Koronavirus nás nevrátí na stromy, ale k plotně možná ano
Férová rozdělení domácích prací, společná péče o děti, seberealizace v práci i čas na osobní koníčky. To všechno jsou věci, ze kterých karanténa, práce z domova a další koronavirová opatření vyhánějí feministický pokrok a znovu prohlubují genderové nerovnosti. Hrozí nám, že ženy zůstanou zavřené v kolotoči péče o děti a domácnost i po skončení mimořádných opatření?
Helen Lewis ve své esejiKoronavirus je pro feminismus katastrofou stírá mansplainující moudra o tom, že Isaac Newton i William Shakespeare svá nejlepší díla vytvořili právě během morových ran. Slavný dramatik byl během nákazy roku 1606 v Londýně, rodina přežila na venkově, ale odnesla to jeho služka. Newton epidemii v letech 1965-1966 probendil na rodinném sídle, žádné děti ani opatrované seniory v péči neměl. Tím jim neupírám jejich génia, ale to se pak tvoří.
Březnová studie zkoumající možné dopady pandemie koronaviru na ekonomický život žen předpovídá, že na rozdíl od klasických ekonomických recesí, kdy o práci a úspory přicházejí nejprve muži a věší se pak na Wall Street na kravatách, se tato dotkne zejména žen – 60% ztrát zaměstnání v USA se týkalo právě jich a také se budou ze ztráty práce déle vzpamatovávat. A to ani nemluvím o skutečnosti, že matky s asi o 20% nižšími mzdami než muži teď obvykle zůstávají doma s dětmi a ošetřovným, které jejich příjmy dále snižuje.
Férová dělba práce jde při karanténě stranou
Ženy převažují v pomáhajících profesích, které nějak zacházejí s tělem – ostatně kolik znáte kosmetických poradců, starších číšníků a koneckonců i prostitutů? A protože se jedná o práce založené na lidském kontaktu, sociální izolace se jich dotýká obzvlášť bolestivě. Pedikúru po Skype neuděláš. Současně jsou v důsledku celoživotně nižších platů víc ohroženy i mladší seniorky, které si během krize brigádu jako kustodky v muzeu také najdou jen těžko. O samoživitelkách a drobných podnikatelkách ani nemluvě.
Podělte se o své příběhy z izolace!
Jak prožíváte karanténu vy?
Napište nám své příběhy a vůbec nemusejí být z první linie.
Podělte se o svůj příběh na Facebooku, nastavte svůj příspěvek jako veřejný, otagujte v něm profil Heroine, označte ho hashtagem #kazdajsmehrdinka, a my vám jako poděkování pošleme květnové číslo časopisu zdarma. Nebo nám ho pošlete na [email protected].
Pak tu máme ještě druhou, neplacenou práci – učení se s dětmi, vaření, úklid, vytváření tzv. domácí pohody. U single matek si kombinaci vyučování, placené práce a vytírání podlah ani nedokážu představit, ale příjemné to není ani v rodinách, kde se nosí trika „takhle vypadá feministka“. Alespoň v mém bezprostředním okolí dopadá během krize většina neplacených prací právě na ženy.
Muži mají videocally ve vedlejším pokoji, zatímco maminky vyučují o chroustech. Zatížení žen, které se tváří jako „přirozené“, pro mě dobře ilustruje drobná historka ze školky. Dceři se tam v šatně ztratily kalhoty. Ptala jsem se paní učitelky, jestli je někdo nenašel. Ta nad tím máchla rukou s odůvodněním: „To určitě sebral nějaký tatínek, oni neví, jaké oblečení mají jejich děcka.“
Taková malichernost, řeknete si. Pro mě je to ale ukazatelem toho, kolik informací musí v hlavě udržet průměrná vychovávající žena. Ruku na srdce, kdo ve vaší rodině chystá aktovky a ví, kdy se musí zaplatit kroužky? Pokud paušalizuji a svět se pohnul, budu jedině ráda. Minimálně během nouzového stavu se ale zdá, že ženám se volný čas smršťuje podobně jako možnost se realizovat jinak než zakládáním kvásku.
Znovuotevření dětských skupin je naděje na spásu
Moje situace je specifická, takže si na patriarchát nemůžu stěžovat víc než obvykle. Dostávám alimenty, vydělávala jsem celou dobu nucené izolace, nemusím platit drahý nájem, mám po italsku košaté příbuzenstvo a babydaddyho, který je s dcerou jeden víkendový den. Nemusím každý den vařit a nikdo si nestěžuje, když se u mě nedá jíst nejen z podlahy, ale možná ani ze stolu.
Heroine má newsletter!
Chcete pravidelně dostávat tipy na chytré čtení? Přihlaste se k odběru newsletteru Heroine! Naše šéfredaktorka Anna Urbanová do něj každý týden vybírá zajímavé články, analýzy, postřehy i kulturní tipy nejen z našeho webu, ale i spousty dalších českých a zahraničních médií.
Práci jsem stíhala zuby nehty, volný čas jsem měla až po půlnoci. A dnes se po měsíci a půl otevřela dětská skupina, kam dcera chodí. Po týdnech se tak můžu sama sprchovat, u práce neposlouchat zvuk řinčícího skla a po nocích stírat skvrny od jogurtu. Nastává požehnaný čas, kdy můžu zpeněžit i svůj čas přes den.
Z hlediska časového nasazení tak může paradoxně zrovna teď jednodušší být samostatný rodič a přít se jen s dětmi, nikoli i s partnerem. Pandemie totiž rozevřela nůžky mezi muži i ženami nejen finančně, ale i v rámci psychologie vztahů. Vzdělávací a hlídací instituce za normálního stavu posilují rovnoprávnost, možnost pracovat a číst si po večerech Třetí pohlaví, ale teď může nepřipravená partnerka leda tupě zírat jako díra po trezoru v písni Karla Gotta. A smír pohlaví lze dodržet jednodušeji, pokud není nutná dělba práce 24 hodin denně.
Je vůbec něco, co mohou (nejen) ženy z krize vykutat? Určitě větší přívětivost firem k homeofficům, protože se najednou zjistilo, že jde mít poradu a u toho míchat koprovku nebo venčit psa. A taky je příjemné nepálit, ale prostě jen nenosit podprsenku, a nebýt na ulicích v roušce dělníky hubována za to, že se neusmívám. Vábnička homeeofficu je ale taky dvojsečná. Doma se na rozdíl od kanclu předpokládá, že když „jste jenom na internetu“, zastanete i úklid či vaření, zato odejít do práce může být vysvobození od vysávání. Zatím tedy díky alespoň za ty dětské skupiny.
