Táta až na posledním místě. Proč mají naše děti blíže k prarodičům, kamarádům nebo sportovním trenérům
Máma, táta… Běžně bychom čekali, že na žebříčku popularity typů lidí, s nimiž se děti setkávají, bude otec buď na prvním, nebo na druhém místě hned za matkou. Skutečnost je ale překvapivě jiná. Táta není ani na druhém místě, ani na třetím – obsazuje dokonce až sedmé místo. Co se stalo? Proč mají naše děti lepší vztahy s kdekým jiným než se svými táty?
Žebříček dobrých vztahů podle průzkumu Dětství v ČR organizací Solvo a SC&C si nenechme ujít. Děti odpovídaly na otázku „Jak se máš, když jsi s…“ a svou odpověď měly vyjádřit body od jednoho do pěti. První místo zaujímá matka, která z možných pěti bodů dosáhla průměru 4,5. Následují prarodiče, kamarádi, sourozenci, a dokonce vedoucí kroužků a trenéři či trenérky. Teprve až po nich se umisťují otcové. Na chvostě pelotonu blízkých vztahů jsou za nimi nepřekvapivě už jen spolužáci, „ostatní dospělí“ – a vcelku pochopitelně je nejméně populární učitelstvo. Co si otcové můžou vzít od těch, kteří se umístili před nimi?
Všechny, kdo se umístili před otci, spojuje to, že mají na děti čas a jsou s nimi v odpovídajícím kontaktu. Nemusíme se zatěžovat statistikami o tom, o kolik více času tráví s dětmi jejich matky, jaký podíl péče zajišťují mámy ve srovnání s otci. Ve zkušenostech dětí jsou mámy prostě přítomnější a je lhostejné, nakolik cíleně nebo dobrovolně. Děti je zkrátka vidí mnohem častěji a od toho se odvíjí celý žebříček blízkosti vztahů a ochoty se svěřovat. Více času na děti mají ve srovnání s otci patrně i další blízcí – jako by se otcové ze všech lidí uměli dětem nejlépe vyhnout. Koneckonců, pětina z 877 oslovených dokonce svůj vztah s tátou vůbec nechtěla hodnotit, přitom třeba vztahy s kamarády oznámkovali všichni.
