Dospívání ve filmu: Které „coming of age“ snímky vidět a jak se v nich vyvíjel obraz mládeže
Nedávno se v kinech představilo tísnivě mrazivé belgické drama Tání režijní debutantky Veerle Baetens, kde dospělá protagonistka trpící neschopností citové vazby vzpomíná na bolestivé zážitky z dětství, které ji nesmazatelně poznamenaly. Tání zapadá do portfolia emocionálně drsné a empatické evropské školy, jež zaznamenává křehkost a bolest formativních let dospívání. Dá se zařadit do široké odnože subžánru „coming of age“ neboli filmů o dospívání. Existuje pro něj vůbec nějaká určující definice, jak se vyvíjel napříč lety a co současná tvorba říká o soudobé generaci?
Subžánr coming of age není nijak úzce svázaný a předem jasně definovaný jako například detektivka či horor. Ústředním motivem těchto filmů je cesta dospívání, kdy protagonista či protagonistka skrze markantní události procházejí proměnou v dospělejší osobu, nabízí tedy ztotožnitelnou životní cestu, kterou si každý z nás prošel, prochází nebo ho teprve čeká. Způsoby, jakým proměny dosahují, jsou vždy jiné. Vnější okolnosti umějí být nátlakové a bolestivé, ale i nadějeplné a radostné. Díla tak zachycují tyto rozpolcené postavy v tom nejformativnějším a pravděpodobně i nejdůležitějším období života. Ať už se z dítěte stává teenager, z teenagera dospělý, nebo z lehkomyslného dospělého svědomitější.
