Zpověď narcistky: na sebe i na ostatní mám vysoké nároky, přitom nikdy nejsem dost dobrá
Každou chvíli o sobě čtete, že se s vámi nedá žít, že nejste schopni vztahu, máte oploštěné emoce a psychopatické jednání. Články dávají ostatním rady, jak vás mají ze svého „nenarcistického“ života škrtnout. Na jeden z takových textů v Heroine zareagovala Barbora, pro níž je narcismus diagnózou a každodenním trápením. A začaly jsme si povídat o tom, jak se vlastně žije narcistům.
Po zadání výrazu „narcista“ do Googlu vám vyskočí spojení jako „manipulátoři bez empatie“, „krutí a bezohlední“ nebo „utíkejte od nich!“. Nic moc počtení, když narcismem sami trpíte. Jak říká Barbora, ta diagnóza je s vámi pořád, je zatraceně těžké ji dennodenně zvládat. Musíte se s ní naučit nějak fungovat. Protože pocit, že nikdy nejste dost dobří, podpořený tunou textů o tom, jak si na vás ostatní mají dávat pozor, vážně není nic, z čeho se dá čerpat optimismus. Navzdory všem těm řečem o oploštěnosti a bezcitnosti uvnitř trpíte a nikdo to skrz vaši komplikovanou slupku nevnímá…
