Jdu kolem domu a pláču. První dny střídavé péče jsou pro rodiče šokem, ženy ji často vnímají hůř

S kufrem na kolečkách vídali spisovatelku a editorku Báru Šťastnou její kolegové z práce pravidelně. Po rozchodu se totiž spolu se svým mužem rozhodla pro méně obvyklou variantu střídavé péče: zatímco dcery zůstávaly ve společném bytě, máma s tátou se u nich prohazovali. „Upřímně, nemyslela jsem si, že se mi bude tolik stýskat. Holky jsou už docela velké, je jim dvanáct a patnáct. Vlastní útočiště a čas jen sama pro sebe je něco, po čem jsem léta marně toužila. Jenže teď si připadám spíš jako ve vyhnanství. Není to ta radostná kreativní samota, kterou jsem si přála, je to hnusná osamělost,“ popisuje Šťastná své tehdejší pocity. I vzhledem k bytostně osobním zkušenostem chtěla prozkoumat, jak to funguje jinde a co na střídavou péči říkají samotní rodiče.

„Střídavka“ se pro Šťastnou stala zdrojem nekonečného chaosu a nutnosti pořizovat všechno dvakrát – od knížek po nabíječky. Podobně ale vnímají střídavou péči také rodiče, kteří zvolili klasický model dvou domovů, v nichž se střídají naopak děti samotné. „Pořád něco zapomínáme, hledáme, nevíme, jestli to zůstalo u mne, u otce, na jedné chalupě, na druhé chalupě. Často omylem nenabalíme na pobyty u otce všechno potřebné. Pak si voláme, sháníme, předáváme přes školu a podobně,“ říká rozvedená Týna.

Vyjma praktických potíží jsou navíc dny bez dětí mimořádně náročné psychicky. „Věděla jsem, že to bude těžké, ale stejně mě překvapilo, jak hluboké dimenze může mít stesk po dítěti,“ svěřila se Marcela, která měla v době rozchodu a nastolení střídavé péče tříletého syna. Socioložka Marta Vohlídalová ve své studii o střídavé péči z pohledu matek a otců zmiňuje, že samo rozhodnutí o tomto modelu péče málokdy bývá konsensuální. „Jako konfliktní jej přitom popisovaly zejména ženy, zatímco muži většinou hovořili o tom, že ke střídavé péči dospěli s partnerkou po vzájemné dohodě,“ píše odbornice. Dřívější normy v podobě výlučné péče žen se totiž dodnes odrážejí ve stereotypních očekáváních toho, jak má rodinné uspořádání i po konci vztahu vlastně vypadat.

Z toho důvodu se mohou rodiče se střídavou péčí setkávat i s negativními odsudky okolí – zejména ženy často čelí jedovatým poznámkám o tom, že model vůbec připustily. Častěji navíc mají nižší příjmy než jejich rodičovské protějšky, takže kvůli střídavé péči snáz spadnou do ekonomické nejistoty. Proč se režim dvou domácností může do budoucna přesto vyplatit, jak se rodiče dohadují o penězích nebo škole a jak to celé většinou skončí, si přečtěte v celém článku Báry Šťastné pro web Heroine.cz.