coquette girl“.
Bella Baxter přišla na svět podivuhodnou cestou: tělo má z utonulé sebevražedkyně a mozek z dítěte, které tato nešťastnice nosila pod srdcem. Zrůdnou operaci provedl proslulý doktor anatomie, který je sám frankensteinovské monstrum. Belle dal život a rozhodl se ji ochranitelsky skrývat před okolním světem. Ona se ale navzdory všem překážkám skrze své tělo emancipuje, objeví svět zakázané sexuality a s milencem uteče z otcovského dohledu.
Svou takřka zvrácenou infantilní svůdností si podmaňuje všechny muže kolem. Ti se ji snaží disciplinovat a vychovávat, přesně tak, jak je to v pedantské viktoriánské éře dobrým zvykem. Bella je ale dítě v těle dospělé ženy, mravní zásady ani přikázání slušného společenského života nemá vštípené a vůbec je nechápe. A tak se náruživě oddává sexu, mlaská, říká, co si myslí… A zapomíná nosit sukni.
Bella je od svého stvoření služkou odívána do róby vyspělé ženy. Vypasovaný živůtek a dlouhé sukně jsou ale pro její dobrodružnou povahu příliš svazující. Často se tak objevuje v podivné frivolní kombinaci upnutého saka a spodních nabíraných kalhotek. Znamením jejího nepochopení složitých vrstev a pravidel oblékání je například to, že nosí krinolínu jako samostatný díl. Tato drátěná opěrná konstrukce pod sukni v jejím podání připomíná ocas krevety nebo kosmickou módu.
Nejtypičtějším znakem Belly jsou asi rukávy. Tvarují její ženské tělo do nepřirozené, abstraktní formy, nadále si ale v sobě zachovávají svůdnost. Přesto tušíme, že jejich monumentalitu podpírá skrytá vycpávka nebo jiná konstrukce, která propůjčuje ženě požadovanou módní siluetu.
Divácky nejoblíbenějším kostýmem Chudáčků je bezesporu kombinace modrého vypasovaného saka s obřími rukávy, žlutých kraťasů, které jsou pravděpodobně jen spodní prádlo, a bílých kozaček. Jednoduchá výstřednost tohoto spojení na první pohled odmítá všechna společenská pravidla a zákony. Zároveň v sobě skrývá pro film podstatný mix erotické přitažlivosti, infantilnosti a dobové prudérnosti.
Kostýmní výtvarnici Holly Waddington se podařilo spojit dvě navzájem si odporující tendence: přísnou viktoriánskou rigiditu a optimistickou mladistvost let šedesátých. Vytvořila tak odvážnou a nadčasovou koláž, která se podobá klasické operní výpravě. Bellin eklektický a rebelský vzhled tak přesně doplnil její charakter a zároveň vystihl ducha současných trendů generace Z.
Bellina svérázná elegance učarovala mnohým influencerkám a módním fanynkám, které se na svých sociálních sítích pokoušejí její historizující šatník co nejvíce napodobit. Osvobozující odmítnutí pravidel běžného ženského oblékání a romanticky ornamentální výstřednost je charakteristická i pro současný trend takzvané coquette girl, kokety, tedy ženy, která flirtuje.
Coquette girl nebo coquette core je drzá módní tendence, která, podobně jako Bella Baxter, vzdoruje patriarchálním požadavkům na preferovaný ženský vzhled. Ideálem coquette girl je extravagantní opulentnost Marie Antoinetty, undergroundový manýrismus, ale i efemérní křehkost víly. Spojení historizující frivolnosti a moderní ležérnosti bylo typické už například pro návrhy Alexandera McQueena, nyní se ale stále víc dostává do ulic a na sociální sítě. Základními prvky tohoto stylu jsou perly, krajky, volány, korzety, mašle ve vlasech nebo jakékoliv jiné kousky, které by se mohly skrývat v barokním budoáru.
Trend je založený na důrazu na feminitu, a tak k němu patří romantické hravé šaty a rozličné barokní výpůjčky. Mezi základní prvky šatníku coquette girl patří tyto prvky:
Ne že by byl tenhle módní trend bez problémů. Můžeme se ptát, jestli a kdy je v pořádku sexualizovat dívčí nevinnost. Proč je tedy snový coquette core tak přitažlivý? Možná je to další podoba úniku před pocity zmaru a klimatického žalu, před zoufalstvím a nespravedlnostmi současného světa, které mladí lidé pociťují. Historizující eskapismus tak může představovat nostalgický odklon do idylického světa pohádek a milostných románů. A třeba to na chvíli zabere.