Kdo chce mé dítě? Přímá adopce se v Česku domlouvá pokoutně na Facebooku, říkají scénáristky seriálu Děcko

„Chtěly jsme napsat dramatický příběh, který by nám oběma dával smysl. Zároveň jsem z dokumentu zvyklá pracovat tak, aby ta práce měla nějaký pozitivní dopad na společnost. A tím, že jsme se pohybovali dlouho v rodičovských příbězích, tak se nám to krásně spojilo,“ vysvětluje Kateřina, jak přišla inspirace na seriál o přímé adopci.

Přímá adopce, kdy si biologická matka pro své dítě zvolí adoptivní rodiče, v Česku (na rozdíl například od USA) oficiálně není povolena, bývá totiž označována za obchod s dětmi. „Ono se to u nás stejně děje, akorát takovým hodně punkovým způsobem, ve kterém navíc figuruje spousta podvodnic a třeba i rodičů, kteří nejsou úplně kvalitní nebo prověření. Je to těžké, ale ty benefity pro to dítě, a to by mělo být hlavní, jsou nepopiratelné. To, že dítě jde po porodu hned do finální náruče, ke své adoptivní mamince, nemusí se někde předávat mezi přechodnými pěstouny. I adoptivní rodiče potom mají hodně informací o biologických rodičích, co se týká zdravotní anamnézy nebo jiných věcí, které se hodí vědět,“ říká Lucie Macháčková. „Pro dítě je přímá adopce nejlepší, komplikujeme to my dospělí, kteří moc nevíme, jak na to. Když jsme začínali seriál vyvíjet, tak jsem hodně mluvila s odborníky, kteří reprezentují systém. A oni mi říkali, že nejde zařídit, aby systém sloužil jako zprostředkovatel mezi biologickými a budoucími rodiči,“ popisuje Kateřina Krobová. A i kvůli tomu se přímá adopce děje pokoutně, prostřednictvím facebookových skupin a chatů.

Lucie sama je přitom adoptivní matkou – jako single máma vychovává dceru. Než ji dostala do péče, prošla celým dlouhým procesem schvalování a přípravy: „Na OSPOD vyplníte spoustu papírů. Je potřeba dokládat příjmy, zdravotní stav, vypisujete v dotazníku, jestli máte zahradu, kolik máte metrů čtverečních, jestli máte dluhy, výpis z trestního rejstříku a tak dále. Ale zároveň tam třeba píšete i vaše představy o dítěti. Co se týká věku, etnika, zdravotní dispozice – zaškrtáváte ano, ne. Dítě od matky, která brala drogy. Dítě od matky, která pila alkohol. Dítě s mentální retardací, s Downovým syndromem. V rámci toho procesu se pak k vám domů přijde podívat sociální pracovník na to, kde žijete. Potom jsou ty přípravky, které zachycujeme v prvním díle seriálu. Pak musíte projít psychologickými testy, kde posoudí, jestli jste vhodným kandidátem. Na každý z těchto kroků se čeká. Celkově celá ta anabáze trvá rok až rok a půl. A potom čekáte na dítě.“ Pokud vás zajímá seriál Děcko a témata spojená s náhradním rodičovstvím, přečtěte si rozhovor Dominiky Perlínové na webu Heroine.cz.