Kvótování jako cesta k totalitě či degradaci žen, nebo nástroj zrovnoprávnění? Postoje kandidátů se liší. V anketě Heroine se jich tentokrát ptáme, jaký mají názor na vyvážené sestavení poradního týmu a zda by měl být minimální podíl obou pohlaví na kandidátkách daný zákonem.
S žádostí o osobní rozhovor jsme před Vánoci oslovili všechny kandidáty na prezidenta. V našem velkém prezidentském speciálu si tak můžete přečíst kompletní rozhovory s Jaroslavem Baštou, Pavlem Fischerem, Markem Hilšerem, Danuší Nerudovou, Petrem Pavlem, Josefem Středulou a Tomášem Zimou. Mezi odpověďmi chybí reakce Andreje Babiše, ten na žádnou z našich nabídek rozhovoru nereagoval, a Karla Diviše, který kvůli původnímu zamítnutí kandidatury a následnému rozhodování Nejvyššího správního soudu již do konce uzávěrky nenašel čas pro setkání. Vynechali jsme rovněž i odpovědi Josefa Středuly, který z kandidatury minulou neděli odstoupil. Odpovědi jsou seřazeny podle vylosovaných volebních čísel, kterými budou označeny hlasovací lístky kandidátů a kandidátky. Jednotlivé otázky k tematickým okruhům pomáhaly Heroine.cz sestavovat expertky z organizace Česká ženská lobby.
Budete zvažovat při sestavování vašeho poradního týmu vyvážené zastoupení žen a mužů?
Pavel Fischer: Ano, nemohu jinak. Moje mluvčí je žena a šéfka mojí kampaně je žena.
Jaroslav Bašta: Ano, nemám s tím žádný problém.
Petr Pavel: Rád bych. Musím se ale přiznat, že jsem nikdy nebyl přítelem umělých kvót. Vždycky jsem dával přednost tomu, aby ženy měly dobrý pocit z toho, že práci získaly díky svým schopnostem, ne proto, že mají to „správné“ pohlaví. Podobně bych to dělal i v mém poradním týmu. Nikdy jsem nehledal někoho specifického, záleželo mi spíš na odbornosti a vůli spolupracovat. Zatím v týmu mám dvě ženy, není to tedy úplně vyvážené, mužů je v něm víc.
Tomáš Zima: Jsem obecně proti kvótám. Můžu vám říct, že kdykoliv jsem se setkal s velmi úspěšnými ženami u nás i v zahraničí, cítily se trochu degradované tím, že mají být nějaké povinné kvóty. V mém kolektivu určitě bude dostatek žen. Jestli to bude padesát na padesát, to vám slibovat nechci, ale jsem zvyklý mít v tom kolektivu úspěšné pracovité inspirativní ženy.
Danuše Nerudová: Při sestavování svého poradního týmu mám tři základní věci: chtěla bych mít v týmu lidi s maximální expertizou, lidi, kteří mají vysoký morální kredit, a lidi, kteří jsou bezúhonní. Samozřejmě že bych byla ráda, aby tento kolektiv měl velkou míru diverzity, a to nejenom co do zastoupení mužů a žen a lidí různého věku, ale také třeba co do konzervativního a liberálního uvažování nebo co do pravice a levice. Skutečně bych si přála, aby ten kolektiv měl vysokou diverzitu.
Marek Hilšer: Prezident by měl být v tomto vzorem. I když uvažujeme o jmenování ústavních soudců nebo členů bankovních rad, tak by se měly otvírat dveře ženám. Politici by neměli být leniví a měli by hledat mezi muži a ženami ve stejné míře. Takže nejen u svého týmu, ale i v těch institucích, které prezident obsazuje a do kterých jmenuje.
Podepsal či podepsala byste zákon, který by upravoval minimální podíl obou pohlaví na kandidátních listinách pro volby do Poslanecké sněmovny PČR, Evropského parlamentu a zastupitelstev krajů?
Pavel Fischer: Ne. Tady je potřeba, abychom ze samé pečlivosti nepřehlédli jednu věc: voliči si vybírají také podle kvality kandidátů a kandidátek. A my bychom neměli zapomínat na to, že to může být naopak nefér pro ženy. Ve chvíli, kdy budeme nabízet kandidátky, které třeba nebudou tak připraveny jako jejich mužští protivníci nebo soupeři. S kvótami bych to nepřeháněl. Chápu, proč to někteří nabízejí, ale myslím si, že politická soutěž je soutěž a měli bychom ji nechat otevřenou.
Jaroslav Bašta: Nejsem zastáncem kvót, protože si ještě pamatuji ze Sociální demokracie, jak to dopadlo, když se před lety do stanov dostala podobná věc o kvótách, co všechno to vyvolalo. Já si myslím, že pokud jde o politiku, účast žen bude zcela samozřejmě stoupat právě s ohledem na to, jak se změnil život. Jakékoliv kvótování je cesta k totalitě. Navíc si myslím, že pokud dáte takovéhle kvóty, urážíte ty ženy. Mohou tím pak být vystaveny útokům ze strany mužů, že tam nejsou kvůli tomu, že jsou schopné, ale kvůli tomu, že jsou jiného pohlaví.
Petr Pavel: Tohle trošku zavání kvótami. Ty já považuju spíš za urážlivé než za nástroj zrovnoprávnění. Protože pokud vypíšu kvótu, ať to bude padesát, nebo třicet procent, může se stát, že například v obcích, kde ty ženy opravdu nebudou mít zájem do takové práce jít, dojde k tomu, že obec se tím paralyzuje. Pokud nebudu schopen naplnit těch třicet procent, co udělám? Buď budou vyhlášeny volby za neplatné, budu je opakovat, a když mně ženské ve vesnici řeknou, ať si trhnu nohou, že ony o to nemají zájem, jsem pořád v problému. Myslím si, že taková kvóta by asi byla spíš na škodu. Spíš by to chtělo vytvořit nějaký systém pobídek, stimulací, které by ženy k této práci přitáhly.
Tomáš Zima: Je otázka, co je to minimální podíl. Pokud by se definovalo, že tam musí být minimálně dvacet procent žen, a pokud by proběhla společenská nebo veřejná diskuse, tak bych s tím problém neměl. Mám problém s kvótami.
Danuše Nerudová: Nepodepsala. Důvodem je společenská norma. Je strašně důležité, aby ten tlak přišel od veřejnosti, aby se to stalo společenskou normou a aby společnost vyvíjela takový tlak, že by si strany nedovolily představit kandidátku, kde nebude ani jedna žena. Nedávno bylo ve volbách do krajských zastupitelstev zvoleno osmadvacet procent žen, což je strašně málo, ale znovu říkám, že moje osobní zkušenost je taková, že je nutno o tom neustále dokola mluvit, až se to skutečně v celé společnosti stane normou.
Marek Hilšer: Prezident musí respektovat parlament. Pro mě tohle není problém v tom smyslu, že by to bylo porušení demokratických principů. Pokud se pro to společnost a parlament rozhodnou, nemám problém to podepsat. Asi bych nebyl zásadním podporovatelem takové zákonné úpravy. Je to jako s těmi kvótami. Ale rozhodně bych ji nevetoval. A oceňuju ty strany, které už to tak mají nastavené.