Krása nebolí jen ženy. Muži nejvíc touží po svalech a výšce, s problémy se nesvěřují, říká psycholog
K přemrštěným tlakům na ženský vzhled se jako společnost stavíme čím dál kritičtěji, ovšem o nárocích, které jsou kladeny na vzhled mužů, se zatím tolik nemluví. Nebo se tváříme, že se odpověď skrývá někde mezi neúprosným fitness režimem a zvyšujícími vložkami do bot. Co brání mužům v pozitivním přístupu k vlastnímu tělu?
„Já vim, že jsem ošklivej,“ řekl mi před lety se strojeným úsměvem kamarád, s nímž jsem tehdy chodila do školy. Byl to úplně normální kluk s milým pohledem. Občas ho potrápila pleť a nelíbila se mu jeho hubená postava: nic z toho ale ani náznakem neospravedlňovalo tak kategorický a krutý odsudek, jaký nad sebou toho odpoledne vynesl. Samozřejmost, s níž sám sebe shodil, i když bylo evidentní, jak ho to trápí, mě šokovala.
Kdybych totéž řekla já některé ze svých spolužaček, pravděpodobně bychom společně okamžitě rozvinuly klasickou rutinu, jakou se holky učí už odmala. Věděly bychom, že si máme vzájemně říct, že jsme krásné, a někde vzadu v mysli bychom tušily, proč je pro nás vzhled tak bolavým místem. Dávno jsme si všimly, co se od nás očekává. Máme být krásné, protože jsme ženy. Protože pak to budeme mít v životě jednodušší.
