Obzvláště mladé mámy to mají těžké. Expertem na výchovu se totiž cítí být každý a moudra v podobě nevyžádaných rad se na ně valí o sto šest. Vlastní matky a tchyně jsou v této disciplíně přebornicemi. Pokud prarodič není zatížen poruchou osobnosti, stále lze hledat společnou řeč. Ale jak se vyrovnat s narcistickými jedinci?
Vyplácí se babičku ocenit za vše, za co to jen trochu lze, ale zároveň si vyjasnit odpovědnosti, kompetence a hranice přijatelného. Rady, jak na to, najdete v mém předchozím článku. Nemusí to být snadné, ale mezi příčetnými osobnostmi, které mají dobré vzájemné vztahy a jde jim o dobro vnoučete, je dohoda možná. Ne všichni jsou však takoví – najdou se bohužel i patologicky manipulující babičky s narcistickou poruchou osobnosti. O nich pojednává tento text.
Uvádím zde spoustu citací a příkladů z praxe; jména jsou změněna. Většina se týká matek a jejich matek či tchyní. Ne že by mezi muži nebyli manipulátoři a že by se s potížemi nesetkávali také otcové. Přes veškeré změny v přístupu společnosti k genderovým otázkám je však ze všech rodičů mužského pohlaví na rodičovské dovolené méně než jeden z padesáti. Též mezi pečujícími prarodiči najdeme větší množství babiček než dědečků.
Manipulace je způsob chování, který má za cíl přimět druhého, aby jednal v rozporu s vlastním přáním. Manipulátor přesvědčuje, cíleně vybírá skutečnosti, které se mu hodí, láká a lísá se, nebo naopak vyvíjí nátlak, zastrašuje, vyvolává pocity viny. Jemné manipulační techniky používáme v určité míře my všichni. Děti manipulují své rodiče, aby přečetli další pohádku, dovolili dívat se na film, přespat u kamarádů. Rodiče manipulují své potomky, aby se oblékli, snědli brokolici, uklidili si, připravovali se na přijímačky.
Podpořte naši redakci a získejte přístup ke všem prémiovým článkům a řadu dalších výhod!