Během natáčení jsem zažil hodně silných setkání, říká průvodce seriálem Jak se dělá dobrá škola Jiří Havelka

Jak jste se dostal ke spolupráci na dokumentárním seriálu o českých školách? 

To je zrovna docela složité. Dostal jsem se k němu už před pár lety skrz Terezu Kopáčovou, která měla některé díly režírovat, pak z tohoto projektu ale z časových důvodů sama vypadla. U mě to bylo také nahnuté, ale nakonec jsem moc rád, že jsem zůstal v týmu a že jsem se s režisérem Michalem Kabošem, Tomášem Feřtekem a celým štábem mohl natáčení účastnit. 

Bylo vám téma školství něčím blízké?

Moje dcera Anežka se tehdy chystala do první třídy. Říkal jsem si, že budu mít dobrý náhled do školního prostředí. Škola byla vždycky velké téma i v mé partě přátel, kteří řešili vzdělání svých dětí. Moje máma je učitelka, sám jsem dvacet let učil na DAMU. Nebylo to tedy něco, co by mi bylo vzdálené, zajímalo mě to. Líbilo se mi, že Tomáš Feřtek vybral pro natáčení školy, které dlouhodobě sleduje. Škol, na kterých by se dalo točit, je opravdu hodně. Tomáš vybral ty, kde se inovace osvědčily a jsou podstatné pro ekosystém, ve kterém fungují. Výběr škol se podle mě opravdu povedl.

Měl jste možnost podobu seriálu také nějak autorsky ovlivnit?

Přiznám se, že ne příliš a že jsem byl docela rád. Štáb byl malý, ale perfektní a skvěle sehraný. Do školy přijel většinou točit o dva dny dřív než já. Dostával jsem tedy čerstvé poznámky ke scénáři, který jsem měl od Tomáše dopředu připravený. Pak jsem si dohledával informace a souvislosti, které jsem neznal – různé metodologie nebo terminologii. Přijel jsem tedy na jeden dva dny do něčeho, co už bylo rozjeté. Můj autorský vstup spočíval v rozhovorech s žáky, kteří mě svou školou prováděli. Byli vybráni pokaždé jiným způsobem. Formou rozhovoru jsem se dozvídal věci, které mě zajímaly. Sedělo to i do zamýšlené koncepce, kdy nahrazuji diváka, který chce tu školu poznat. Mohl jsem se vlastně ptát hodně laicky a jednoduše. Tahle poloha mi byla blízká. 

Víte už teď, jak se dělá dobrá škola? Jaké podmínky musí platit, aby tam děti chodily rády?

Vím, že na to neexistuje jeden recept. Ověřených metodologických postupů je víc. Na každé ze škol jsem zažil hodně silných setkání. Buď s ředitelem, ředitelkou, učitelem, nebo učitelkou. Nevím, jak to říct, aby to neznělo banálně… ale je to jednoznačně o tom, jací lidé na škole učí a jakou mají motivaci. V průběhu natáčení jsem se setkával s lidmi, kteří svou práci berou víc jako poslání než povolání. Jsou si vědomi, že učení vyžaduje celou jejich osobnost. Jejich práce je víc o sociálně-psychologických dovednostech než o způsobu učení. Doplňkové workshopy pro pedagogy se často věnují tomu, jak jednat s žákem jako s partnerem. Jak ho neblokovat, ale naopak ho otevírat. Když se setkáte s lidmi, kteří o tom dlouze mluví a cítíte z nich obrovský zájem o mladého člověka, o jeho růst, o jeho pocit bezpečí ve škole, tak vás to někdy až dojímá. Na každé škole jsem takový moment zažil. Nevím, jak se dělá dobrá škola. Myslím, že to neví nikdo. Jediné, co platí, je, že se musí neustále měnit a přizpůsobovat a zároveň revolučně nebořit něco, co je osvědčené. Musí reagovat na to, jak se mění žáci a jak se mění svět. 

Mají školy, které jste v rámci natáčení navštívil, nějakého společného jmenovatele?

Postava ředitele nebo ředitelky je zásadní. Jeho způsob přemýšlení o škole je obsažený v tom, jak vypadá učitelský sbor. Je znát, když je to člověk s vizí, člověk otevřený dialogu, naslouchající. Velmi determinující je, kde škola je. Jinou funkci plní v centru hlavního města, jinou v Teplicích nebo na malé vesnici. Sociálně-kulturní funkce mají sice jiné, ale osobnost na postu ředitele je, myslím, všude určující. 

Jaké kompetence by si podle vás měli žáci ze školy odnášet do života? 

Na posouzení jsou určitě povolanější lidé, než jsem já. Nerad bych skončil u banálních klišé… Každá navštívená škola mě nutila vzpomínat si na můj školní věk. Překvapilo mě, jak jsou moji průvodci z řad žáků skvělými partnery k dialogu, nemají stud. Řekl bych, že sebevědomí je velmi podstatné. Ne drzost, ne radikalita nebo demonstrace vlastního názoru, ale sebevědomí, které ponouká k tomu s hlubokým zájmem poznávat svět. Připadá mi, že když s tímhle člověk vyjde ze školy, nemůže se úplně ztratit. Škola by dětem měla předat nástroje k sebepoznání a seberozvoji.  

Dozvěděl jste se během natáčení něco, co jste o českém školství netušil?

Na každé škole mi něco přišlo moc, nebo naopak málo. Zjistil jsem, že je to taková hra s mými předsudky a že osobní zkušenost je naprosto nutná. Aby člověk rychle neodsoudil pedagogiku montessori nebo aby si neudělal rychlý názor na nefrontální výuku. Účel tohoto seriálu není investigace, ale má být doplňkem k hranému seriálu Ochránce, který se snaží hledat chyby v systému. Jak se dělá dobrá škola má působit inspirativně. Proto jsme šli primárně po lince toho, co na dané škole funguje. A jestli je něco, co jsem netušil? Nenapadlo mě, jak významný je vztah mezi zřizovatelem a školou a že nastavení zřizovatele je velmi podstatné. 

Sám máte pedagogickou zkušenost. Čím může seriál inspirovat učitele a další pracovníky ve školství? 

Doufám, že bude inspirací hlavně učitelům. Ale dělali jsme rozhovory nejen s učiteli, ale i s absolventy, s rodiči.... Každý by si v tom ideálně měl něco najít. Seriál nemá působit jako nabídka ke studiu na konkrétní škole, ale jako ukázka toho, jak dělat vzdělávání smysluplným. V tom se žádný z učitelů neopakoval. Pokaždé ukazujeme velmi originální přístupy ke vzdělávání, které vedou ke společnému cíli. Rozhovory s učiteli budou určitě zajímavou linkou pořadu. 

A je v seriálu nějaký důležitý vzkaz i pro rodiče?

Na to nejlíp odpovídá Tomáš Feřtek, když na otázku, do jaké školy mám dát své dítě, říká, že musíte zjistit, zda existuje dobrá škola pro vás jako rodiče. Požadavky, nastavení a obraz budoucnosti dítěte, který rodiče mají, je při výběru školy stěžejní. Jsou rodiče, kterým třeba montessori přístup vyhovovat nebude, přestože přináší prokazatelné výsledky. Spektrum škol, které u nás máme, dovoluje vybrat si, kde je moje pozice jako rodiče. Myslím, že se nám podařilo nahlédnout do vnitřního organismu vybraných škol a že bude seriál pro rodiče dobrým vodítkem. 

Text byl vydán na webu Nadace České spořitelny.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na [email protected]. 

Tento text původně vyšel na EDUzín - Magazín o vzdělávání.