Odborová právnička Šárka Homfray a kariérová poradkyně Lucie Václavková už několik let čeří vody české podcastové scény se svou sérií o genderově podmíněných nerovnostech na pracovním trhu Pay Gap. Po desítkách epizod se rozhodly přivést na svět stejnojmennou knihu, za kterou nyní získaly cenu Magnesia Litera za publicistiku. Zdůrazňují v ní, že genderové stereotypy a rozdíly na pracovním trhu neovlivňují jen ženy, ale i muže a společnost jako takovou.
Podle obou expertek na oblast práce nejsou hlavním problémem genderové stereotypy, nýbrž česká specialita – několik let trvající rodičovská dovolená, která zejména vícenásobným matkám vystaví kariérní stopku. „Jedno dítě by moje kariéra zvládla, se dvěma už to ale nešlo. Bylo zcela zjevné, že, když teď budu zase pryč, s dalším postupem se u mě nepočítá. Můžeme mít na začátku mateřství představy, jak rychle se vrátíme do práce, současný systém tomu ale nepřeje,“ říká Šárka Homfray.
Podobnou zkušenost má i Lucie Václavková: „Pohybovala jsem se v akademické sféře a po první rodičovské dovolené se mi podařilo vrátit, po druhé už ne. Posledních deset let se věnuji kariérovému poradenství, nejdříve v nezisku, teď na volné noze. A to jsem měla ještě velké štěstí, že s manželem jsme se v péči o děti střídali.“
Nastavení rodičovské dovolené má následně vliv na celý pracovní život ženy, jak připomíná odborová právnička Homfray: „Nemysleme si, že s nástupem dítěte do školky péče končí. Co se týče slaďování a druhé směny, tak to všechno spíš teprve začíná! Pokud byla žena tři nebo více let na mateřské, zažil se v rodině už jistý stereotyp, který je pak těžké prolomit. Když chodila s dítětem k lékaři ona, bude to dělat nadále, i když už pracuje nebo dítě chodí do školy. Podle toho hledají ženy i zaměstnání. Upozadí své kariérní představy a soustředí se na to, aby mohly co nejlépe sladit pracovní a rodinný život.“
Jak obě svorně tvrdí, některé ženy to mají na pracovním trhu složitější než jiné: „Ženy na vysokých pozicích se setkávají například s ještě větší a drsnější mírou sexismu, genderově podmíněného násilí nebo hodnocením na základě vzhledu,“ říká Homfray a Václavková dodává: „Pokud bych měla jmenovat jednu obzvláště zranitelnou skupinu, jsou to migrantky. Většina z nich se pohybuje pod úrovní své kvalifikace, chybí jim finanční zajištění, nemají znalost jazyka, kontakty v nové zemi a často také pečují o děti a třeba i další rodinné příslušníky, protože přijíždějí s celými rodinami.“ Zajímá vás, v čem to mají na pracovním trhu těžké muži? A existují nějaké státy, kde se slaďování rodičovství a práce daří lépe než v Česku? Přečtěte si rozhovor Marie Vejvodové s Lucií Václavkovou a Šárkou Homfray na webu Heroine.cz.