Muž na rodičovské je pořád výjimka. Jak na ni dostat víc tátů?

V posledních třiceti letech se matky odkláněly od rychlého návratu do práce spojeného s uložením dětí do jeslí. Mateřská a rodičovská dovolená se postupně prodlužovala, až začala téměř bez výjimky znamenat mnohaletý pobyt matky v domácnosti. Teď ale mluvíme o Česku, jinde v Evropě vypadá péče o děti v nejranějším věku jinak. Délka mateřské a rodičovské se v jednotlivých státech liší, stejně tak dostupnost zařízení pro péči o děti. Rozdíly jsou i v míře zapojení otců do denní péče. Progresivní jsou hlavně skandinávské země, a to nejen díky méně konzervativnímu společenskému nastavení, ale i díky pružným právním úpravám, které umožňují častější střídání rodičů.

Vraťme se do Česka. Když u nás matka nemůže nebo nechce být dlouhé roky doma, jako první alternativa se začnou probírat jesle, babička, chůva nebo soukromá školka. Až jako druhá možnost většinu lidí napadá vystřídání matky otcem, případně kombinace péče a práce u obou rodičů. Otců, kteří se rozhodli zavedený systém narušit, ale pomalu přibývá.

„Hlavní důvod, proč jsem do toho chtěl jít, byla příležitost poznat syna v době, kdy se teprve formuje jeho osobnost a poprvé objevuje svět kolem sebe, a možnost vytvořit si kvalitnější a hlubší vztah, než na základě občasného hlídání o víkendech a po večerech. Nakonec jsme se domluvili na variantě, že manželka bude s dítětem doma do jednoho roku a já druhý rok,“ říká šestatřicetiletý ajťák Pavel a naznačuje tak, že častou motivací k rodičovské bývá pro otce možnost být dětem nablízku od nejútlejšího dětství. „Bylo krásné vidět rozvoj dětí. Užil jsem si to určitě víc, než kdybych v šest večer přišel z práce a v sedm uložil děti do postele. Je smutné, když slyším od známých, že jedna z prvních vět jejich dítěte byla, že táta je v práci,“ dodává pětatřicetiletý projektant elektrických sítí Vojtěch.

Proč jezdit na služební cesty, když můžete být doma s dětmi

Rovnoměrné sdílení péče oběma rodiči podle dostupných zkušeností a výzkumů prospívá všem. „Když se rodiče mohou v péči o dítě vystřídat, má z toho většinou prospěch celá rodina. Děti si užijí víc času s tátou, který k nim má pak později snazší cestu. Tátové zažijí, jaké to je celodenně pečovat, a pár měsíců na rodičovské pro ně může znamenat osvěžující pauzu v kariéře. Mámy se mohou naučit předat péči o dítě, zjistit, že i jejich muž je schopný leccos v téhle oblasti zastat, a zmenší se jejich handicap na trhu práce. Evropské výzkumy z posledních let ukazují, že pokud tátové stráví s dětmi několik měsíců v jejich útlém dětství, rodina je pak stabilnější. Například rodiče na Islandu, kterým se narodilo dítě poté, co stát zavedl další měsíc rodičovské pouze pro otce, měli významně vyšší šance, že jejich manželství vydrží. Efekt bylo možné sledovat i po mnoha letech. Důvodem je možná i to, že světy otce a matky zůstávají blízko a oba spolu sdílejí podobné starosti. Rodina se nedělí na výdělečnou sféru otce a pečující domácí sféru matky,“ říká Eliška Kodyšová, ředitelka spolku Aperio, který se věnuje problematice zdravého rodičovství.

Změnu perspektivy spojenou s částečnou nebo úplnou výměnou rolí pozorovali i otcové, se kterými jsem mluvila. Vystihl to třeba jednatřicetiletý softwarový inženýr Adam: „Zažít a pochopit obtíže, které s sebou obě role nesou, nám umožňuje vyhnout se spoustě konfliktů. Případně ty konflikty dokážeme lépe řešit. Dokážeme se tedy lépe vcítit do toho druhého, což je ve vztahu podstatné.“  

Někteří otcové rádi bourají stereotypy

Mohlo by se zdát, že není nic přirozenějšího než společná péče o dítě. Jenže stereotypní uvažování o typicky ženských a mužských úlohách u nás přetrvává, a to i s praktickými důsledky. Přebalovací pulty bývají jen na dámských záchodech a potkávat otce s dětmi na pískovišti jindy než v sobotu je stále dost neobvyklé.

„Při první rodičovské v roce 2009 mě překvapilo, ale spíš úsměvně, že paní z personálního oddělení nevěděla, jak se postupuje v případě, když jde muž na rodičovskou. Byl jsem první z fakulty a třetí z univerzity. Překvapivě je to stejné, jako když jde na rodičovskou žena. V ojedinělých případech jsem se setkával s dotazy typu ‚čím se budete živit?‘ nebo ‚kde se stal problém?‘ (rozuměj profesní), ale to bylo skutečně spíš okrajové a dalo se to přejít úsměvem. Spíš jsem se chlubil, jak jsem moderní," popisuje svá setkání se stereotypy devětatřicetiletý historik Jiří.