„To si nemohla zařídit hlídání?“ Kam všude matky s dětmi (ne)patří

V souvislosti s tzv. manely začalo konečně trochu vážněji diskutovat o nedostatečném zastoupení žen ve veřejném prostoru. Ať už jde o konferenci, účast v televizní debatě nebo třeba knižní sborník, organizátoři a editoři obvykle odpovídají, že několik žen oslovili, ale většina je odmítla, často s odkazem na to, že nemá čas. Ok, řekne organizátor, položí telefon a jde složit manel. Snadno tak vzniká přesvědčení, že ženy nemají zájem účastnit se společenského a politického života. Nepřijde ale někdy těmto organizátorům či editorům podezřelé, že pozvaní muži čas mají – a ženy ne?

Jako v mnoha dalších společenských problémech, mnoho z toho, co je způsobuje, není dáno zlým úmyslem. Většina mužů nejsou sexistická prasátka. Většina organizátorů diskusních panelů nediskriminuje ženy záměrně, protože by druhé pohlaví nenáviděli. V mnoha případech se jedná jen o to, že dokud nezažíváte nějaké omezení na vlastní kůži, vůbec si neuvědomujete, že existuje.