Lechtivá podpultovka, která se po revoluci promítala v kinech i šestkrát denně. Co čekat od nové Emmanuelle
Když v roce 1990 přišel do českých kin tehdy už šestnáct let starý francouzský snímek Emmanuelle, způsobil senzaci. Pamětníci tvrdí, že v jistém pražském kině se hrál šestkrát denně, a přesto se na lístky stály fronty až za roh. Představitelka hlavní postavy Sylvie Kristel se přes noc stala objektem. Jak se bude dařit novému zpracování klasického příběhu? A v čem se od babičky lechtivých filmů zásadně liší?
„Československým divákům a divačkám nevadilo, že je film v přístupu k intimním vztahům poněkud staromódní. Šlo víc o příslib něčeho zakázaného, exotického a luxusního, který Emmanuelle zosobňovala, než o to, co bylo nakonec k vidění na plátně. Snímek z roku 1974 se po své premiéře stal napříč západní Evropou v podstatě synonymem mainstreamové erotiky. Byl to takový fenomén, že zprávy o něm pronikly i na druhou stranu železné opony,“ píše filmový publicista Martin Šrajer. Snímek nenabízel nic, co by diváci tehdejší produkce už dávno neviděli, nicméně jeho způsob zobrazování lechtivých scén byl akceptovatelný i pro běžná kina – včetně momentů, kde se hlavní hrdinka sama zkoumá a uspokojuje. I proto založil tradici soft-core erotických filmů, na které se chodilo i proto, aby byl člověk v obraze u společenských konverzací.
Emmanuelle roku 2024 režisérky Audrey Diwan ale není remake půl století starého snímku. Režisérka dokonce tvrdí, že ho nikdy ani neviděla a vycházela z knižní předlohy z 50. let 20. století. „Nová adaptace sice začíná stejně jako knižní předloha, v letadle mířícím do vzdálených končin, ale z větší části kráčí po vlastní ose. S knihou má společné především to, že je vyprávěna z perspektivy hlavní postavy a nutí nás víc zapojovat imaginaci. Nejžhavější scéna filmu není tou nejexplicitnější. Emmanuelle v ní jen detailně popisuje jednu ze svých fantazií,“ popisuje Martin Šrajer.
Současná Emmanuelle pracuje jako inspektorka kvality luxusních hotelů po celém světě, mezi nimiž přelétá první třídou. Na toaletě v letadle se také odehrává první erotická scéna filmu, kdy se hrdinka zcela mechanicky odevzdá prvnímu muži, který se na ni podívá se zájmem. „Ale možná právě proto, že jde o tolikrát zrecyklovaný, schematický scénář, vytratila se z něj radost a překvapení. Jde o erotiku, která je naprogramovaná, odcizená. Tak jako život protagonistky. Ta je evidentně silná, samostatná a mimořádně úspěšná v tom, čím se živí. Může mít cokoliv a kohokoliv si zamane, ale přitom zůstává osamocená a nenaplněná,“ míní filmový publicista.
Jak se podařilo už přece jen poněkud omšelý příběh přenést do dnešní doby? Podaří se v ledové královně Emmanuelle probudit život? Dočtete se v recenzi na webu Heroine.cz.
