Nejlepší radu do života mi dala moje babička, říká expertka na poradenství Magdalena Souček

Jak se dnes cítíte? Popište svou náladu, jako by to bylo počasí… 

Dobře jsem se vyspala, a tak se cítím skvěle. Jsem nabitá pozitivní energií a těším se, co den přinese.

Kdo vám dal nejlepší radu v životě?

Moje babička. Říkala mi, ať vždycky stojím na vlastních nohou.  

Jaký byl váš první šéf? 

Výborný. Naučil mě skoro všechno, co dnes umím. Byl hodně analytický a pragmatický, stejně jako já, takže jsme si rozuměli. A i když nebyl od přírody příliš komunikativní, byl nejlepším obchodníkem v partnerské skupině, protože uměl skutečně dobře posoudit a vyřešit problémy. 

Jaká jste šéfová vy sama?

Dobrá, doufám. Snažím se být spravedlivá a svým podřízeným naslouchat. Nebojím se přiznat, že možná nemám pravdu, a změnit tak názor. 

Umíte poslouchat své podřízené? 

Myslím, že ano. Vyslechnu si každý názor a společně pak zpravidla najdeme řešení. 

Kolik hodin denně pracujete? Bylo to v minulosti méně, nebo více? 

Dnes už pracuji méně než dříve. Práci a osobní život ale nijak neodděluji, například že bych si po páté vypnula telefon a začala se věnovat koníčkům. Den má 24 hodin a úkoly jsou různé.

Co máte ráda k snídani? 

Během týdne moc snídat nestíhám. Ranní káva ale nikdy nesmí chybět. O víkendech si ráda přispím, takže je čas třeba i na omeletu.  

Díváte se na mobil hned po probuzení?

Ne. Nechci být otrokem svého telefonu.

V kolik chodíte spát? Co je poslední věc, kterou před spaním uděláte?

Spát chodím hodně pozdě. Nejsem ranní ptáče, spíš noční sova. Vždy se pečlivě odlíčím a nakrémuji obličej. 

Máte radši osobní setkání, nebo vám vyhovuje online schůzkování? 

Dávám přednost osobnímu setkávání, i když během pandemie jsem si zvykla i na online prostředí. Předpokladem ale je, že si všichni alespoň zapnou kameru, přijde mi to víc osobní. 

V roce 1980 jste emigrovala do Ameriky. Jaký to byl tehdy pocit? 

Ten pocit nejde příliš popsat. Bylo stresující plně si uvědomit, že už se možná nikdy nebudu moci vrátit domů. 

Co nejlepšího vás Amerika naučila? 

Být sebevědomá a cílevědomá a spíš si věci logicky odvozovat než se je učit zpaměti. 

Jaké to bylo, vrátit se domů? 

Skvělé. Byla jsem moc ráda, že se můžu vrátit. 

Jak vzpomínáte na začátky firmy po revoluci – se dvěma zaměstnanci u babičky v obýváku?

Vzpomínám na to velmi ráda. Bylo to sice náročné, ale taky dobrodružné. Pamatuji si, že jsem tehdy spala v našem bytě/kanceláři na pohovce. Moje sekretářka mi na ni pokládala všechny příchozí faxy, a dokud jsem je všechny nevyřídila, nemohla jsem jít spát.

Musela jste někdy volit mezi kariérou a rodinou? Udělala byste to dnes stejně? 

Nikdy jsem nemusela volit. Věděla jsem, že stejně jako chci mít rodinu, tak chci i kariéru, a podle toho jsem se zařídila. Každá žena má ale samozřejmě své priority a to je v pořádku. Já se věnovala jak dceři, tak i práci. 

Jaká jste matka? 

Snažím se být vnímavá, nápomocná a dceru co nejvíce podporovat. 

Jakou máte dceru? 

Skvělou. Je cílevědomá, sebevědomá a nenechá si nic líbit. 

Jedna věc, kterou byste chtěla do života předat své dceři? 

Předala jsem jí stejnou radu jako moje babička mně, tedy aby vždy stála na vlastních nohou. 

Jak vás rodiče vychovali? 

Nejlíp, jak mohli. Byla jsem zodpovědná a měla dost volnosti. 

S kým se jdete poradit, když něco nevíte? 

V osobním životě jdu za nejbližšími přáteli a týká-li se to práce, tak to vždy konzultuji se svými kolegy. 

Jaké hodnoty jsou pro vás v životě nejpodstatnější? 

Nejdůležitější je zdraví, bez toho nejde nic. 

Co považujete za svůj největší životní úspěch? 

Narození mé dcery Anny. 

Kolikrát jste začínala znovu a od nuly? 

Profesně několikrát, firmu v Česku jsme totiž budovali opakovaně. Osobně jsem začínala jen jednou.  

Podle čeho člověk pozná, že má smysl začít znovu? 

Pokud chcete uspět v tom, co vás baví, tak se nevzdáte, dokud nedosáhnete vytouženého cíle, ať to stojí, co to stojí. 

A jak se pozná, že je čas skončit? 

Když jste si splnili všechny své cíle a máte vnitřní uspokojení z dobře odvedené práce. 

Jak vypadá vaše kancelář? 

Minimalistická, takže malá, skromná a světlá.

Jaká je vaše oblíbená místnost v bytě?

Kuchyň. 

Udělala jste někdy něco, co nešlo napravit a pořád toho litujete? 

Na nic si nevzpomínám. Nemyslím si ale, že by člověk měl litovat, spíš se ze svých chyb poučit. 

Víte dnes něco, co jste nevěděla, když jste byla mladší?

Toho je celá řada a vydalo by to asi na knihu. Například, že práce na vinohradu mě bude bavit.