Odděluje je od sebe řada let a každý je zástupcem jedné ze skupin, které v Albertu vznikly, aby spojily zaměstnance podobného věku a následně si pomáhaly k mezigeneračnímu dialogu. Nikola Semeráková, členka skupiny mladých, a Jan Mádr, člen těch zkušených, vyprávějí o svých pohledech na diverzitu i spolupráci generací.
Ve společnosti Albert pracují tisíce lidí a nezřídka se stává, že se spolu v jedné prodejně potkává několik generací, například třiadvacetiletý mladík a dvaasedmdesátiletá dáma, někdy dokonce i vnučka s babičkou. „A právě setkávání různých generací a dialog mezi nimi k nám vnáší často skloňovanou diverzitu či pestrost. Jsme za to rádi, protože rozmanitost přináší řadu výhod jak pro naši společnost, tak pro samotný kolektiv,“ říká Denisa Maternová, employee experience manager z Alberta.
Jak fungují vaše skupiny?
Nikola: Cílem YADu neboli Young Alberta je propojovat mladé za účelem osobního rozvoje, poznávání nových lidí, sdílení zkušeností nebo seberozvoje. Lidi se poznají napříč firmou, získají nové znalosti, ale jde ostatně i o zábavu. Organizujeme různé akce od návštěv dodavatelů přes únikové hry po rozhovory s odborníky, ať už z firmy, nebo mimo ni, či dobročinné akce. Teď například řešíme adopci zvířete v zoo. Jednou z posledních akcí bylo udržitelné vaření v naší zero food waste kantýně.
V Albertu začínala ještě v průběhu studia v programu letních stáží, kdy se mimo jiné věnovala projektu zero waste prodejny, tedy obchodu, kde nevznikají potravinové přebytky. V tom pokračovala po dokončení školy už naplno. Ve volném čase se věnuje ekologii, absolvovala několik stáží, kde zkoumala delfíny.
Honza: Na úvod je potřeba říct, že tým Experienced Albert neboli zkušeňáci vznikl o něco později a stali jsme se takovým protipólem YADu. Chtěli jsme, aby i zaměstnanci, kteří mají už nasbírané nějaké pracovní a životní zkušenosti, měli prostor je sdílet, předávat dál a ukázat svůj pohled na byznys. Organizujeme různé webináře na aktuální témata nebo zveme známé osobnosti. Loni jsme například navštívili společně s YADem potravinové banky, se kterými jako firma dlouhodobě spolupracujeme. Bylo skvělé vidět, jak fungují.
Spolupracujete nějak i navzájem?
N: Kromě zmíněné návštěvy potravinové banky jsme třeba byli s naším Nadačním fondem Albert v dětském domově. Teď plánujeme workshop k mezigeneračnímu dialogu a rádi bychom zorganizovali u nás na centrále swap. Každopádně pracujeme na tom, abychom se více propojili.
H: Inspirujeme se. YAD má pevnou základnu, tu naši bychom chtěli rozšířit – takže to bychom od nich rádi odkoukali. Zároveň, jak už zaznělo, plánujeme další společné akce.
Jak byste charakterizovali svou generaci a její vztah k práci?
N: Naše generace je otevřená novým věcem, je hodně flexibilní, má odvahu dělat věci jinak a po svém. Taky se nebojí cestovat do zahraničí. Máme možná až moc možností a je těžké se rozhodnout, co budu řešit, kam se posunu, a vše to skloubit s osobním životem.
H: Patřím do skupiny Husákových dětí. Těžko se to zobecňuje, každý jsme jiný, ale ve srovnání s mladšími sleduji odlišný přístup ke sladění osobního a pracovního života. Naší generaci se častěji stane, že se zapomene a věnuje práci hodně času, i na úkor osobního života. Naopak mladí mají čas jasněji rozdělený, a když to jde, odpracují si své a v dobrém slova smyslu si jdou užívat života. Nechtějí trávit čas jenom v práci. Určitě jsou ale progresivnější a zručnější s technologiemi. Žijí v tom prostě odmala.
V Albertu pracuje přes 25 let a po celou dobu se věnuje logistice. Prošel řadou pozic až k supply chain development managera, kde se zaměřuje na zefektivnění procesů, hledání nových technologií, případně úpravu systému, který se využívá v logistice. Jako site manager společně se svým týmem rozjížděl distribuční centrum v Březhradě.
V jakém kolektivu se vám lépe pracuje – ve věkově stejnorodém, nebo naopak v pestrém?
N: V týmu jsem nejmladší. Dobře se mi pracuje, když je skupina heterogenní. Díky jiným pohledům na věc se vzájemně posouváme a učíme se od sebe.
H: V různorodosti je síla. Spolupracuji s kolegy ve věkovém rozmezí dvacet pět až šedesát let, což pomáhá nahlížet na věci z různých úhlů. Mladší kolegové rádi objevují a zkoušejí nové metody, přístupy, jsou adaptabilnější při práci s novými technologiemi, proti tomu u starších je znát zkušenost, určitá rozvaha a nadhled, vidí věci ze širší perspektivy.
S jakými největšími předsudky a stereotypy spojenými s věkem se setkáváte?
N: Pro mě je propojování mladších a starších normální. Nevšímám si nějakých předsudků. Ano, někdy narazím na nepochopení mých hodnot, například toho, že nejím maso. Není to ale nic, co bych si brala osobně, lidi prostě mají k věcem různé postoje. Už jenom díky vzniku našich dvou skupin je vidět, že Albert s touto problematikou pracuje. Je skvělé, že se můžeme takto vzájemně obohacovat. Jde ale i o řadu dalších aktivit, například pořádáme měsíc diverzity.
H: Myslím si, že občas mladí kolegové můžou u některých starších pracovníků narážet na pocit, že někdo, kdo přišel hned po škole, jim přece nemá co povídat. Aby mohli všichni efektivně spolupracovat, je potřeba oboustranná ohleduplnost, respekt a funkční dialog. Abychom uměli takovéto situace zvládat – nebo ideálně, aby k nim vůbec nedocházelo, diskutujeme v Albertu na všech úrovních o tématu diverzity a máme i aktivity v rámci setkání manažerů, které se této problematice věnují. A i kvůli tomu vznikly naše mladé a zkušené skupiny.
Vyvíjí se nějak váš postoj k věkové diverzitě? Ovlivnilo to nějak i vaše pracovní prostředí?
N: Podle mě je důležité nebát se stát si za svým názorem a říct ho nahlas, aby i druhá strana pochopila jinou perspektivu. Diverzita je pro mě součástí udržitelnosti – a to je pro mě srdcovka. Věnuji se jí dlouhodobě a beru ji prostě automaticky.
H: Já osobně jsem udělal dobrou zkušenost s programem Summer internship, v jehož rámci jsem spolupracoval se stážistou z vysoké školy. I po třech letech jsme pořád v kontaktu, jednou za čtvrt roku se sejdeme a pobavíme se o novinkách jak v osobním, tak v pracovním životě. Setkání s ním je pro mě zdrojem inspirace a energie.