Krize mužství. Muži hledají, jak všechno změnit tak, aby se nezměnilo nic
Častěji než kdy dřív si dnes klademe otázku, co vlastně definuje pravého muže. Už sama taková otázka, která klade mužství jako problém a předmět debaty, do které lze vstoupit různými – dokonce i protichůdnými – názory, vede mnohé k přesvědčení, že toto „mužství“ se ocitá v krizi. Mluví-li se dnes tedy o „krizi mužství“, vstupujeme tím do historické epochy, která upírá svůj pohled na mužský gender. A reakce nás mužů, na které je pohlíženo, se různí.
Já sám se identifikuji jako muž stojící proti patriarchátu. Což neznamená stavět se proti mužům. Patriarchát není definovaný jen tím, že v něm „muži vládnou“. Ano, ve větší míře zastávají výkonné pozice, mají vyšší mzdy a jsou „gatekeepery“ našeho světa, neboť teprve jejich hlas rozhoduje, co je a co není důležité. Jenomže všechna tahle privilegia jsou často výsadou jen menšiny mužů, zatímco zbývající většina se jí zodpovídá. De facto jedinou „državou“ většiny mužů je tak v patriarchátu rodina. I v ní je však jejich nadvláda zdánlivá. Pozice živitele se může z jednoho úhlu jevit jako privilegium seberealizace. Co když ale najednou muž této roli neumí dostát, co když se mu na trhu práce nedaří, co když mu krachuje firma, co když je jakkoli zneschopněn?
